Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Podle zkušeností rodičů, kteří se na nás obrací, právě povinné očkování vyvolává nejvíce konfliktů mezi rodinou a pediatrem a narušuje vztah vzájemné důvěry. Přitom například v Německu nebo Rakousku je očkování na svobodném rozhodnutí rodičů bez jakýchkoli sankcí, ať už v podobě pokut nebo odpírání přístupu do školek a na tábory. Je proto otázkou, zda se i u nás nevydat touto cestou, neodstranit očkování ve formě právní povinnosti a nenahradit jej dialogem a přesvědčováním pomocí argumentů.
Koneckonců liberalizační tendence prokázaly i české soudy a podle Ústavního soudu musí existovat výjimka z důvodu přesvědčení a víry rodičů, kdy nelze rodiče za neočkování sankcionovat, ani jinak očkování vynucovat.
Výše bylo již pojednáno o nedostatečném informování rodičů o očkování a hlášení rodin úřadům. Zde budou rozebrány ještě další otázky.
Očkování není povinné ve smyslu vynutitelné
V zákoně o zdravotních službách je uveden výčet případů, kdy lze poskytnout zdravotní péči i bez souhlasu, resp. proti vůli pacienta nebo jeho zákonných zástupců. Povinné očkování mezi nimi není. Ani podle zákona o ochraně veřejného zdraví se nejedná o péči, kterou lze provést bez souhlasu. Pravidelné očkování dětí tedy nepatří mezi zdravotní péči, kterou lze provést bez předchozího informovaného souhlasu rodičů. Slovo „povinné“ znamená, že rodičům za nesplnění očkování může hrozit pokuta, nikoliv to, že by snad lékař mohl dítě očkovat bez ohledu na názor rodičů. Lékař má v souvislosti s pravidelným plošným očkováním povinnost rodičům včas očkování nabídnout a vyžádat si od nich informovaný souhlas.
Použití negativního reversu
V případě, že rodiče povinné očkování odmítnou, měl by je lékař adekvátně poučit o možných následcích odmítnutí a vyžádat si podepsání negativního reversu. Tím se zbavuje jakékoli odpovědnosti za to, že očkování nebylo provedeno. Negativní revers tedy chrání především lékaře. Pokud by si ho nevyžádal, pak nemůže prokázat, že očkování nebylo včas provedeno vinou jeho nedbalosti. Na druhou stranu má revers výhodu i pro rodiče: Umožňuje převzetí odpovědnosti za své rozhodnutí a férové vyřešení situace s pediatrem.
Negativní revers je možné použít nejen pro odmítnutí očkování, ale též pro další situace, jako je odložení očkování, volba alternativní státem hrazené vakcíny, volba státem nehrazené vakcíny, volba jiného očkovacího schématu (například šetrnější schéma 2+1 namísto běžného 3+1 u hexavakcíny). To všechno jsou situace, kdy rodiče určitým způsobem odmítají nabízenou zdravotní péči a volí jinou a je na místě využití reversu.
Příklad
Rodiče uvažují o očkování hexavakcínou ve schématu 2+1, s kterým česká vyhláška nepočítá, přestože jej používají některé země EU. Pediatr ovšem pochybuje o účinnosti tohoto schématu a rodičům také tvrdí, že očkování tímto způsobem u nás není možné.
Přestože jiné schéma není v souladu s vyhláškou, není zakázáno a rodiče tímto způsobem mohou své dítě nechat očkovat. Názor pediatra nebo úřadů je pouze doporučení, které rodiče mohou, ale nemusí respektovat. Podstatné je, zda je zvolené schéma v souladu se souhrnem údajů o přípravku. O volbě očkovacího schématu tedy rozhodují rodiče a lékař si může v případě nerespektování oficiálního očkovacího kalendáře vyžádat podpis negativního reversu.
Příklad
Lékařka si pozve rodiče k provedení očkování hexavakcínou ve třech měsících věku dítěte. Rodiče však chtějí očkování odložit do pozdějšího věku dítěte, minimálně do věku jednoho roku, kdy podle jejich názoru bude imunitní systém dítěte vyvinutější a připravenější na vakcinaci. Lékařka by rodičům ráda vyhověla, ale má obavy z následků, pokud by dítě mezitím onemocnělo nemocí, proti které mohlo být očkováno. Proto je chce přimět k okamžitému očkování.
Podle vyhlášky upravující očkovací kalendář je třeba aplikovat první tři dávky hexavakcíny s měsíčním odstupem mezi nimi v průběhu prvního roku života dítěte. Z toho vyplývá, že první dávka by měla být nejpozději aplikována při dovršení desátého měsíce věku dítěte. Rozhodování o tom, kdy se očkování provede v rámci této lhůty, je výhradně na svobodném rozhodnutí rodičů, aniž by o tom bylo nutné provádět zápisy do zdravotnické dokumentace nebo vyhotovovat negativní revers. Pokud by odložení očkování přesáhlo tuto lhůtu, pak lékař může požadovat podepsání negativního reversu, kde rodiče poučí o možných následcích neočkování. Tímto je lékař chráněn proti případnému nařčení, že neprovedením včasného očkování zanedbal péči o dítě.
Vyloučení kontraindikací
Před očkováním je třeba vyloučit možnost kontraindikace. V praxi ovšem dochází k tomu, že rodiče mají obavy, že jejich dítě nebude očkování dobře snášet například kvůli předchozím negativním zkušenostem s očkováním nebo genetické zátěži v rodině, ale lékař nevidí důvod k uznání kontraindikace a navrhuje dítě očkovat. V takovém případě rodiče mohou požádat o specializované vyšetření například u imunologa, neurologa nebo jiného specialisty. Pediatr jim ovšem doporučení napsat nemusí, pokud k tomu nevidí zdravotní důvod.
Na druhou stranu dochází i k opačným situacím, kdy pediatr nutí rodiče, aby dítě podrobili specializovaným vyšetřením. Je to dáno často tím, že i když rodiče odmítají očkování třeba z důvodu svého přesvědčení, pro pediatra je výhodné mít ve zdravotnické dokumentaci potvrzení o kontraindikaci. Lékaři také někdy chtějí „problémové“ rodiny předat do péče specializovaného očkovacího centra, aby už tyto rodiny nemuseli mít na starosti. Takové návrhy však rodiče mají právo odmítnout a v praxi tak často činí z důvodu zájmu dítěte nebýt vystaveno zbytečnému stresu spojenému s vyšetřeními.
Ještě je třeba uvést, že zákon nevyžaduje, aby kontraindikaci určoval specialista, takže i praktický lékař sám může kontraindikaci (dočasnou i trvalou) posoudit a zaznamenat do zdravotnické dokumentace.
Nežádoucí účinky očkování
Pediatr je ze zákona povinen neprodleně sdělovat hygienické stanici neobvyklé reakce po očkování. Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv musí též hlásit i pouhé podezření na závažné nebo neočekávané nežádoucí účinky. V praxi je ovšem velká pod-hlášenost těchto nežádoucích účinků a nejsou tak dostupná data o skutečné bezpečnosti vakcín. Není výjimkou, když rodič na dítěti vypozoruje neobvyklou reakci v časové souvislosti s očkováním, která není banální, ale lékař se tím odmítá zabývat a nikam to dále nehlásí. Za nesplnění povinnosti oznamovat nežádoucí účinky může Státní ústav pro kontrolu léčiv lékaři uložit pokutu až do výše 100 tisíc korun.
Očkování a výhrada svědomí lékaře
Nový zákon o zdravotních službách zavádí novinku – právo zdravotnického pracovníka odmítnout poskytnout zdravotní péči, která odporuje jeho svědomí nebo náboženskému vyznání. Toto právo lze využít v celé škále případů a lze jej vztáhnout i na poskytování preventivní péče – očkování. Zaznamenali jsme námitky některých lékařů k současné situaci, kdy se mezi očkování hrazená z veřejných prostředků dostala i očkování, s kterými tito lékaři z odborných i etických důvodů nesouhlasí. Nový zákon jim dává možnost z důvodu výhrady svědomí odmítnout provádět daný lékařský výkon. Jeho provedení však musí zajistit buď jiným pracovníkem stejného zařízení nebo jiným poskytovatelem zdravotních služeb. Výhradu svědomí nelze uplatnit, pokud by došlo k ohrožení života pacienta nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví.
Právní předpisy
|
Shrnutí
- Povinné očkování není zdravotní péče, kterou lze poskytnout bez souhlasu pacienta nebo jeho rodičů, naopak jde o péči, na kterou se plně vztahuje nutnost vyžádat si svobodný a informovaný souhlas pacienta nebo jeho rodičů.
- V případě odmítnutí, odložení očkování nebo jiného způsobu očkování v rozporu s očkovacím kalendářem a jeho lhůtami si lékař může vyžádat podepsání negativního reversu, který ho zbavuje odpovědnosti za případné následky.
- Lékař je povinen oznamovat podezření na nežádoucí účinky hygienické stanici a Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.
Nezletilý
- má právo se svobodně vyjádřit ke všemu, co se ho týká,
- má právo o sobě rozhodovat, pokud k tomu má způsobilost a je k tomu rozumově vyspělý,
- má právo na informace o svém zdravotním stavu a navržených zdravotních postupech, a to způsobem přiměřeným jeho vyspělosti,
- má právo na rodičovskou výchovu a péči,
- má právo na zdraví, zdravotní péči, ale i na soukromí a důstojné zacházení.
Rodiče
- mají povinnost jednat v zájmu dítěte,
- mají právo a zároveň povinnost pečovat o dítě, o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,
- mají právo a povinnost dítě zastupovat, pokud samo nemá k právnímu úkonu způsobilost,
- mají právo na informace o zdravotním stavu dítěte a navržených zdravotních postupech,
- mají právo rozhodovat oba, pokud se jedná o podstatnou záležitost týkající se dítěte,
- mají právo na soukromí a důstojné zacházení.
Lékař
- má povinnost jednat v zájmu dítěte,
- má povinnost poskytovat zdravotní péči na náležité odborné úrovni,
- má povinnost informovat pacienta a jeho rodiče o jejich právech a povinnostech,
- má povinnost informovat pacienta a jeho rodiče o zdravotním stavu a navržených zdravotních postupech,
- má právo na potřebné informace od pacienta a jeho rodičů,
- má povinnost respektovat rozhodnutí pacienta a jeho rodičů, pokud nejde o případ, kdy je ze zákona oprávněn jednat bez jejich souhlasu,
- má právo a povinnost se v případě podezření na zanedbávání dítěte obrátit na orgán sociálně-právní ochrany dětí,
- má povinnost zachovávat lékařskou mlčenlivost,
- má povinnost respektovat další práva pacienta a jeho rodičů,
- má právo odmítnout poskytnout zdravotní péči, pokud to odporuje jeho svědomí nebo náboženskému vyznání,
- má právo na důstojné zacházení.