Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Oxytocin zpravidla spojujeme se zdárným průběhem porodu. Věda však v posledním desetiletí odhalila řadu dalších důležitých funkcí oxytocinu u žen i u mužů. Oxytocin dostal metaforické označení jako hormon lásky.
Oxytocin je peptidový hormon složený z devíti aminokyselin. Pořadí aminokyselin v oxytocinu popsal již v roce 1953 americký vědec Vincent du Vigneaud, který ho krátce nato připravil synteticky. Tato jeho práce byla již v roce 1955 oceněna Nobelovou cenou za chemii. Oxytocin vzniká v mozku v hypotalamu, odkud je transportován do zadního laloku hypofýzy. Vyvolává kontrakce dělohy, a proto se velmi rychle rozšířilo injekční podávání syntetického oxytocinu pro usnadnění porodu. Oxytocin také vyvolává stahy hladkých svalů v mléčných žlázách a umožňuje tak vystřikování mléka při kojení.
Díky rozvoji technik molekulární biologie a zobrazování mozku se však ukazuje, že oxytocin má širokou škálu nejrůznějších účinků v mnoha orgánech, například v srdci nebo mozku. Ovlivňuje procesy učení a paměti, sociální a rodičovské chování, odpovědi na stres, vytváření partnerských svazků, významně ovlivňuje i vznik a léčení zhoubných nádorů. Srovnávací studie ukazují, že je vývojově velmi starým hormonem, který se patrně objevil u živočichů před 500 – 700 miliony let. Fyziologické funkce má derivát oxytocinu například již u žížal a pijavek. Zajímavé je i to, že tento jednoduchý nonapeptid může ovlivňovat zcela protichůdně stejnou fyziologickou funkci.
Hormon lásky a věrnosti
Poměrně brzy se zjistilo, že uvolnění oxytocinu z jeho zásobáren v hypofýze vyvolávají dotyky, mazlení a hlazení. Výzkum na univerzitě v San Francisku ukázal, že ženy spokojené se svým partnerským vztahem mají vyšší hladinu oxytocinu než ženy bez partnerů nebo s problémovými vztahy.
Avšak průlom v poznávání významu oxytocinu pro rodičovské chování a pro vytváření partnerských vztahů přinesly experimenty s hraboši z amerických prérií a hor. Tyto druhy hrabošů o velikosti křečka mají totiž rozdílné způsoby sociálního života. Zatímco hraboši prérijní žijí v monogamních svazcích, které udržují po celý život a o svoje potomky pečují společně samci i samičky, hraboši z hor jsou promiskuitní, střídají samičky a o potomky pečují pouze matky. Vědci zjistili, že u hrabošů z prérií se při páření uvolňuje oxytocin a že samečci mají více receptorů pro oxytocin v určitých oblastech mozku.
To se týká především struktury s názvem nucleus accumbens. Ta má mimořádný význam pro prožívání rozkoše při sexuálním styku, a to i u lidí. Takže oxytocin může být nazýván také hormonem slasti či rozkoše. U hrabošů z hor se oxytocin při páření neuvolňoval a v mozku měli mnohem méně oxytocinových receptorů. Jestliže vědci včlenili do mozku promiskuitních hrabošů gen pro oxytocin, stali se z nich prý samečci věrní a monogamní. Tato zjištění vyvolala značnou pozornost a pokušení o aplikaci získaných poznatků i pro člověka. Zatím však jde spíše o snahu vysvětlit „biologické základy“ zájmu o různé partnerky než o nalezení způsobu, jak učinit přelétavé muže monogamními a věrnými. Pro farmaceutické firmy se stala atraktivní myšlenka nabízet preparáty pro čichání oxytocinu, protože touto cestou se oxytocin může dostávat do mozku. Takový rozprašovač s oxytocinem by jistě ráda měla doma po ruce každá žena.
Hormon důvěry
Důvěra je naprosto nezbytná pro vytváření přátelských vztahů, v lásce i rodinném životě. Má významnou roli mezi obchodními partnery, v řízení zaměstnaneckých organizací i v politických vyjednáváních. Na důvěře je založen úspěch v osobním životě, ve společnosti, v podnikání i politice. O biologických a fyziologických základech dějů, které v mozku a vědomí člověka zodpovídají za vytvoření stavu důvěry, se v učebnicích nepíše. A tak je pochopitelné, že článek Michaela Kosfelda a jeho spolupracovníků z Univerzity v Curychu se v roce 2005 objevil na titulní stránce nejprestižnějšího vědeckého časopisu Nature. Tito badatelé publikovali svoje pozorování o tom, že intranazální podávání oxytocinu zvyšuje u lidí důvěru.
Do studie, která vědce na první pohled poněkud šokovala, bylo zapojeno 194 studentů z různých univerzit v Curychu. Šokující bylo to, že hráli hru, ve které se rozhodovali o investování opravdových peněz. Každý měl možnost investovat určité množství peněz čtyřem bankéřům. Rozhodoval se, kolik peněz bude investovat, bankéř měl možnost jeho důvěru při vysokém vkladu odměnit, a tím zvýšit jeho zisk; měl však také možnost jeho peníze „vytunelovat“ nebo se prostě investice nepodařila. Riziko spočívalo v nejistotě investora, jak se zachová jeho bankéř. Pokud investor o své peníze přišel, pak se vztah dané dvojice rozpadl. Po 24 hodin před pokusem nesměli účastníci požívat alkohol, kávu a nesměli kouřit. Polovina hráčů dostala do nosu syntetický oxytocin ve spreji, polovině byl vstříknut roztok bez oxytocinu. Každý účastník dostal do hry 80 švýcarských franků. Hra měla mnohé další komplikace a složitosti, avšak pro naši informaci je důležitý poznatek ze sofistikovaného hodnocení celého průběhu této hry důvěry, že vdechnutí oxytocinu zvýšilo ochotu hráče přijmout společenské riziko plynoucí z nejistých interpersonálních interakcí. Nejednalo se v žádném případě o pouhou ochotu riskovat; bylo to vázáno na zvýšení důvěry v jednání spoluhráče. I v tomto případě autoři studie uvažují o tom, že je možné, že se nosem aplikovaný oxytocin dostává do mozku do nucleus accumbens a navozuje stav, který usnadňuje pociťovat důvěru k partnerovi.
Spreje se syntetickým oxytocinem již vyrábějí a nabízejí komerčně některé farmaceutické firmy. Třeba by rozprašování této „liquid trust“ (tekuté důvěry) v prostoru sněmovny mohlo zlepšit atmosféru a usnadnit jednání našich politiků?
Oxytocin a rakovina
Každý hormon, který působí v lidském těle, má zpravidla v různých tkáních různé receptory. Tím je dáno, že jeden hormon může vyvolávat různé účinky. Avšak oxytocin je zajímavý a zcela mimořádný v porovnání s jinými hormony v tom, že funguje prostřednictvím jednoho receptoru, který je stejný v různých buňkách a tkáních. A přesto vyvolává nesmírné množství velmi rozmanitých odpovědí. Ještě více překvapivé je to, že tento hormon může v některých tkáních vyvolat růst zhoubných nádorů, zatímco v jiných tkáních může vznik nádorů inhibovat (zastavit). Vědci proto s jistou nadsázkou říkají, že i samotný oxytocin je promiskuitní. Je zajímavé, že mnoho druhů nádorů je vybaveno receptory pro oxytocin. Jsou to například karcinomy prsu a dělohy, prostaty, karcinomy malých buněk v plicích, Kaposiho sarkom, některé nádory v mozku. Vědci zjistili, že oxytocin zastavuje růst nádorů vaječníku a brání rozšíření rakovinných buněk do břišní dutiny, omezuje růst nádorů prsu, avšak podporuje růst nádorů kostního původu nebo například Kaposiho sarkomu. Výzkumníci jsou velmi blízko pochopení mechanismů, jejichž prostřednictvím oxytocin tyto protichůdné účinky realizuje, avšak to jsou již detailní biochemické a molekulárně biologické poznatky, jejichž vysvětlení přesahuje možnosti tohoto článku.
Hladina oxytocinu v prostatě nebo ve vaječnících se také snižuje s postupem věku. Pro praktické využití účinků oxytocinu v prevenci vzniku rakoviny bychom si měli zapamatovat, že silným podnětem pro vylučování oxytocinu je mazlení, hlazení, dotýkání a objímání.
Oxytocin a autismus
Ve Sféře jsme již psali o tom, že v současné době se mimořádně zvyšuje počet dětí s autismem. Epidemiologické průzkumy v USA a Velké Británii uvádějí, že autismem je v současné době postiženo jedno ze sta stejně starých dětí. V některých oblastech je to jeden chlapec z 60 zdravých vrstevníků. Zcela otevřeně se mluví o epidemii autismu a vláda USA vyhlásila v březnu 2009 federální strategický krizový plán s cílem hledat možnosti, jak autismus léčit nebo alespoň zlepšovat některé jeho symptomy. Vědci hledají, co všechno se v průběhu posledních dvou desetiletí změnilo ve způsobu života a může být příčinou tak prudkého nárůstu autismu. V tomto článku o oxytocinu se chci zmínit pouze o tom, že i oxytocin se ocitá na seznamu příčin, ale i na seznamu terapeuticky účinných látek. Příčin proto, že statistiky z různých zemí ukazují, že autisté mají častěji matky, které dostaly při porodu injekci oxytocinu. Klinici uvádějí, že děti s autismem nemají rády dotyky a mazlení. Některé studie zjistily, že v jejich krvi je nižší hladina oxytocinu v porovnání se stejně starými zdravými dětmi. Předběžné studie ukázaly, že vdechování oxytocinu může zlepšit u mladých dospělých autistů schopnost řeči a zredukovat repetitivní chování (autisté často opakují určité pohyby nebo úkony). V současné době probíhá v USA velká klinická studie, která sleduje vliv vdechování oxytocinu u dětí s autismem.
Pokud bychom tedy přijali představu, že autisté mají málo oxytocinu, pak nás tato myšlenka vrací zpět k původní teorii Leo Kannera, který v roce 1943 jako první definoval autismus jako diagnostickou jednotku. Kanner byl totiž propagátorem myšlenky, že autisté se rodí matkám, jež nedozrály k mateřství, a nazýval je matky-ledničky. Je také velmi lákavá myšlenka, že láska může být mocným a účinným lékem pro generaci autistů, kteří přicházejí do této doby. Každopádně tento způsob terapie nemá žádné škodlivé vedlejší účinky, jaké mají oficiálně doporučovaná psychofarmaka.
Závěrem
Moderní věda se pomocí velmi složitých a nákladných experimentů dostává k poznání, že láska, dotyky, mazlení a objímání jsou velmi důležité pro udržení zdraví, učení, vytváření partnerských i obchodních vztahů, pro udržení rodiny i dobrého fungování celé lidské společnosti. Nezapomínáme na ni v našem uspěchaném každodenním životě? Pohladili jsme již dnes svoje dítě, svého partnera, svoji babičku?