Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Trpíte alergiemi, bolestmi hlavy, nedostatkem energie, nadměrnou únavou, zažívacími a respiračními poruchami, depresemi, změnami nálady, úzkostí? Celostní medicína se snaží pojmenovat příčiny, ne jen tlumit příznaky. I když můžete mít genetickou náchylnost k nemoci, stále máte na výběr, jak nemoc udržet pod kontrolou nebo jak ji dovolit spouštět. Příkladem je množství cukru a tuku v přijímané potravě, frekvence pohybu, hodiny prosezené u počítače a efektivita zvládání stresu.
Přírodní lékařské praxe jsou pro tento věk důležité, protože zahrnují metody, které podporují optimální úroveň zdraví. Tak jak máte poradce pro své podnikání, právní poradce, znalce v bankovnictví, ba dokonce soukromé detektivy, soukromé psychoanalytiky, tak můžete mít i svého poradce z oblasti přírodní medicíny. Ten Vám pomůže procházet životem „bez chemie,“ za použití přírodních způsobů léčení. Je ovšem nutno posunout myšlení ve prospěch preventivních opatření. Kdo čeká, až se rozvine nemoc, kdo si vytvoří závislost na lécích, u koho se nemoc dostane do nevratného stavu a teprve potom se začne obracet na přírodní medicínu, ten musí očekávat menší efekt.
Celostní medicína se zaměřuje na pacienty jako celek, protože naše regulační systémy pracují společně, synergicky. Toto je v kontrastu se školní medicínou: Ta přistupuje k péči o pacienty se zaměřením na orgánově specifické problémy, jako jsou střevní problémy nebo onemocnění srdce. Vědecký postoj se zaměřuje na mikroby a bakterie jako původce chorob. A když jdete k lékaři, dostanete recept na antibiotika. V krku je nalezen streptokok, indikace antibiotika je potom logická, ale bacil se tam prosadil z důvodu Vaší snížené imunitní odpovědi v důsledku stresu. Zatímco antibiotika řeší jednu příčinnou úroveň, ale současně uvedou nemoc do chronického stavu, celostní medicína se dívá na řešení té podstatné úrovně příčinných řetězců. Padesáti čtyř procentům srdečních chorob, třiceti sedmi procentům rakoviny, padesáti procentům cévních onemocnění mozku, stejným procentům kornatění tepen je možné předejít pomocí změny životního stylu a včasného, spíše preventivního podávání potravních doplňků.
Přírodní prostředky mají kořeny sahající do hloubky tisíce let, týká se to zejména čínské, indické, ajurvédské medicíny. Celostní medicína zahrnuje procedury, jako jsou akupunktura, homeopatický lék, reiki, masáže, chiropraxe, doplňky stravy a bylinné produkty. Pomocí těchto metod lze zmírnit obtíže pacienta po prodělané nemoci, po operaci, lze snižovat stres a bylinnou léčbou také snížit vysoký krevní tlak. Lze uplatňovat hluboká dechová cvičení, meditace, hodně je žádoucí chiropraktická péče, jóga, masáže a strava založená na individuálním rozboru požadavků těla.
Přírodní medicína prosazuje hlavní směr, že mysl a tělo jsou vzájemně propojeny – pozitivně i negativně – a u každé nemoci je třeba toto propojení respektovat.
Na prvním místě, před zahájením kterékoliv terapie, je třeba položit otázku, která se týká příčiny, často spíše příčinných řetězců vzniku problému. Příčina vždycky existuje. Kdo tvrdí, že se nedá zjistit, pak má problém. Nehledá příčinu tam, kde je, a skrývá se za odpověď, že příčinu zjistit nelze. Problém má proto, že když příčinu nepojmenuje, nebo ji dokonce nepřijme, pak pro něj nemůže existovat ani léčba v pravém slova smyslu. Když nezná příčinu, neví, co má odstranit a co vlastně léčit! Léčba může být v takovém případě pouze obecná, nespecifická, zaměřená jen na následný projev, příznak. Může být založena na zkušenostech léčitele, na tradici, na standardním protokolu, teorii školní medicíny. Pokud taková nespecifická léčba probíhá za pomoci chemických léků, jež jsou tělu nepřirozené a cizí, lze očekávat, že na ně bude tělo také nepříznivě reagovat. Pokud se na léku stane pacient závislým, začne se utvářet nová nemoc, způsobená právě tím lékem.
V dnešní době se objevuje velmi negativní prvek v tom, že přírodní principy jsou zatracovány a jsou jim kladeny překážky, ba naopak se prosazují postupy ovlivněné zájmem farmaceutických firem, které ve své podstatě nezajímá zdraví člověka, nýbrž zisk z prodaných léků. Tedy chronický pacient, u kterého se neléčí příčina a který se dostává do závislosti na lécích, je vlastně pro farmaceutickou firmu žádoucí. Princip nezájmu o řešení příčiny je z globálního pohledu hlavním kamenem úrazu celého systému zdravotnictví.
Nikdy totiž nemůže dojít k uspokojivému řešení. Lékaři se mohou snažit, ředitelé nemocnic taktéž. Vědečtí pracovníci, učitelé vysokých škol… Vše marné. Politici a zástupci pojišťoven, kteří o tom rozhodují, jsou zabředlí v kolotoči ekonomiky, kde farmaceutické firmy hrají hlavní slovo. A přitom je to tak jednoduché. Základ je v tom, že se má pojmenovat příčina a tu je třeba i odstranit. Mnohdy tento samotný krok stačí už k tomu, aby se tělo vyléčilo samo.