Puškvorec

Puškvorec je vytrvalá, výrazně aromatická rostlina z čeledi aronovitých. Její lodyha je trojhranná a listy jsou trávovité, asi 2 m široké. Žlutozelené květy jsou velmi drobné. Plodem jsou červené bobule. Puškvorec se původně vyskytoval pouze v jižní Číně, odkud se přes Indii rozšířil do světa. Do našich zemí se vlastně dostal zhruba v 16. století prostřednictvím Tatarů, kteří věřili, že puškvorec čistí vodu a jeho přítomnost znamená, že je voda nezávadná. Tataři ho dovezli do jiných částí Evropy, odkud se rozšířil k nám. Ve volné přírodě ovšem u nás neroste, může se objevit na místech, kde byl uměle vysazen.

Z puškvorce se sbírá oddenek. Z účinných látek obsahuje droga silice, hořčiny, třísloviny, slizy, cukry, cholin a fenylpropan beta asaron. Beta asaron je podezírán z kancerogenity, proto by neměla být užívána droga, která by měla větší obsah než 5 % této látky. Ovšem je třeba upřesnit, že naše domácí puškvorce obsahuje menší množství, takže toto se týká puškvorců východoasijského a amerického původu.

Puškvorec je doporučován při žaludečních potíží. Podporuje látkovou výměnu, tvorbu žaludečních šťáv, zmírňuje křečovité bolesti. Rovněž působí dezinfekčně a močopudně. Jeho užívání je možné při průjmech, nadýmání, při nechutenství a dalších případech. Puškvorec působí také mírně zklidňujícím dojmem, zevně se používá ve formě koupelí u revmatických nebo ekzematických pacientů. Je také dobrým prostředkem pro zvýšení tělesné kondice, například po těžkých onemocněních, u starších lidí či stavech slabosti. Pro svůj účinek je někdy přirovnáván k ženšenu.

Tato bylina se používá do parfémů, zubních past, žvýkaček či likérů a kde zapříčiňuje jejich hořkou chuť. Oddenek puškvorce se používají ke kandování. Zde je ovšem třeba poznamenat, že žvýkání většího množství může podle působit podle některých halucinogenně a navíc je zde v tomto množství kancerogenní.