Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jak je to jen možné, měl by se lékař pokusit o stanovení diagnózy ještě předtím, než předepíše léky. Proto by před lékovou terapií měly vždy předcházet důkladný pohovor a prohlídka. Nezbytné mohou někdy být i laboratorní testy. Bohužel ne všichni lékaři věnují čas tomu, aby dělali svou práci důkladně. Pokud vezmeme v potaz finanční pobídky v manažerském způsobu řízení lékařské péče, jaké existují v poslední době, pak se problém s nevhodným předepisováním léků může ještě zhoršovat.
Výzkumníci při Harvardské lékařské fakultě dělali průzkum u více než 500 lékařů napříč Spojenými státy, aby zjistili, jak důkladně jsou vedeny pohovory s pacienty, než se předepíše terapie pomocí léků. Lékařům byl předložen hypotetický akutní případ muže, který má ostrou bolest v oblasti břicha, která se zmírňuje po jídle, ale zhoršuje při prázdném žaludku. Dále jim bylo ještě sděleno, že u muže bylo provedeno vyšetření před měsícem a z něj vyplynulo podráždění žaludeční výstelky, ale žádný vřed. Lékaři byli dotázáni, zda by zvolili nějakou terapii už za těchto okolností nebo zda by potřebovali ještě další informace.
Více než třetina dotazovaných lékařů by byla připravena bez dalšího dotazování zahájit léčebnou kůru a volili by léky na vředové choroby – v USA dostupné pod názvy Tagamet nebo Zantac. (Tato studie však byla provedena ještě předtím, než začal být znám vliv bakterie H. pylori na vznik žaludečních vředů). Pokud by položili tito lékaři další otázky, dozvěděli by se, že tento muž užívá 8 tablet aspirinu denně, pije 5 šálků kávy, vykouří dva balíčky cigaret, vypije při obědu dva míchané alkoholické nápoje a dvě skleničky vína každý večer – to všechno se podílí na jeho potížích se žaludkem!
Kdyby se lékaři zeptali na stresovou zátěž, zjistili by, že syn tohoto muže zahynul při autonehodě před dvěma měsíci. V průměru však lékaři pokládali méně než dvě doplňující otázky. Jen jeden ze šesti lékařů se zajímal o stresovou zátěž. Nedostatečný pohovor ze strany lékařů měl velký vliv na doporučení nevhodné terapie pomocí léků.
Všímejte si, zda váš lékař nebere do rukou příliš rychle formulář pro recept. Pokud to vypadá, že lékař se pokouší pouze ztlumit symptomy nemoci, než aby hledal skrytou příčinu, můžete se i sami zeptat, co by mohlo způsobovat vaše příznaky. A mohly by další otázky, prohlídky nebo testy pomoci vyřešit tento problém? Riziko takového postupu, kdy se nehledá příčina, ale pouze se potlačují příznaky, je v tom, že může dojít k prodlení při určení nějaké vážné diagnózy, jako je třeba zhoubný nádor.
Než začnete s užíváním léků, obzvláště když léčba může být dlouhotrvající nebo když hrozí vedlejší nepříznivé účinky, pokuste se zjistit, jak přesně je diagnóza stanovena. Ptejte se lékaře, nakolik si je jistý diagnózou a na jakém základě ji stanovil.
Pokud diagnóza není jistá, může nasazení léků jen zakalit vodu. Pokud se váš stav zlepší, je to způsobeno lékem, nebo by se toho dosáhlo i bez něj? Co uděláte, pokud se příznaky znovu vrátí? Pokud nastanou pochyby o správnosti diagnózy a situace nebude kritická, je často nejlepší přerušit užívání léků a sledovat, co se stane. Vypadá to ale, že mnoho lékařů má opačný názor: „Užívání léků nebolí a mohlo by pomoci, takže proč to nezkusit?“
Jak si ukážeme v příštím článku, u KAŽDÉHO předepsaného léku je možnost vedlejších účinků a výše uvedený přístup k rychlému předepsání léku může vést k problémům všeho druhu.
Články tohoto seriálu popisují situaci ve zdravotnictví USA, ale většina názorů a postřehů autora odpovídá i situaci v ČR.