Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pampeliška je náš oblíbený plevel na zahrádkách, jehož nádherně žlutá barva květů přivádí do vytržení ženy, děti, zahradníky, králíky a včely.
Ženy se polaskají estetickým pohledem na žlutou louku a zasněně se zamyslí nad tím, kam si založily recept na pampeliškový med a jestli mají vhodné citové a tvořivé rozpoložení i časovou kapacitu ho uvařit. A protože ženy jsou v kuchtění většinou muži činu, rády recepty tvořivě zkoušejí. Rozvaří v silném cukerném roztoku žlutá kvítka na hnědý silně ublemptaný humus zvláštní barvy i chuti a s vemlouvavým nadšením hovoří o jeho obecných zdravotních výhodách při pokusech ho vnutit bližním. Samy si většinou moc nevěří, ale když už to dalo tolik práce, tak to přece nevyhodíme! Ostatně hlad, víra v oběd a něžné násilí donutí experimentálního blížence k ochutnávce a zamilovaného možná i k vemlouvavé pochvale za účelem zisku jiných výhod…
Děti nad výskytem pampelišky na domácím drnu zajásají a s nadšenou aktivitou zkoušejí všechno otrhat, zdupat, zválet a nakonec vyzkoušejí, že plést věnečky je složitá a bezohledně trpělivá práce se žalostným výsledkem a odcházejí z orvaného trávníku s poházenými zbytky hraček, věnečků, pampelišek, jídla, nápojových obalů, mobilů a ostatních použitých a častěji již opakovaně nepoužitelných věcí ještě nadšeněji k televizi. Modernější mladistvý se nezdržuje a hned po vteřinovém záblesku estetiky odešle kamarádům SMSku, že by tady mohlo být perfektní mejdlo, protože tu je tráva. Což mu zajistí hojnou účast. (pozn. překladatele: tráva je sleng pro konopí (poznámka pro drogově informované: konopí indické s vyšším obsahem THC (poznámka pro lidi žijící v souladu se zákonem: 5 rostlin je pro domácí použití na jednu hlavu zákonem povoleno…)))
Majitel trávníku si rve několik zbývajících vlasů. Zahradník se moudře zadumá, pohlédne do brejle a do tabulky dávkování selektivního herbicidu.
Králíci jsou většinou toho názoru, že se jedná o vynikající žrádlo. To vám potvrdí každý chovatel a za mlíčňáky někdy zaplatí i životem, jak se občas dozvídáme z černé kroniky, kdy je sbíral v kolejišti, ve výběhu pro býky, na střelnici nebo na soukromém pozemku konfliktního souseda. Králík za to zaplatí životem vždycky.
Včely za nadšeného bzukotu lezou po květech, až jsou celé zažlucené pylem, tlusťoučké a spokojené. Ovšem podle některých pozorování většinu času jenom vrtí zadkem a pumpují do úlu med, až když už jsou květním nektarem přecpané.
Bylinkář ví, že pampelišek je veliké množství variant od deseticentimetrových po metrové (největší exempláře jsem viděl u příležitosti jedné své přednášky na neudržovaném dvoře pohostinství v místě, kam se chodili pánové nadýchat čerstvého vzduchu… a hlavně se vymočit), od chlupatých po lysé (myslím listy pampelišky!), od dávivě hořkých (malé a neduživé druhy) po lahodné až salátové (velkolisté, rychlerostlé, velké a duživé). Větší jsou většinou chutnější (hlídejte si lokalitu skrz hnojení…). V odborných knihách naleznete, že se sbírá list, kořen, potrubí vedoucí ke květu s obsahem bílého mléka, tedy šťopka a lidově vzácněji květ. To si naleznete dle potřeby, ale je to v nich napsáno tak nějak vysušeně a bez života.
Podle mne pampeliška jemným způsobem stimuluje tvorbu trávicích šťáv žaludku, slinivky i střeva a podporuje tvorbou zředěné žluči čištění jater, žlučníku a žlučovodů, detoxikaci organizmu po lékové terapii i jiných jedech. Snižuje pocit hladu a uvolňuje křeče v zažívání, bolesti slinivky a zvláště žlučníku.
Jedna moje přítelkyně Lída, výborná kuchařka (která svému umění dělá reklamu i vzezřením), ukrutně ráda bramboráky. Ovšem vždycky ji potom chytnul žlučník… Doporučil jsem jí chodit si bramboráky vychutnat na zahradu a zajíst čerstvým listem pampelišky – osvědčilo se. Nakonec ale žlučník stejně nevydržel dietní záliby a výživové sliby a nechal se vyřezat.
Každému, kdo má zanesené žlučovody i žlučník, doporučuji 3x denně sníst dva listy pampelišky běžné velikosti. Jako bonus obdržíte čištění i tenkých žlučových cest v játrech, jaterních žlučovodů. Při přechodu z jídel chutných na zdravé se po roce vyčistí játra, žlučovody i většina bahna a kaménků ze žlučníku bez jakýchkoliv potíží. Jediná potíž je v šatstvu, které vám potom bude v pase asi poněkud plandat.
V zimě si namísto listu berte kousek čerstvé bílé dužiny pampeliškového kořene (v létě je lepší list). Je vhodné si na zimu zařídit krecht, což je takové podzemní jakoby sklepeníčko na zahradě určené pro skladování mrkve, petržele, celeru a pampelišky v pískovém zásypu. Já sám krechtu ani času nemaje, když není k dispozici list pampelišky, si za účelem čištění žlučovodů, detoxikace organizmu játry a zpomalení stárnutí vlastnoručně přidávám do jídel ostropestřecový olej (OO), ostropestřecovou kaši a do nápojů ostropestřecovou směs.
Nevzpomínám si, že bych v nějakém supermarketu viděl v nabídce kořen pampelišky (a kdyby, tak by asi byla stejně dovozová, neosobní, přešlechtěná a extra drahá). Viděl jsem tam ale čekankové puky. To není „touch“ od hokejisty, ale šlechtěná čekanka vyrostlá ve tmě s vyšší křehkostí a nižší hořkostí, které má poněkud salátové vlastnosti i vlastnosti listu pampelišky a proto tyto puky vřele doporučuji. Jsou bílé, šmrncnuté zelenou, křehké a na chuť výborné. Když to spletete, je puk touch černý válcovitý, těžko se žvýká, chutná po gumě a je tak tvrdý, že si v něm můžete zlomit zub nebo i čelist.
Zajímavý toust vznikne, když si natrháte mladé lístky kopřivy, zabalíte do listu pampelišky a sníte jen tak. Když to uděláte obráceně, bude vás pálit celá hubústa. Je to vynikající proti hladu i žízni. Dodávka enzymů, chlorofylu, vlákniny atd. je k nezaplacení, avšak ministr zdravotnictví varuje nejen před kouřením, ale i před hygienickými riziky. Já bych řekl, že máte používat mozek; tedy, kdo má… Ostatní nechť se drží předpisů.
Pampeliška s kopřivou v této čerstvé podobě se chovají velice tonizačně a vyloženě dodávají energii a možná lépe než exotický ženšen, eleuterokok, goji nebo schizandra. Myslím, že vývozem našich nedoceněných plevelů do Ameriky a Číny bychom mohli korigovat dodávky tamních běžných bylin a plevelů sem s barnumskou reklamou k vymývání našich mozků za drahé peníze.
Český ženšenový čaj vyrobíte ze směsi 2-3 dílů listů kopřivy a jednoho dílu listů pampelišky. Do vroucí vody vhodíte hrst čerstvých omytých listů a přivedete znovu k varu, odstavíte na 20-30 minut pod pokličkou, scedíte, zchladíte a pijete dle potřeby. Nedopitek za několik hodin vylijete do květináčů domácích květin, kterým to udělá také dobře. Máte-li pocit, že je na vás čaj moc silný, lze ho zředit dobrou nechlorovanou, nebublinkovou, měkkou vodou (já novavodou).
Budete-li chtít čaj podobných vlastností i v zimě, vezměte stejným dílem sušené listy pampelišky, kopřivy, břízy a řepíku. Spařte slabou lžíci řezané směsi čtvrt hodiny ve čtvrtlitru a můžete pít do krásy a zdraví jako velmi univerzální čaj 2-4x za den kdykoliv.
Sušený kořen pampelišky přidávejte do směsí podporujících trávicí pochody, žaludek, dvanáctník, játra, žlučník, slinivku, tenké střevo, a do směsí uklidňujících tamní křeče a bolesti. Také do krevčistících směsí a při cukrovce. Ze samotného pampeliškového kořene lze pít čaj také, ale do týdne asi změníte názor.
Používání pampeliškového medu má kupodivu pozitivní vliv nejen na játra, ale přes ně na některé alergie respirační, někdy také zažívací nebo kožní. Nelze to sice slíbit, ale 2-3x denně 2 malé lžičky medu z pampelišky přes celou zimu odnaučily již dost dětí pylové i jiné alergii. Na konci výroby pampeliškového medu doporučuji na 1 kilogram produktu přimíchat 1/2 lžíce práškového vitamínu C.
Budete-li si občas zpestřovat jídelníček špenátem z listu pampelišky, kopřivy atd., vybírejte pampelišku podle chuti. Prostě vám musí chutnat. Pampelišky s těžkými životními podmínkami nejsou většinou dobré a chuťově vše hořčinami zkazí. Pěstujte si na záhonku pampelišky salátovky. Sám jsem těmito listy uvítal delegaci léčitelů z Itálie před čtvrt stoletím, když jsem byl předváděn jako místní folklórní rarita, cvičená opice nebo kulturní zřícenina. Pampelišková svačina je po všech stránkách uspokojila – předvedl jsem se jako přiměřený ekonomicky nezajímavý tuctový exot a neškodný blázen. A mám klid.
Z toho plyne poučení – nabízejte svým návštěvám jako osvěžující svačinku čerstvé listy pampelišky a k pití pampeliškokopřivový čaj a lidé jiné společenské kategorie nebo blbci u vás byli naposledy.
Ještě je jedno důležité uplatnění čerstvého listu pampelišky. A to při hladovkách. Protože při hladovění tělo potřebuje pro pohyb střev cosi do nich, ale také jsou zapotřebí enzymy, chlorofyl a hlavně kyselina listová. Takže ve chvíli ataku hladu se list pampelišky svými jemnými hořčinami podílí na jeho tlumení. A to není k zahození. On je hlad prevít, a když vám ovládne mysl, jde vaše důstojnost stranou i se všemi předsevzetími. Když ne, jdou pryč vaše svaly a jejich bílkoviny, ze kterých se tvoří vaše výživa po dobu hladovění. První týden mizí bílkoviny z otoků, druhý týden jedete na rezervy z jater a tkání, třetí týden vám organizmus žere staré, nedokrvené, nefunkční, balastní a nepoužívané buňky. Ale teprve od čtvrtého týdne k těm předchozím začne přikusovat ty zmutované. To je docela dost dlouho, ale dá se to s přiměřenou sebekázní vydržet, zvláště, máte-li dostatečnou nadváhu a motivaci (například hladovka podle Breusse). Také jsem si to několikrát zkusil. Myslím si ale po zkušenostech, že je pro organizmus šetrnější pravidelná střídmost, kontrola a kvalita stravy než dramatická hladovka.
Z toho je na první pohled vidět, že pampeliška je kytka plná zvratů a protiúhlých úhlů pohledů.