Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Plavuň vidlačka, latinsky Lycopodium clavatum, patří do čeledi plavuňovitých (Lycopodiaceae). Jako zajímavost lze uvést, že druhá část latinského názvu, výraz “clavatum” znamená “ozbrojený kyjem”. Toto naráží na kyjovitou formu výhonků s klasy výtrusných listů.
V každém případě je dobré vědět, že tato rostlina je u nás chráněná, tudíž ji nelze v žádném případě sbírat. Plavuň vidlačka se vyskytuje téměř po celém světě, výjimkou je Austrálie. U nás roste ve vyšších polohách na suchých pastvinách, na vřesovištích, na pasekách nebo i na dalších vhodných místech. Významné je, že vyžaduje kyselé půdy.
Plavuň vidlačka patří mezi středně velké, plazivé rostliny, jejíž lodyha může dorůst až do délky 120 cm. Tato lodyha se bohatě větví. Listy jsou jehlicovité s pilovitými okraji. Na konci větví bývají již zmíněné stopkaté klasy s výtrusnicemi, v nichž se tvoří drobné výtrusy.
Jako rostlinná droga se u této byliny využívají výtrusy (Sporae lycopodiorum, Lycopodium). Tyto výtrusy připomínají jemný prášek bleděžluté barvy, který je na dotek mastný. Jinak je bez chuti a zápachu. Je dobré zdůraznit, že je velmi hořlavý (v minulosti se používal k rozdělávání ohňů).
V tradičním léčitelství (zejména v severní Evropě) se používal ve formě zásypu při kožních zánětech (zejména u dětí), svědivých a mokvavých vyrážkách (nedráždí pokožku a vysušuje ji), dokonce se uvádělo používání u svrabu a vředů. V historii lékárenství se používal k obalování dnes již zaniklé lékové formy, pilulek (aby nedocházelo k jejich slepování).
Z účinných látek výtrusy obsahují až 50 % mastného oleje, sporonin, polymerní terpen a stopy alkaloidů. V nati jsou z účinných látek rovněž alkaloidy, a to lykopodin, klavatin a klavatoxin. Dále v přírodním léčitelství výtrusy měly zmírňovat průběh zánětlivých kožních procesů a při vnitřním užití tlumily bolesti, ale zde je také třeba zdůraznit, že větší dávky působí jako jed na nervovou soustavu!
Z toho vyplývá, že by se rozhodně tato rostlinná droga neměla užívat vnitřně. Jako druhá rostlinná droga z plavuně se v přírodním léčitelství používala nať. Používala se při léčbě onemocnění ledvin, jater a močového měchýře (záněty) a také astmatu. Ovšem i zde lze akademicky uvést (prakticky nedoporučuji užívat), jelikož nálev z natě plavuně vidlačky může působit toxicky, takže ani v minulosti se nedoporučoval užívat ve větším množství. Jako zajímavost lze na závěr uvést, že výtrusy plavuně vidlačky byly v tradičním léčitelství vzácné a často se falšovaly. Tato falešná rostlinná droga například obsahovala pyl, škrob, síru, kalafunu či další látky.