Proč se léčba nedaří III. – odblokovat stres (3.Seriál na téma : „Proč se léčba nedaří“)

cm obraz ruce

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Třetí díl – odblokovat stres
Tak ta pacientka z minulého dílu se odhodlala pro léčbu, ale nesplnila hlavní požadavek. Neodblokovala stres a spoléhala se jen na lék. Výsledek nesplnil očekávání. Ale vezměme si to po pořádku.

Rozebral jsem s ní její životní situaci, celkem jasně jsme pojmenovali příčiny, bylo jich hned několik, většinou byly na psychické úrovni v důsledku rodinných nepokojů a svou roli sehrál bacil, který nebyl správně diagnostikován a vyhodnocen.

Několik let byla léčena pod nesprávnou diagnózou, lékaři se nemohli dohodnout, o které onemocnění vlastně jde. Mimochodem, to je typické pro autoimunitní nemoci. Průběh je nenápadný, plíživý, projevy jsou příliš obecné, laboratorní vyšetření přinášely rozdíly a nepřesvědčivé výsledky. Diagnóza byla spíše odhadována. Tomu také odpovídala léčba, která byla rutinní, podle klasického vzoru – nejprve dlouhodobá antibiotická léčba, později přechod na hormonální a ještě později na imunosupresivní léčbu. V tomto okamžiku si dovolím malé odbočení.

Pokud jde o ohrožení života, pak kortikoidní a imunosupresivní léčba je nutností. Žádná diskuse. Ale měla by být jen po nejkratší, nejnutnější dobu se snahou přejít na léčbu biologickou. Pozoruji, že v některých společnostech se tento trend prosazuje, a dokonce byl podán návrh, aby byla kortikoidní terapie zakázána, pro naprosto nekontrolovatelný dopad na imunitní systém, který se buď již po ní nedokáže vzpamatovat a vrátit se do původního stavu, nebo mu to trvá dlouhou dobu a mezi tím znovu pacient onemocní třeba jinou chorobou.

Odbočil jsem proto, abych naznačil, že tento jev se u pacientky také projevil. Brala uvedené kortikoidy několik let, až se sama vzbouřila a doslova donutila svého lékaře, aby jí postupně začal kortikoidy snižovat. Mou ordinaci navštívila v době, když vzala poslední minimální dávku.

V druhém kroku jsem pacientce vysvětlil, co se v těle děje, na jaké úrovni je imunitní a vůbec celý regulační systém. Nadledvinky, štítná žláza…

Řešili jsme symbiózu, zásadotvornou dietu, pitný režim, pohybovou aktivitu, dostala přírodní prostředky na játra a ledviny, lymfodrenáž.

Potřebovali jsme dokončit diagnózu, protože jeden problém se točil kolem prodělané boreliózy – laboratorní testy ukazovaly nejasnosti. EAV měření naopak signalizovalo trvalou reakci na borelii. Na speciální pracoviště, kam jsem ji odesílal k vyjasnění boreliózy, si nemohla dovolit odjet.

Velká část našeho dialogu se týkala jejich nepokojů v rodině. Tento stres považuji za významný. Je to neměřitelná veličina, podle mého názoru silně ovlivňující imunitní systém.

Moje otázka: “ Máte perspektivu, že Váš spor vyřešíte?

Odpověď: „Nevím“

Moje reakce : „Pokud má být léčba úspěšná, máte být bez stresu. Ten Váš problém je velký stres. Léčba může ztroskotat.“

Odpověď:“ Pokusím se“.

Po měsíci přípravné fáze jsme se pustili do biologické léčby, jak jsem uvedl výše. Během několika měsíců se jí dařilo slušně. Měla potíže, ale snesitelné, podle testů se jí začaly funkce dříve postižené obnovovat, např. štítná žláza byla schopna sama tvořit hormon. Po roce léčby podle laboratoře nebyla přítomna proti-látková aktivita, ale ostatní parametry naznačovaly, že imunitní systém má stále zvýšenou pohotovost k autoimunitním reakcím.

Vyžadoval jsem pokračování. Stav byl sice uspokojivý, ale neměli jsme vyjasněno za prvé, zda provokatér – borelie v těle stále je nebo není, za druhé – v její rodině pokračovaly nepokoje. Tedy pokračoval stres.

Pacientka přestala považovat své onemocnění za vážné a žádala přerušení léčby z důvodů, že ji to finančně vyčerpalo a že se již cítí dobře.

Závěr:

Pacient si sám organizuje svůj život a je za svůj stav odpovědný. Lékař podle svých možností, znalostí, podle svého názoru se snaží pacientovi ukázat cestu, nebo ho také konkrétně léčí.

Na prvním místě musí být odstraněn – odblokován stres. To v případě uvedené pacientky nebylo stoprocentně učiněno, imunitní systém se pohyboval na tenkém ledě a dalo se snadno odhadnout, že nemoc bude mít pokračování.