Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Od dvou piv k vůni růží
Nic z toho přesně nezapadá do nějaké jasné, srozumitelné definice, která bude fungovat pro všechny, protože to evidentně nemůžete udělat lidským chováním a s lidmi, ale toto téma zde existuje a Jung je skutečně jedním z těch, kteří mě přivedli k myšlence jara a podzimu našeho života a spojení ambice s jarem a smysluplného života s podzimem.
Když se to stane, je velice těžké to zařadit do škatulek, ale nastane okamžik, kdy víte, že proměna nastala. Já jsem to poznal a můžu vám dát pár příkladů toho, o čem jsem už nechtěl psát. Nechtěl jsem psát žádné další psychologické knihy, v žádném případě. Kdyby to nakladatelé chtěli, pak bych přešel k jinému nakladateli.
Bylo to něco jako vnitřní poznání a vždycky věděl, jak si s tím vnitřním vědomím poradit. Dokonce i nyní, v 67 letech se chystám na úplně novou věc a nestarám se o to, co si lidé myslí. Chci se obklopit lidmi, kteří umějí podpořit a pomohou mi. Dokonce i natáčení tohoto filmu je toho součástí.
Jedna z proměn, která se mi stala, se vztahuje k pití a k závislosti. Pil jsem pravidelně. Pil jsem každý den 15, 20 let, ne do opilosti, prostě dvě, tři, čtyři piva každý večer. Běhal jsem denně 25 kilometrů, běhal jsem maratony, dělal triatlon a taky jsem pil spousty piva po večerech.
A jeden velký učitel v Indii mi řekl, že pokud opravdu chci dosáhnout ono místa, musím se vzdát alkoholu. Nedokázal jsem si představit, že bych se ho měl vzdát, protože alkohol reprezentoval jaro mého života. Představoval ambici. Bylo to prostě něco, co jsem v té době dělal.
Představa nedělat to byla obrovská, nedokázal jsem si představit, že bych neměl denně pár piv. To se také týká lidí, kteří mají dlouhou dobu svého života nadváhu a jak mají postupovat, aby změnili myšlení, které to podporuje. Chystám se o tom psát. Týká se to osobního chování nebo věcí, které vám nefungují, které pracují proti vám.
Bylo to 27. října, 1987 ve 4:05 ráno. Spal jsem sám a probudil jsem se v apartmá, které jsem měl ve Fort Lauderdale. Konal se tam nějaký spisovatelský večírek. Probudil jsem se ve 04:05 ráno a v té místnosti byl jakoby vánek, ale nebyla tam klimatizace nebo podobného. Byl to jakoby vánek, jakýsi závan vědomí. Byl tam slyšet hlas, který, ať to zní jakkoliv divně, řekl, že s alkoholem je konec.
Pár dní předtím jsem měl špatnou zkušenost poté, co jsem vzal svoji rodinu do restaurace a objednal jsem si dvě piva, protože si vždycky objednávám dvě najednou, a číšník řekl: „Promiňte, nemůžeme vám podat alkohol.“ Zeptal jsem se, co tím má na mysli, že mi nemůže přinést alkohol. A on na to: „Včera tady někdo nalil nezletilému a než se to vyšetří, přišli jsme o licenci, takže nemůžeme prodávat alkohol.“
Byl jsem tam se svou ženou, bylo to v roce 1987, měli jsme malé děti. Měli jsme děti narozené v letech ’81, ’83, ’85, ’87 a ’89, takže jsme tam měli čtyři malé děti do pěti nebo šesti let, a já jsem je všechny vzal, včetně mé ženy, která byla těhotná, posadil do auta a se všemi jsem odjel do jiné restaurace, protože jsem si nemohl dát svá piva k jídlu.
Nejsem nijak zvlášť hrdý. Prostě si jenom myslím, že skutečná vznešenost není být lepší než někdo jiný, je být lepší, než jaký člověk předtím byl, a já si myslím, že jsem lepší, než jsem býval. Dnes si nedokážu představit, že bych takto jednal, obtěžoval lidi kolem sebe jen proto, že nemohu mít svoje pivo. Takže to na mě jaksi doléhalo, že jsem byl neohleduplný, když jsem celou rodinu uháněl, abych mohl mít svoje pivo.
Stále jsem si však myslel, že pravda je na mé straně. A po asi třech dnech, když jsem se probudil, byla v místnosti opravdová vůně, jakoby světélkující vůně květin, byla to vůně růží nebo něco podobného. A z toho okamžiku si pamatuji vše, co bylo v té místnosti, co viselo na zdech, jakou barvu mělo prostěradlo, prostě všechno. Bylo to 27. října 1987 a od té doby jsem již nepozřel ani kapku alkoholu. A byla to ta nejsnadnější věc, kterou jsem kdy za svůj celý život udělal.