Ovlivňuje nás pořadí sourozenců?

cm deti1

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Od psychologů a odborníků často slyšíme vyjádření, ve kterých se zvýrazňuje primární rodina jako základ, který si pak člověk s sebou odnáší do svého dalšího života. Na základě této „výbavy“ pak funguje ve světě, navazuje vztahy, hledá si partnery a zakládá svou vlastní rodinu. Sourozenecké konstelace, a tedy pořadí člověka, které zastává mezi sourozenci tak může ovlivnit pozici v partnerském vztahu a chování partnerů v dospělosti.

Samozřejmě nic neplatí absolutně a nemůžeme tedy v žádném případě říct, že dva lidé se k sobě nehodí pouze proto, že je k pohromě a rozvodu předurčuje nesprávné pořadí sourozenců. To určitě ne. Pro celkové fungování, osobnostní struktury, fungování ve vztazích apod. hraje roli celá řada dalších faktorů jako je např. temperament, vlastnosti osobnosti, minulá zkušenost, sociální vlivy apod. – a sourozenecké konstelace jsou pouze jednou částí skládanky, která nás tvoří. Proto výklad toho, v jakém pořadí jsme se v rodině narodili, nám dává jen část vysvětlení pro to, jak můžeme vystupovat později v našich dalších vztazích.

Když nám třeba určitým způsobem sourozenecké konstelace nepřejí, protože s partnerem tvoříte rizikovou dvojici právě z hlediska sourozeneckých konstelací, nikde není napsáno, že tento vztah nebude harmonický. Může být. Může být právě z toho důvodu, že rizikovost sourozeneckých konstelací pozitivně a vhodným způsobem vyváží jiné vlastnosti vztahu – např. společné zájmy, hodnoty, životní cíle nebo kompatibilita povahových rysů partnerů, jejich vzájemné doplňování se v jiných oblastí společného života apod.

A samozřejmě, platí to i naopak, jinak vhodná sourozenecká konstelace obou partnerů nemusí zaručovat bezproblémový vztah a partnerství. Konflikty můžou způsobovat rozdílnost povah, názorů, postojů, i když si partneři z hlediska sourozenecké konstelace „sedli“.

JEDINÁČCI jsou obvykle vysoce ambiciózní a podobně jako starší sourozenci jsou výrazně zaměřeni na výkon a chtějí být úspěšní ve všem, čemu se věnují. Jsou to perfekcionisté, kteří dokonalost vyžadují nejen od sebe, ale často i od svého okolí. Jelikož je při výchově pozornost zaměřena výrazně na ně, bývají též výrazně tvořiví, pedantní a mají rádi pořádek a rutinu. Ve velmi extrémních případech může jejich zaměření vést k přílišnému egocentrismu.
Mezi slavné jedináčky patří bývalý starosta města New York Rudy Giuliani, F. D. Roosevelt, Frank Sinatra, Robin Williams, Natalie Portman.

PRVOROZENÍ bývají často dominantní a podobně jako jedináčci jsou vysoce ambiciózní, perfekcionističtí. Jelikož se na nich rodiče vlastně „učí“ naplňovat svoje rodičovské role, můžou mít na ně pak přehnané požadavky, přenášejí na ně svá očekávání či své nenaplněné životní cíle a ambice. Proto můžou mít prvorození větší potřebu uznání, zároveň jsou však velmi zodpovědní. Prvorozené děti si zažili období „jedináčka“, kdy všechna pozornost rodičů byla věnována pouze jim, ale mohli někdy i hůř nést skutečnost, že se pozornost rodičů po narození mladšího sourozence od nich určitým způsobem změnila. K zajímavému faktu patří skutečnost, že víc než polovina amerických prezidentů byli prvorození a taktéž naprostá většina prvních astronautů. K slavným prvorozeným též patří Bill Crosby, Hillary Clinton, Oprah Winfrey.

DRUHOROZENÍ se označují jako značně společenští, přizpůsobiví. Některé vlastnosti sdílejí s prvorozeným sourozencem, avšak druhorození mají výraznou snahu a tendenci odlišit se od svého prvorozeného sourozence. Právě jejich pozice je dělá vysoce flexibilní, diplomatické, ale taky rebelující, vyhledávající pozornost, soutěživost. Umí dobře číst v lidech, protože se museli naučit fungovat jak se starším, tak mladším sourozencem. Jsou velmi dobří v usmiřování, protože jsou často zprostředkovatelé mezi konflikty právě nejstaršího a nejmladšího sourozence, případně mezi sourozenci a rodiči. Tuto pozici taky ovlivňuje to, zda jsou druhorození ze tří dětí (a tedy prostřední), anebo jsou druhorození ze čtyř a více dětí. Svoji roli zde hraje i pohlaví. Když je druhorozené dítě opačného pohlaví než první dítě, tak bývá pozornost rodičů rozdělena rovnoměrněji. Slavným druhorozeným dítětem byli např. Donald Trump, Julia Roberts či Madonna.

NEJMLADŠÍ děti mají v rodině specifickou pozici; rodiče je obvykle zahrnují množstvím pozornosti a lásky, rozmazlují je; od sourozenců zase dostali do vínku v mnoha smyslech již „vyšlapanou“ cestu. Nejmladší sourozenci nejlépe navazují nové kontakty a vztahy, jsou bezstarostní, společenští, empatičtí, citově založení, mají výrazné schopnosti motivovat ostatní. Na druhé straně však můžou být rozmazlení, nezralí, či vrtošiví, mít tendence k manipulování, sebestřednosti a rebelii. Mezi slavné benjamínky patří např. Margaret Thatcherová, George Michael či Jim Carrey.

DVOJČATA mají svého sourozence jako konstantního společníka, který mu rozumí, mají silné pouto a spojení, avšak často se pokoušejí o to překlenout svoji podobnost a odlišovat se, můžou se cítit ne-jedineční, ve stínu svého dvojče, které v něčem vyniká, můžou pociťovat nedostatek soukromí. Dominantnější z dvojčat pak může mít ve vztazích v dospělosti tendenci zastínit ostatní, tak jak byl zvyklý u svého dvojče z dětství. Naopak, submisivní dvojče pak v dospělosti vyhledává v partnerovi rodičovskou roli a vyžaduje „mateřskou“ péči.

Jaký je tedy ideál? Tvrdí se, že ideální je kombinace „nejmladší bratr starších sester a nejstarší sestra mladších bratrů“. Partner má tak vytvořené očekávání, že důležité rozhodnutí dělá dominantnější žena, rozhoduje, pečuje, a partnerka, zvyklá prosazovat svá rozhodnutí tak nemá v partnerovi konkurenta v rozhodování, pečuje a stará se o členy rodiny.

Co když se ale setkají v partnerství manželé, kde muž byl nejstarší mezi bratry a žena nejstarší mezi sestrami? Může takovéto partnerství dvou dominantních jedinců fungovat? Samozřejmě, že ano. Jak již bylo zmíněno v úvodu, i tito partneři se můžou v mnoha jiných věcech doplňovat. Ideálním pak je, když své dominantní tendence a rozhodování uplatňují každý ve své oblasti, ne společně. Např. si rozdělí své pole působnosti, kde bude mít rozhodující slovo vždy jeden z partnerů. (Podobně je tomu u partnerů jedináčků). Problematičtějším může být obdobná situace, když si nejmladší bratr vezme nejmladší ze sester. Oba se pak budou bát převzít odpovědnost a rozhodovat, budou chtít být závislí a přenechat vedení na svém partnerovi.

Za ideální se též považuje kombinace nejmladší sestra a nejstarší bratr sester. Obecně partneři, kteří mají sourozence opačného pohlaví, bývají lépe vybaveni pro partnerské soužití.