Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Už i učitelé si můžou všimnout, že když probíhá hodina výtvarné výchovy za deštivého počasí a děti si volně kreslí, tak jejich malůvky se liší od těch, které namalovaly, když venku svítilo slunce a bylo příjemněji. Nebo naopak, jak to, že na určitý obrázek reaguje tázaný respondent s jinými emocemi, když při anketě prší, a na stejný obrázek jiný respondent reaguje zcela odlišnými a pozitivními emocemi, když je venku hezké počasí?
Můžeme říct, že lidé obecně jsou se svým prostředím spjatí a reagují na jakékoli jeho změny. A tím je samozřejmě i počasí. Reagujeme na něj nejen na úrovni fyziologické (změnou tlaku, teploty, pocením, třesem apod.), ale taky na úrovni psychologické (změny nálady, koncentrace, únavou, zlepšením/zhoršením výkonu, fyzickou aktivitou ve smyslu vnitřního/psychologického nastavení atd.). Počasí nás tedy silně ovlivňuje, avšak na druhé straně, nejsme jeho oběti tak úplně. Zatímco pro někoho je déšť kolébka deprese, pro jiného je to pouze „špatné“ počasí a pro dalšího dokonce déšť nepředstavuje vůbec žádný problém. Tito tři jedinci tak na deštivé počasí budou reagovat zcela jiným způsobem.
V angličtině na to existuje milé přirovnání – temperament vs. temperature – čili povaha versus teplota. To, jak reagujeme na počasí a jakou náladu v nás určité počasí vyvolá, v mnohém závisí na naších povahových vlastnostech. V podstatě každý z nás má možnost volby. Ne nevyhnutně si musíme říct, když se ráno podíváme z okna: „A sakra, to nám to zase prší, no to teda bude den! No to nám to tedy hezky začíná.“ Cítíme, že vnitřní pocity budou jiné, než když člověk hned nehází flintu do žita a šedivost počasí nespojuje s pesimismem. To, že prší, nemá žádný vliv na úspěch, náhodu, to, že na semaforu klikne červená, to, že v práci máme prezentaci, poradu apod. To všechno by probíhalo za jakéhokoli počasí. Tak proč se zablokovat hned pesimistickým tvrzením, když ráno prší?!
Odborníci však prokázali, že počasí naši náladu do určité míry může ovlivnit. Má na ni vliv zejména: teplota, vítr, sluneční světlo, množství srážek, tlak vzduchu a délka dne (čili délka slunečního světla). Nicméně, i když je některý z těchto faktorů nepříznivý, ne všichni podlehneme nízkému tlaku, nebo nedostatku slunečního světla apod. Lidé se liší vzhledem k tomu, jak moc na počasí a jeho změny citlivě reagují. Proto se často do televizních programů o počasí přidává informace právě pro tyto tzv. meteosenzitivní lidi. Když však někdo reaguje citlivě na změny počasí a na „špatné“ počasí, neměl by hned pasivně podlehnout nezvratitelnosti tohoto údělu. Odborníci radí, že meteosenzitivní lidé by měli a mohli víc aktivněji posilovat svůj (nervový) systém proti změnám nálady vyvolaných počasím. Obvykle to tak bývá, že si jen pasivně řeknou „Dnes nám prší, to zase budu mít špatnou náladu“. Takovýmto tvrzením si ani jen nepřipustí, že by ta špatná nálada, kterou prorokují, vůbec nemusela přijít a že si ji vlastně sami „naordinují“. Místo toho by tedy měli víc posilovat pozitivní myšlení a nebránit se i pozitivním emocím třeba u deštivého počasí.
Tohle samozřejmě v mnohém souvisí s nastavením psychických vlastností, schopnostmi zpracovávat stres, přizpůsobovat se změnám obecně, být spíše „životním optimistou“ než-li „chronickým pesimistou“. Samozřejmě ne vždy je pociťování sklíčenosti a ponuré nálady jenom věcí změny přístupu. Existují lidé, u kterých se změnou počasí opravdu změní i nálada ve smyslu fyziologických i psychologických pochodů. V takových případech můžeme mluvit o poruchách nálady, kam zařazujeme tzv. sezónní depresi. V laické veřejnosti se deprese stala jakýmsi obecným slovíčkem, ano, každý z nás má někdy „depku“. Nicméně klinická deprese ve smyslu diagnózy a poruchy nálady je nemoc, která vyžaduje léčbu. Nedá se z ní dostat tak snadno, jak u běžných situačních depresí, které občas potkávají většinu populace. Klinická deprese se váže na změny fyziologických procesů, např. vylučování melatoninu, serotoninu a jiných neuromediátorů – a tedy, nejúčinnějším prostředkem je pak léčba, často prostřednictvím antidepresiv, které hladinu melatoninu či serotoninu pomáhají opět vyladit, a tedy, pomáhají vyladit náladu člověka opět k normálu.
Zkuste tedy jít na počasí nejdřív sílou pozitivního myšlení… Když to nepůjde, než sáhnete po antidepresivech, pomáhá i společnost přátel, dobré knížky či třeba kousek čokolády… Vše s mírou!