Otužit nebo nastydnout

cm caj teplomer

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

„Pro silné srdce nebo pro slabé aby se silným mohlo státi.“ Dokázali byste definovat hranici mezi těmito dvěma pojmy? Kdy se ještě jedná o otužování a kdy již hrozí nastydnutí?

Kdo nejí extrémní potraviny, hlavně typu jin (ochlazující, expanzivní), teoreticky by neměl nastydnout nikdy. Pokud by teplota byla příliš nízká a čas expozice delší, jistě by k nějakým poruchám organismu dříve či později došlo. Hranice pro moderního „zchoulostivělého“ člověka, aktivního sportovce i otužilce jsou velmi rozdílné. Nejvíce se může radovat sportující otužilec. Jeho regenerace bude nesrovnatelně rychlejší. Pohodlnější lidé se musí spokojit s málem nebo riskovat, co s nimi nadměrný chlad udělá. Zde je nutné řídit se citem a na chlad si zvykat pozvolna. Nejlépe je začínat s ranní studenou sprchou, několikaminutovým chozením naboso v mokré trávě nebo na prašném sněhu. Za jednu až tři sezóny pozvolného zvyšování „laťky“, neuvěříte svým očím. Teplotu v místnosti dostanete snadno až k 15 stupňům a v zimě můžete nosit jarní oděv. Když jsem začal nenásilně ubírat pokojovou teplotu já, vyšlo to asi na 1 stupeň každoročního snižování.

Pamatuji si na dobu, kdy mně byla nepříjemná zima již při 22 stupních, což znamenalo vytápět místnost minimálně na 23 – 25 stupňů. Od okamžiku, kdy přišla „ta správná informace“, nebyl po 10 letech problém udržet v zimním období teplotu v místnosti kolem 15 – 16 stupňů i při sedavém zaměstnání! To je teplota, kterou vám v panelových domech většinou zajistí sousedé. Vidíte, kolik se dá najednou ušetřit? Když ušetříte asi 6 % výdajů na teplo za každý stupeň, máte v kapse celou polovinu. V panelácích všecko! (To ale nikomu neříkejte, protože by vám nakonec mohli sousedé závidět, protože budete žít z jejich tepla.) Nejvíce vám ale poděkuje příroda, protože nebude tolik zatížená spalinami a je jedno, zda z našich kamen nebo elektráren.

Dále ušetříte za zbytečné zimní bundy a oděv i vitamíny a zdraví závadné léky, které mnozí zbytečně kupují. Deset let mně trvalo pochopit, jak mohla být dřívější „chudina“ šťastná i při teplotách ještě nižších.

A co legrace se zažije při chození naboso po sněhu! Nevěříte? Rozhodně vyzkoušejte! Z počátku doporučuji jen několik vteřin a uvidíte, že na konci zimy nebude problém chodit (ještě lépe běhat), po sněhu 10 minut i více. Po takovém běhu vám nohy krásně zčervenají a proudí do nich mnohem více krve. Je pravda, že ani mým přátelům se nechtělo podobné léčebné praktiky vyzkoušet, ale všichni, kteří se nechali „vyhecovat“, již šíří tuto léčbu nebo praktiky pro zdraví s chutí dál. Jednak byli šťastní z překonání sebe sama, ale především jak mávnutím kouzelného proutku mizely bolesti hlavy, kloubů, zubů apod. Tak obrovskou sílu v sobě příroda má. Zbývá jen vědět jak. Od toho zde je vaše „Celostní medicína“. Všichni nemohou vyzkoušet všechno a pokud někdo nějaké zajímavé informace a praktiky má, ráda se s vámi podělí…

Škoda, že je stálý nedostatek „hecířů“. Díky nim se necháváme strhnout k nečekaným výkonům a teprve po prvním „zimním koupání“ si uvědomíme, že to vlastně nebylo, až na ten první strach, tak nesnesitelné. Jak vidíte, zima se svými radovánkami, se může nakonec stát oblíbená i pro nelyžující.

Ti, co se nepřiměřeně „balí“ do šál, čepic, kožichů apod., rychle zchoulostiví. Stačí pak jen malé ofouknutí a na dobrý týden jsou „vyřazeni z aktivního života“.

Co se týče otužování, měl bych vás ještě upozornit na poměrně důležitou věc. Jste-li mokří nebo zapocení, nevystavujte odhalená místa vzduchu a zvláště větru. I po studené koupeli nevyčkávejte a rychle se oblečte. Například po studené sprše je pokožka méně odolná a vnik přílišného množství kyslíku do otevřených pórů oslabené kůže podporuje množení nežádoucích mikroorganismů, kteří vás mohou skolit dříve,“než řeknete švec“.

Chápu, že se Vám výše popsané léčebné praktiky mohou zdát poněkud zcestné, ale věřte, že se opírám nejen o vlastní zkušenosti. Již roky tuto léčbu úspěšně praktikujeme v celé rodině, včetně dnes již šestileté dcerky. Nevěřil jsem svým uším, když se mi dokonce jednou zeptala, kdy se zase půjdeme koupat v zimě do rybníka. Myslíte si, že si dělala legraci? Tak se podívejte. Takto se poprvé a sama koupala už v 5 letech!

Znovu doporučuji studium knihy věhlasného léčitele – faráře Sebastiána Kneippa „Léčení vodou“. Jeho původní díla jsou sice stará přes 100 let, ale dodnes je jeho učení nepřekonané. Své pacienty léčil vodou, nejrůznějšími ovinky i otužováním atd.

Tato léčba nebude asi nikdy příliš populární, ale pro ty, kteří se skutečně chtějí uzdravovat sami, je velmi jednoduchá a hlavně účinná. Lze jí aplikovat úplně pro všechny – jak vidíte i děti. A pokud si myslíte, že je toho příliš, mýlíte se. Oproti našim předkům je to jen zlomek, co museli denně v zimě snášet!

Hlavně nepřeceňujte své síly a naučte se pracovat se svým citem. Až se dokážete zbavit běžných nemocí, jako je chřipka, angína, jakékoli migrény apod. během jediného dne nebo dokonce za několika hodin, docela dobře jste pochopili. Ptáte se proč jen docela? Přemýšlejte. Možná proto, že ji zvládnete ještě dříve, než přijde…