Psychika ženy po porodu

cm deprese3

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Klasický porod bez komplikací trvá obvykle několik hodin, operativní („císařský řez“) i mnohem méně, můžeme ho měřit v minutách. Psychické změny na nadcházející mateřství však nastupují mnohem dřív a trvají i po porodu. A jak se tyto změny projevují? Po porodu u žen obvykle dochází podle výzkumů k nárůstu impulzivity, což však nemusí znamenat automaticky přehnanou vznětlivost a agitaci.

Zvýšená impulzivita pomáhá matce k větší spontánnosti a rychlejším reakcím, aby tak při péči o dítě mohla promptně zareagovat při nečekaných situacích, např. když se dítě převalí na přebalovacím stolku a hrozí, že spadne, když se už-už natahuje k rozžhavenému sporáku nebo se rozběhne vstříc řítícímu se autu. Právě vyšší míra impulzivity dělá z matky ohromného „strážníka“, který dovede velice rychle zareagovat v případě nouze, protože je organismus nastražený na všechno potenciálně ohrožující nebo vymykající se normě. Proto, když žena vylítne na manžela-tatínka, může to být způsobeno její citlivostí na všechno, co nezapadá do normálního běžného způsobu, protože to tatínek dělá jinak, ergo „špatně“.

Rada pro maminky: Ne vždy musí být tatínkův způsob přebalování úplně špatný; no a rada pro tatínky: Vydržet a kooperovat. Zvýšená citlivost je v tomto období zaměřena na péči o dítě, jeho bezpečí, komfort a potřeby. Další změnou, ke které po porodu dochází, je že se u matky snižuje míra socializace. I ženy, které byly zvyklé v práci zastávat množství úkonů a funkcí, byly činorodé, aktivní, jsou v tomto období víc otevřené rutině a monotonii. Ta se opravdu točí kolem činností jako je nakrmit, přebalit, uklidit, a to pořád dokola. Naopak, všechno, co matku v těchto činnostech vyruší a co naruší tento zažitý rytmus, je potenciálním zdrojem stresu a nepřítel číslo jedna. Nižší míra socializace je přirozenou změnou, protože po porodu se mezi matkou a dítětem vytváří a navazuje silné citové pouto a ostatní vztahy alespoň dočasně ubývají na významu. Čím vzdálenější vztahy to jsou, tím to platí více.

Kromě psychických změn, které pomáhají matce i dítěti „přežít“ první týdny a měsíce po porodu, můžou v psychice matky nastat i některé nežádoucí stavy a procesy. Jedním z nich je tzv. poporodní deprese. Tento stav, který se někdy se označuje jako „poporodní blues“ je relativně běžný a postihuje ženy takřka všech kultur od rovníkové Afriky po kanadské prérie. Nastupuje obvykle krátce, několik dnů po porodu a nápadná pro tento stav poporodní deprese je zvýšená plačtivost, která je iracionální, často bez zjevné příčiny, přidružují se stavy úzkosti, únavy a vyčerpání, potíže s koncentrací. Prohloubení těchto stavů může prorůst do depresivních symptomů, kdy se můžou vyskytovat potíže s náladou, která je pesimistická, můžou se vyskytovat stavy zmatenosti, potíže se spánkem, pokles energie. O to horší symptomy a průběh poporodní deprese nastává tehdy, když žena není o možnosti rozvoje těchto symptomů informována. Když naopak, ví, že tyto stavy můžou nastat, samozřejmě může být na ně vnitřně připravena a nebude zaskočena.

Jiným negativním jevem vyskytujícím se v období po porodu, který souvisí i s poporodní depresí je tzv. laktační psychóza. Ta se vyskytuje mnohem méně často než poporodní deprese. Projevy chování ženy už nejsou pouze ve smyslu deprese, jak tomu bylo u poporodní deprese, ale nežádoucí chování ovlivňuje nejen už jen vlastní duševní prožívání ženy, ale i její vztah k dítěti, k sobě samé, k partnerovi i širšímu okolí. Žena pak ztrácí zájem o dítě a jeho péči, nereaguje na dítě a jeho signály, na jeho pláč, a tedy není připravena a odmítá dítě např. nakojit, přivinout si jej k sobě apod. Velice potřebná je pak intervence lékaře a psychiatra, který doporučí vhodnou medikaci a psychoterapeutickou léčbu.

Šestinedělí je období velice náročné a zároveň velice významné, a to jak pro matku, tak i dítě. V tomto období se vytvoří základ vztahu a citového pouta „matka-dítě“, oba si na sebe zvykají, učí se jeden od druhého a učí se reagovat na sebe. Dítě tak dostává potřebný „balíček“, který mu pomáhá k uspokojení svých bazálních fyziologických potřeb, a matka se pak postupně a velmi pozvolna může vracet do fyzického i psychického stavu podobném před porodem.