Prevence nádorů prsu – Jak předcházet rakovině prsu

cm prsa

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Jak uniknout rakovině? Jak utéci před tímto zhoubným onemoněním? Lze vůbec moderním lékařstvím, ale i vlastním přičiněním předejít vzniku této nemoci? – takové a podobné otázky vyvstávají před každou ženou a vzácně i mužem, představí-li si rakovinu tohoto orgánu.

Preventivních onkologických programů sledujících prevenci nádorových onemocnění je celá řada a některé z nich již doznaly příznivých výsledků, např. prevence nádorů děložního čípku nebo tlustého střeva a konečníku. Prevence nádorů prsu má pak tu důležitost, že se jedná o nejčastější nádory u žen, s podílem téměř 20 % nových nádorových onemocnění a 15% podílem úmrtí na ně. Počet nově hlášených onemocnění nádory prsu se za posledních 20 let téměř zdvojnásobil a činí téměř 80 na 100 000 žen: tzn., že v České republice ročně onemocní nádory prsu 8000 žen, z nichž polovina tomuto onemocnění podlehne. Výskyt nádorů prsu u mužů lze vyjádřit poměrem 1:100, úmrtnost je však vyšší než u žen. Dalším důležitým rysem nádorů prsu je jejich dostupnost přímému vyšetření, zvláště pak tzv. samovyšetřování, kdy si žena pravidelně vyšetřuje prsy sama. Podle statistik většinu nádorů prsu stále ještě odhalí žena sama. Je-li žena na pochybách, nebo jde-li o pacientku s rizikovými faktory, jak uvedeme dále, následuje lékařské vyšetření.

Mluvíme-li o rakovině či nádorovém onemocnění, musíme si uvědomit, že nejde o jedinou nemoc. Tak jako existuje celá řada infekčních onemocnění způsobených různými infekčními zárodky, tak i nádorová onemocnění jsou vyvolána různými vnějšími činiteli, ale jedno mají s infekčními chorobami společné – jde o selhání imunity, tedy obranyschopnosti organizmu proti cizorodému vetřelci.

Lze tedy považovat nádorové bujení za jakousi formu infekce, protože stejně jako u infekčního onemocnění organismus vede souboj s viry a bakteriemi imunitními buňkami či protilátkami, tak stejnými zbraněmi ničí i nádorové buňky, které, ačkoliv vznikají z vlastních buněk, rozpoznává jako tělu cizí a nepřátelské. Imunita je jako armáda, která brání hranice státu a vetřelce nelítostně likviduje.

Nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence je buňka. Takové jednobuněčné organismy jsou v živém světě známy jako prvoci u živočichů a řasy u rostlin. I v lidském těle existují jednobuněčné organismy – jsou to bílé krvinky, schopné samostatného pohybu, vykonávající imunitní dozor a obranu i útok proti nádorovým buňkám. Buněčné jádro, ležící obvykle ve středu buňky, je nositelem genetické informace zajišťující dělení buňky na přesné kopie, ale vlivem škodlivých vnějších či vnitřních faktorů může pozměnit genetickou výbavu buňky. Výsledkem je vznik nádorově transformované buňky. Existuje hypotéza o tzv. imunologickém dozoru. Nádorové buňky podle ní vznikají v každém z nás poměrně často, ale jsou ničeny imunitní obranou.

Vznikem nádorové buňky nastává vlastní souboj mezi ní a organismem. Nádorová buňka je pro něj náležitě vybavena. Má větší růstovou aktivitu, především se však nezapojuje do fyziologické regulace buněčného růstu. Buňky zdravé tkáně rostou a rozmnožují se jen do té míry, než jsou celkovými nebo místními faktory v růstu zastaveny, a tak zapojeny do řádného životního procesu. Nádorové buňky se prakticky množí neomezeně. Mají schopnost prorůstat do okolních tkání a mízními i krevními cévami vycestovat do vzdálených orgánů, kde mohou vytvářet oddělené kolonie, tzv. metastázy. Imunitní obrana, kterou jsou vznikající nádorové buňky ničeny, je v mládí silná, proto se zde nádory vyskytují zřídka. U dětí je imunita ještě slabě vyvinuta, proto se vyskytují zhoubné nádory i u malých dětí a s věkem dítěte jejich četnost klesá. Naopak u starších lidí dochází k oslabování imunitní odpovědi, a tak nádorů ve starším věku neustále přibývá. Imunitu oslabují i některá infekční onemocnění, zvláště virová, některé chemické látky či ionizující záření. Velmi důležitou složkou obrany proti nádorovému bujení je dobrý psychický stav jedince. Řídící funkce organismu, tedy nervový systém, hormonální regulace a imunitní systém jsou spolu vzájemně spřaženy a porucha v jednom z nich se přenáší i na ostatní systémy. Zvítězí-li lidské tělo se svou silnou imunitou a psychickou odolností, vznikající nádorové buňky jsou zničeny a nádor nevznikne. Je-li souboj nerozhodný, nádorové buňky zůstanou živé, ale spící a mohou se probudit ke svému růstu vlivem momentální psychické indispozice nebo imunitní nedostatečnosti. Nakonec, je-li nádorová buňka od samého svého vzniku silná a odolná vůči imunitnímu systému nebo je-li tento oslaben, dochází pak k nekontrolovatelnému růstu a množení nádorových buněk a vzniku nádorového onemocnění se všemi negativními důsledky.

To, že se o nádorech v poslední době mluví jako o civilizační chorobě, není důsledkem toho, že by se nádory objevily s rozvojem lidské společnosti, ale toho, že jich vlivem negativních civilizačních faktorů nesmírně přibylo. Nádorová onemocnění jsou známa již z doby kamenné, jsou známa u zvířat a dokonce i u rostlin. Explozivní nárůst nádorů v poslední době souvisí s rozvojem civilizace a jejích negativních vlivů na životní prostředí i na život jedince. Stoupá koncentrace nebezpečných chemických iniciátorů zhoubného bujení, tzv. karcenogenů, které přímo způsobují genetickou změnu buňky, v ovzduší, vodě a potravě; projevuje se negativní vliv nebezpečných návyků, jako je kouření a konzumace alkoholu. V poslední době stoupá i negativní vliv ultrafialového záření nedostatečně stíněného oslabenou ozonovou vrstvou vysoko v atmosféře, tzv. ozonovou dírou. Nezanedbatelné jsou i vnitřní vlivy, jako jsou různé vrozené poruchy imunitního systému a dědičné dispozice některých nádorů v rodinách.

Vnější, ale i některé vnitřní příčiny nádorů se dají z velké míry ovlivnit, což je vlastní náplní prevence nádorů. Váha známých příčin nádorů je taková, že kdybychom mohli všechny dostupné odstranit, tzn. upravit svou výživu, ozdravět prostředí, ve kterém žijeme, zbavit se nebezpečných návyků, snížil by se výskyt nádorů o 80 %.

Prevence nádorových onemocnění má dvě formy: Primární prevence má za cíl likvidovat známé příčiny vzniku nádorů a tím znemožnit přeměnu zdravé buňky v nádorovou. Sekundární prevence pak vyhledává již jedince a skupiny obyvatelstva s vyšším rizikem vzniku nádorů, odstraňuje přednádorové stavy vedoucí k přeměně v nádory a rozpoznává časná stadia již existujících nádorů, která jsou dobře léčitelná. Někdy se rozeznává ještě terciární prevence, která sleduje nemocné s nádorovými onemocněními po primární léčbě, kdy nemoc je buď zcela vyléčena, nebo přežívá ve spící, latentní formě, která nadále ohrožuje pacienta novým vzplanutím. Proto jsou nemocní s nádorovými onemocněními trvale dispensarizováni.

Prevence rakoviny prsu má své zvláštnosti. Předně se jedná, jak jsme se již zmínili, o nejčastější a bohužel i poměrně často smrtící zhoubný nádor u žen, proto prevence dokáže oslovit velké procento žen, vždyť rakovinou prsu onemocní ve svém životě přibližně každá desátá žena. Nádory prsu patří rovněž svou lokalizací přístupné vyšetřovacím metodám široce dostupným. Základní metodou prevence je ovšem odstranění, nebo alespoň snížení možných rizikových faktorů primární prevencí.

Jaké jsou rizikové faktory rakoviny prsu?

Kromě obecných zmíněných dříve mají význam ve vývoji rakoviny prsu ženské hormony, estrogeny. Ty jsou jedním z hlavních růstových vlivů na prsní tkáň. Důležitou roli hraje zejména délka exploze nezralé tkáně prsu těmto hormonům. Proto se zvyšuje riziko rakoviny prsu u žen se začátkem menstruačního cyklu před 12. rokem a naopak po ukončení 50. roku věku, dále u žen s porodem až po 30. roku věku nebo u žen nerodících, naopak porod u ženy před 20. rokem věku snižuje riziko rakoviny prsu o polovinu proti ženám, které nerodily. Hormonální antikoncepce riziková není, negativní vliv naopak může mít dnes tak módní podávání substituční hormonální léčby v období přechodu. Zde je třeba před zahájením léčby vyloučit přednádorové stavy v prsech, které by se mohly hormonální léčbou aktivizovat. Za rizikové faktory lze považovat i rodinný výskyt, častěji se rakovina prsu vyskytuje u žen obézních a dále u kuřaček, kde se riziko zvyšuje obecně o 35 %, u nádorů plic až o 90 %.

Základní vyšetřovací metoda, kterou by měla užívat každá žena v prevenci nádorů prsu, protože je nejdostupnější, nejlevnější a stále ještě vyhledá drtivou většinu nádorů prsu, je samovyšetřování prsů, užívaná jako základní metoda u mladých žen do 40 let, nad touto věkovou hranicí je pak nedílnou součástí komplexního preventivního programu nádorů prsu. Metodik k samovyšetřování je mnoho, ale v zásadě jde o to, nejprve pohledem pečlivě pátrat po změnách ve velikostí či tvaru prsů změn dvorců a bradavek, poté pohmatem systematicky vyšetřit celý objem prsu a všímat si jakékoliv bulky nebo neobvyklých útvarů, vyšetřit i oblast dvorce a bradavky a stiskem zjistit, zda se neobjeví výtok či krvácení. Nejvhodnější období pro samovyšetřování je v týdnu po skončení menstruace, u žen po přechodu pak pravidelný den v měsíci. V případě pochybností pak následuje lékařské vyšetření, kam patří kromě klinického vyšetření rentgenové vyšetření prsů neboli mamografie, které dokáže odhalit nádorové ložisko s předstihem dvou až pěti let. Pro mladší ženy do 30 let je určeno vyšetření sonografické ultrazvukem. Přímé ověření patologického ložiska je pak možné punkcí na cytologické vyšetření tenkou jehlou nebo histologickým ověřením biopsií silnou jehlou nebo malým chirurgickým výkonem. Co však žena může udělat pro to, aby se k lékaři dostala nejvýše jen na preventivní prohlídku?

Žena by především měla žít tak, aby co nejvíce omezila vliv všech rizikových faktorů, o kterých jsme se zmínili. Podstatnou měrou mohou přispět ke snížení negativního vlivu rizikových faktorů různými preparáty  se svým širokým rejstříkem zdraví prospěšných látek, dodávají jednak organismu stavební kameny imunitního systému, jednak pomáhají tělu odstraňovat nebezpečné zplodiny metabolismu uplatňující se při vzniku nádorů.

První místo pro nádorovou prevenci zaujímají antioxidanty, kterými jsou vitaminy C a E, provitamin A neboli betakaroten, antioxidační enzymy obsahující atom selenu či zinku. Každý je důležitý a působí na jiném místě v ničení volných kyslíkových radikálů, čili silně reaktivních forem kyslíku způsobující oxidaci složek buněčné blány a posléze usnadňující přeměnu zdravé buňky v nádorovou. Vitamin C je jeden z nejdůležitějších ochranných faktorů v potravě, kromě antioxidačních účinků se podílí na tvorbě vaziva, pevnosti a pružnosti pokožky, je nezbytný pro imunologické pochody, podporuje účinek vitaminu E. U kuřáků dochází k rychlému vyčerpání dostupnosti vit. C, proto je jeho spotřeba mnohem vyšší než u nekuřáků. Vitamin A má mohutný účinek antiproliferační, kontroluje dělení buněk, účinnější v obraně před nádorovým bujením je však jeho předstupeň, provitamin A čili betakaroten, obsažený zvláště v mrkvi a další zelenině. Betakaroten je schopen zvrátit přednádorové změny a zastavit proces nádorové přeměny.  Vitamin E je důležitý jako primární ochrana buněčných blán, které jsou podstatou zdravé funkce buněk a celého organismu. Stimuluje imunitní odpověď a tím může zabránit vzniku nádorových buněk. Vit. E má rovněž přímý chemický účinek – zabraňuje přeměně škodlivých nitritů v uzeném, nakládaném nebo konzervovaném jídle na nitrosaminy, které jsou silnými kancerogeny. Vitamin E je nejdůležitějším antioxidantem v tkáních bohatých na tuk, zvláště mozku a tkáních přicházejících do styku s kyslíkem, tj. plíce.

Selen působí souhlasně s účinky vitamin C i E, v nízkých dávkách má silný účinek antioxidační a antikancerogenní, ve vysokých dávkách, řádově 10 x větší než preventivních, je toxický a může být kancerogenní.

Zinek je nezbytný pro metabolické uplatnění selenu, nedostatek zinku snižuje účinek selenu. Optimální poměr zinku a selenu je 7:1.

Ke zvýšení činnosti imunitního systému pak existují vynikající prostředky, obsahující olej ze žraločích jater bohatý na alkoxylglyceroly. Ty zvyšují tvorbu krvinek, pomáhají redukovat ztrátu kostní dřeně vystavené účinku záření, rovněž snižují výskyt poškození tkání po ozáření z léčebných důvodů, například u gynekologických nádorů a zvláště pak u ozáření hrudní stěny u rakoviny prsu po operaci. Nedochází také k výraznějšímu poklesu bílých i červených krvinek vlivem ozáření a cytostatické léčby nádorů. , Je dobré používat houbu shiitake, která zvyšuje aktivitu imunitních buněk známých jako přirození zabíječi, tj. buňky odstraňující vznikající nádorové buňky pro organismus cizí a nepřátelské.

Jak jsme již dříve připomenuli, celý preventivní program slouží jedinému cíli, zamezit rozvoji nádorové choroby, odhalovat přednádorové stavy a zachytit včasná stadia nádorového onemocnění. V tom právě spočívá naše snažení, abychom snadněji, jednodušeji, bez vedlejších následků pro pacientku mohli zaléčit podezřelé chorobné ložisko, dříve, než se zvrhne v nádor. U rakoviny prsu toto platí dvojnásob, protože podezřelá ložiska se dají v prsu většinou dobře sledovat a případně léčit jak cestou konzervativní nebo chirurgickou.