Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
(články tohoto seriálu popisují situaci ve zdravotnictví USA, ale většina názorů a postřehů autora odpovídá i situaci v ČR)
Hodně základních kamenů, ovlivňujících lékařovu filozofii praktikování lékařské péče je formováno na lékařské fakultě. Na počátku studií mívá většina studentů věk kolem 20 let. Bývají proto vnímaví, ale jejich názory a pohledy na svět nebývají ještě úplně zformované. Mnozí z nich jsou idealisté. Chtějí pomáhat lidem a sloužit společnosti. Jiní studenti si naopak volí kariéru v medicíně, protože chtějí vydělávat velké peníze. Kdyby to ale byl jen tento cíl, bylo by mnohem efektivnější se přihlásit na právnickou univerzitu nebo získat titul MBA, aby tak po dvou až třech letech studia mohli získat zaměstnání s vysokým platem. Lékaři však musí čtyři roky studovat na univerzitě a pak další tři až sedm let (záleží na specializaci) ještě absolvovat pokračovací výcvik. Zatímco jejich ostatní vrstevníci působící v soudnictví nebo v podnikání se už nějakou dobu těší z výnosnosti své profese, mladí lékaři musí často pracovat až 80 hodin týdně a žít skromně. A přitom jejich úvěry na zajištění studia často sahají až ke 100 000 $ a úrok je stále zvyšuje.
Ať už jsou jejich cíle, se kterými začali, jakkoliv idealistické, většina se značně mění během doby, než dokončí svá studia. V mnoha případech se tak stává kvůli silnému sociálnímu tlaku, který na ně doléhá. Vedle oficiálního učebního programu lékařských univerzit – kde se studenti setkávají s anatomií a s množstvím nemocí – je tu ještě neoficiální studijní program zájmů a názorů metodicky vštěpovaných studentům.
Následuje jen jejich částečný seznam:
- Postoje ke specialistům. Jedním z důvodů, proč máme v naší zemi přebytek specialistů, je to, že téměř všichni profesoři na lékařské univerzitě jsou specialisté a hlásají, že těmi nejlepšími lékaři jsou specialisté a vůbec nejlepší jsou ti úzce specializovaní. Dobří studenti jsou vedeni k tomu, aby se nesnižovali k volbě kariéry primární péče. Několik profesorů a jeden děkan z mé fakulty nevybočilo z této tradice a pokusili se zrazovat mého spolužáka, aby se nepouštěl to kariéry rodinného lékaře. Zapůsobilo to. Zakončil studia jako specialista v chirurgii.
- Zájem o technologie. Když přijde na řadu diagnostika a léčba, studenti zjišťují, že lepší je to novější a vyspělejší. Smrt je nepřítelem a musí být porážena bez ohledu na náklady – skoro nikdy není lepší nechat pacienta zemřít v míru, pokud předtím není využita příležitost k dalšímu žití – i když bez ohledu na kvalitu takového prodloužení. Studenti jsou vedeni k pohrdání „nevýznamnými vědami“, jako je třeba psychologie. Úloha emocí a sociálního zázemí při zdravotních problémech bývá buď otevřeně přezírána nebo velkou měrou ignorována.
- Vyhraněný postoj k alternativní medicíně. Na lékařské univerzitě bývají studenti vedeni k opovrhování vším alternativním, vylučuje se to jako nevědecké, založené pouze na směšném tvrzení. Během praktické výuky v nemocnicích a na přednáškách profesoři pravidelně vypouští znevažující poznámky na adresu alternativních léčitelů, jako jsou třeba chiropraktici nebo akupunkturisté. Vůči alternativní medicíně existuje odlišné měřítko. Pokud se chiropraktik zmýlí v diagnóze nebo neúmyslně způsobí pacientovi poranění, je to řešeno jako důkaz toho, že chiropraxe je šarlatánství. Pokud se něco podobného přihodí lékaři s titulem M.D., může být tento kritizován (v soukromí), nebo je to považováno za nešťastnou souhru okolností, ale nikdy se to neposuzuje jako systémová nedokonalost oficiální péče.
- Postoj ke zneužití postavení. Mladým lékařům je vštěpována obava z toho, že budou pacientem obžalováni. Hororové příběhy, jako třeba spor ženy údajně odškodněné miliónem dolarů za to, že po rentgenu hlavy ztratila psychickou odolnost, jsou omílány až do omrzení. Studentům je říkáno, že „nenasytní právníci“ jsou odpovědní za „kritické situace zneužití postavení“. Nikdy nebývá poznamenávána možnost, že lékař poskytující nekvalitní péči může přispívat ke vzniku podobných problémů. Mladým lékařům je vštěpováno, aby nikdy nekritizovali jiného lékaře před pacientem, a to ani při flagrantních chybách. Má se tak zabránit žalobě proti jinému lékaři z důvodu jeho zneužití postavení.
- Přístup k prevenci. Tím, že sledují své profesory při práci, studenti „vidí“, že léčebný postup je důležitější než prevence. Přestože to navenek nikdo neprohlašuje, je prevence považována za ztrátu času. Projevuje se to tím, že je jí věnována jen malá pozornost. Studenti nejsou skoro vůbec seznamováni s takovými životně důležitými obory, jako je třeba výživa. Vysokoškolští profesoři bývají v oblasti veřejného zdraví nebo preventivní medicíny všeobecně považováni za méně znalé než třeba běžní kardiologové nebo neurochirurgové.
Ne všichni studenti přijmou tento skrytý studijní program za svůj bez kritické analýzy, ale mnozí tak činí. Vybavte si, jak vypadá přístup průměrného lékaře k alternativním léčitelům. Studenti, kteří jsou na počátku studií vstřícní k získávání vědomostí, nedostávají příležitost zkoumat takové oblasti, jako je třeba akupunktura, protože jejich čas studia je předem vyplněn. Zatíženi finančními dluhy jsou pak mladí lékaři zaměstnáváni na více než plný úvazek. Jen někteří později obětují část svého času poznávání alternativní medicíny, ale jejich obecná nedůvěra zpravidla ještě dlouho přetrvává.