Rozejít se, nebo ve vztahu zůstat?

cm muz zena6

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Většina z nás stála nejednou v životě před těžkým rozhodnutím: „Mám po létech, kdy jsem něco budoval(a), všechno opustit a jít svou cestou, nebo udělám osudovou chybu a časem budu svého odchodu litovat?“ Pojďme si říci pár vodítek, která mohou naše rozhodování v takovém případě usnadnit – ať už se jedná o partnerský vztah nebo kariéru.

Jsou situace, ve kterých rozchod může být zbabělým útěkem před zodpovědností. Na druhou stranu máme my, lidé, tendenci, setrvávat za každou cenu ve vztahu, který nás hrubě ničí a poškozuje. Někdy to, že ve vztahu setrváváme, může být požehnáním, zatímco jindy velmi destruktivní.

Naše rozhodování by neměl řídit strach a pohodlnost

Často si vybíráme jednodušší a pohodlná řešení. Zároveň taková, která nejsou v konečném důsledku pro nás těmi nejlepšími. Před konfliktem je snadnější zmizet, než ho řešit a naopak místo náročné a nejisté změny dáváme přednost jistotě, i když při tom naše duše trpí. Pravidelní čtenáři mých článků vědí, že mám v oblibě otázku N. D. Walshe – položit si ji můžete, pokud se právě nad něčím rozhodujete, i Vy: „Co by teď, na mém místě, udělala láska?“

Možná ve skutečnosti někde uvnitř víme, jakou cestou se vydat. Možná nám zatemňuje vědomí jenom strach…

Náš intuitivní pocit bývá většinou správný

Pokud se začínáme velmi často a stále sebe i druhých ptát: „Mám odejít, nebo zůstat?,“ může to svědčit, že spíše než jestli „ano, nebo ne“, zní ve skutečnosti otázka „Kdy?“. Neboť kdykoliv jsem já sám v životě začal takto přemýšlet, vztah už se nikdy nepodařilo zachránit. Často v takových případech sbíráme pro rozchod jenom odvahu a potřebujeme si své kroky racionálně odůvodnit. (Rozcházet se není lehké pro nikoho.)

Zbývá dodat, že naprosto výjimečně jsem se v psychoterapii setkal s člověkem, který by později svého odchodu ze vztahu litoval – naopak je velmi časté, že si sami sobě zpětně vyčítáme, že jsme se nerozešli dříve.

Důvodem pro rozchod by nemělo být, že se cítím ve vztahu špatně

Toto se nebude hodně lidem líbit. Však se také většina lidí rozchází proto, že ve vztahu nejsou šťastní. Zde si dovolím s nadšením odkázat na Esther a Jerry Hicks. Ti tvrdí, že máme být šťastní za všech okolností (Jak na to, učím na seminářích Enjoyingu). Myslet si, že nás učiní šťastnými nový vztah, je pouhou fikcí. Do nového vztahu si bereme vždy sami sebe a nejsme-li šťastní teď, tak kdy jindy?! (Výjimkou samozřejmě je, když nám druhý ve vztahu ubližuje, nebo nás týrá. Je-li ve vztahu přítomno násilí, tak naopak není pro jakékoli váhání místo – takový vztah je nejlépe opustit ihned.).

Ideální konec (rozchod)? Když se čas naplnil. Když jsme danému místu nebo člověku předali všechno, co jsme měli a on předal všechno nám. Když daného člověka (nebo svou pracovní pozici) milujete, ale víte, že další setrvání spolu by již bylo proti lásce (proti přirozenému proudu života). Přirozeným koncem řady vztahů bývá, pochopitelně, i smrt jednoho z partnerů.

Psychicky normální člověk smlouvy buď dodržuje, nebo je neuzavírá

Dovolím si tento článek uzavřít ještě jednou, pro někoho v dnešní uvolněné době možná provokativní, myšlenkou: Výše uvedené úvahy o tom, jestli někoho nebo něco opustit, či zůstat, samozřejmě neplatí, pokud jsme uzavřeli jakýkoliv typ smlouvy (např. jsme si slíbili věrnost na celý život). Známkou vyspělého charakteru je, že si daný člověk pořádně každý svůj slib rozmyslí. A pak ho bezpodmínečně plní.

Pozn.: V článku byly uvedeny psychologické a duchovní principy, které nám lidem mohou pomoci při rozhodování. Autor ani redakce však nenesou jakoukoliv odpovědnost za jejich použití. Každé naše rozhodnutí je čistě osobním aktem a odpovědnost za něj máme jen my sami.