Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Do naší poradny přicházejí dotazy, které se týkají záhadných nemocí. Záhadných v tom smyslu, že se nedaří pojmenovat příčinu. Jsou prováděna různá vyšetření. Laboratoř poskytuje určité veličiny, zobrazovací technika přesně popíše anatomický obraz, specialista popíše objektivní situaci…, tedy zaznamená se následek, ukazuje se, jak tělo reaguje. Na základě těchto výsledků lékař stanovuje diagnózu a ev. určí terapii za účelem potlačení přítomného projevu nemoci.
Nic z toho však nepopisuje, proč se tak děje. Pacient odchází z ordinace s jistou úlevou, že zná diagnózu. Sice mu nepomůže fakt, že diagnózu zná, ale alespoň něco. Takovou diagnózou je i PFAPA syndrom u dětí.
Projevy
PFAPA syndrom je charakterizován periodickou horečkou. V dutině ústní jsou přítomny afty a zánět sliznice, celý obraz odpovídá aftózní stomatitidě, do hloubky je přítomen zánět nosohltanu a v okolí jsou zduřelé lymfatické uzliny. Tedy docela běžný úkaz v dětských ordinacích. K tomu nespecifické projevy únavy, malátnosti, nechutenství, výrazu nemocnosti, bolesti břicha, svalů, kloubů.
Záhada se zvětšuje, když se přidají záněty krčních mandlí s povlaky, a přitom lékař nenajde pozitivitu stěrů z mandlí a léčba na přítomné projevy nereaguje (léky proti horečce, antibiotika…).
Ataky nemoci trvají 4 – 6 dní a objevují se asi 1 x za měsíc. Lékař pozoruje laboratorní projevy zánětu, vidí zvýšenou sedimentaci, CRP hodnoty, objektivně sleduje zvětšování jater atd.
Hledání příčiny
V literatuře je napsáno, že příčina syndromu není známa. To ovšem neznamená, že neexistuje. Samozřejmě existuje, jinak by to nemohlo být. Nemoc je následek. Popsaný syndrom nezačal v okamžiku, kdy se poprvé objevil, ale tělo malého pacienta se k tomu již předtím chystalo, až do okamžiku, kdy přišel spouštěcí faktor.
Často je užitečné, když zasedá rodinná rada, pozve si svého ošetřujícího lékaře a všichni společně proberou události v minulosti dítěte. Poté sestaví životní časovou osu a tehdy vyplavou na světlo souvislosti, které ukáží syndrom z jiného příčinného úhlu.
Reakce na nemoc
Víme, že tělo reaguje, že se brání. Imunitní systém se snaží a vytahuje do boje přirozené zbraně nespecifické obrany: horečku, zánět. A díky za ně! Horší by bylo, kdyby si imunitní systém nedovedl horečku a zánět vytvořit – to by bylo známkou toho, že se imunitní systém bránit nedovede.
Nutné otázky
Máme tyto nástroje obrany potlačit?
Snažit se teplotu snížit a působit proti zánětu?
Nebo máme tělo v jeho obranném počínání podporovat?
Ke správnému rozhodování je potřebná dobrá komunikace rodiny a lékaře. Mít situaci pod kontrolou a snažit se o tu druhou variantu, totiž o to, aby imunitní systém sám ten problém vyřešil. Tehdy se upevní a posílí. Děti s tímto onemocněním normálně rostou a spontánně a bez následků se uzdraví.
Vše společně vysypat do nápoje, kaše apod. Každý z těchto prostředků svým způsobem přidává svůj díl k celkovému efektu. A tuto kombinaci držet řádově několik měsíců.
Proces budování obecné slizniční imunity je procesem dlouhodobým – to nelze upravit během jednoho měsíce. Uvedené preparáty nejsou léky, ale přesto uzdravují. Vytvářejí v těle takové podmínky, aby se tělo mohlo léčit samo.