Olej ze sibiřské jedle bělokoré

cm jedle

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Olej ze sibiřské jedle bělokoré byl známý již před tisíci lety – v časech, o nichž se vypráví v lidových legendách. V jedné z nich se hovoří o mongolském vládci Dalaj Tabibovi, který dlouhá léta velmi trpěl z důvodu nehojících se vředů po celém těle. Žádné hojivé byliny, koření ani šťávy z divoce rostoucích plodů mu nepomáhaly. Jednoho dne přišel ke dvoru neznámý muž ze severu a po krátké rozmluvě prohlásil, že zná lék na panovníkovu chorobu.

Tímto lékem měl být zvláštní olej, nazývaný Zlatý křišťál, pocházející z mladých výhonků silného stromu s hladkým kmenem, který roste v lesích dalekého severu. Má jehličí husté jako orlí peří, a právě toto jehličí má hojivou moc. Ve vlasti neznámého se lidé již od věků mazali balzámem z tohoto stromu a na jejich těle se proto nikdy neobjevovaly vrásky. – Kolik je ti let? – otázal se panovník při pohledu na mužovu hladkou tvář. – Tolik, kolik korálků je v tvém náhrdelníku- odpověděl. Všichni byli velmi překvapeni, protože věděli, že v knížecím náhrdelníku je vždy 180 korálků! – Mluv dále, ó Dlouhověký! – řekl panovník a vstal z trůnu. Byl dvakrát mladší než návštěvník, a přesto byla jeho tvář pokryta hustou sítí vrásek.

V jehličí této rostliny je mnoho drahocenné pryskyřice – pokračoval neznámý ve svém vyprávění – ale nejcennější je právě olej z jedlového jehličí – Zlatý křišťál. Poutník pozvedl křišťálovou kouli zavinutou v hedvábí, v níž se leskl průzračný olej zlaté barvy. Zdálo se skutečně, že slunce a měsíc zasvítily společně. Panovník otevřel kouli a nádherná lesní vůně se rozběhla po celém paláci. Písaři dlouho zapisovali slova poutníka a zaznamenávali popisy řady nemocí, které tento balzám pomáhá řešit. Poutník zůstal u dvora a po nějaké době Zlatý křišťál zahojil královy bolavé rány. Začal chodit, omládl, jeho kůže se vyhladila. Spokojený vládce hojně obdaroval neznámého muže, který se šťastně vrátil domů.

Historie oleje ze sibiřské jedle bělokoré

Člověk již odedávna využíval hojivé vlastnosti rostlin, které již před tisíci lety zachraňovaly život a zdraví lidí. Mezi různými dary přírody, které jsou velmi ceněny pro svou účinnost, vyniká olej ze sibiřské jedle bělokoré. Tento strom je nazýván nejen „bílou jedlí“, ale také „lesním lékařem“. Naši předkové totiž zjistili, že divoká zvířata (zvláště sibiřští tygři) v případě nemoci přicházejí ke kmeni bílé jedle a požírají čerstvě opadané jehličí, což jim pomáhá bojovat s nemocí. Medvědi se zase ukládali k zimnímu spánku na pelechu z jedlového jehličí a vdechovali tedy éterické fytoncidy (éterické hojivé látky), které působí jako preventivní prostředek proti nemocem. Když si poblíž bílé jedle hrály děti, instinktivně sbíraly zelené jehličí a žvýkaly je. Tato pozorování dovedla naše předky k tomu, že začali vyrábět olej ze sibiřské jedle bělokoré, nazývaný Pini Sibirica, protože zjistili, že nejbohatší na blahodárné složky jsou právě mladé výhonky, které rostou na vrcholcích větví.


Komu tedy pomáhal Pini Sibirica? V ruské kronice z konce 12. století se hovoří o kněžně Eupraksii, vnučce Vladimíra Monomacha – ruského vládce z této doby, která je považována za oficiální zakladatelku fytoterapie (proces uzdravování založený na použití éterických olejů a bylin). V této kronice lze nalézt následující slova: „A bezdětné rodily děti, nemocní byli zbaveni utrpení, slepí prohlédli“, která se týkají výsledků hojení pomocí olejů z jehličnatých stromů, zvláště z bělokoré jedle. Jednou z prvně vydaných knih na Rusi byl v r. 1588 „Herbář“, který obsahuje popisy použití oleje ze sibiřské jedle bělokoré kromě jiného na posílení organismu, proti infekcím a avitaminóze. Z historických pramenů se můžeme také dovědět, že sibiřský kozák Nikodém Malfin připravoval olej ze sibiřské jedle bělokoré, kterým hojill nejtěžší rány, již v roce 1640. V ruských publikacích vydaných v 18. a 19. století se olej ze sibiřské jedle bělokoré doporučuje proti tuberkulóze, chorobám průdušek, arterioskleróze, na popáleniny a různé kožní choroby. Ruský badatel z této doby V. K. Arseniev považoval olej ze sibiřské jedle bělokoré za účinný prostředek proti nachlazení. V r. 1829 pořídil námořní kapitán M.I. Malinovski krátký zápis, z něhož vyplývá, že jedlové přípravky působí takřka zázračně proti chronické rýmě, křečovitému kašli a souchotinám.

Vědecké výzkumy ve 20. století

Období II. světové války bylo přelomovým momentem ve výzkumu využití oleje ze sibiřské jedle bělokoré, neboť ruské ztráty ve vítězné bitvě u Stalingradu v r. 1942 byly obrovské a mnoho raněných se ocitlo v nemocnicích, kde chybělo základní farmakologické vybavení, včetně prostředků k dezinfekci ran a urychlení procesu hojení. Proto se lékaři rozhodli využít přírodního bohatství Ruska. Lidový zdravotní komisař podepsal nařízení o zvýšení produkce oleje ze sibiřské jedle bělokoré, který se zakrátko s úspěchem používal ve vojenských nemocnicích k hojení ran, omrzlin a popálenin. Tehdy dostali ruští vědci od vlády „zelenou“ k rozsáhlým výzkumům využití oleje ze sibiřské jedle bělokoré. Níže jsou uvedeny jejich výsledky:

  • V r. 1965 doktor Pavolocki publikoval výsledky svých dlouholetých výzkumů v knize pod názvem: Klinické experimentální výzkumy jedlových preparátů, kde uvádí, že Pini Sibirica zvyšuje odolnost organismu a navíc dokazuje, že také upravuje krevní tlak.
  • V r. 1972 byl na vědecké konferenci ve Vladivostoku uznán pozitivní vliv Pini Sibirica na popáleniny typu A a B.
  • V 70. letech ruský farmakolog M.D. Maškovski prováděl výzkumy kafru obsaženého v oleji ze sibiřské jedle bělokoré a zjistil, že stimuluje činnost oběhového a dýchacího systému a navíc usnadňuje vykašlávání.
  • V 60. a 70. letech mnoho vědců analyzovalo antibiotické vlastnosti fytoncidů (éterických sloučenin obsažených ve velkém množství v oleji ze sibiřské jedle bělokoré). B. P. Tokin, nazývaný otcem nauky o fytoncidech, zjistil, že tyto látky mají antibakteriální vlastnosti. Jiná badatelka, M.A. Komarova, došla k závěru, že ničí bakterie streptokoků, stafylokoků a choroboplodné viry, a proto doporučovala jejich rozptylování na veřejných místech, kde může docházet k masovým nákazám.
  • V r. 1987 byl v ruském „Vojenském lékařském časopise“ uveřejněn článek na téma jedlových fytoncidů, v něm se lze dočíst: “ (…) vdechování éterických frakcí fytoncidů má pozitivní vliv na kardiovaskulární systém.“
  • V r. 1983 bylo na mezinárodní konferenci v Novosibirsku, která byla věnována využití hojivých látek přírodního původu pocházejících ze Sibiře a Dálného Východu, potvrzeno, že Pini Sibirica urychluje hojení ran a působí proti gramnegativním bakteriím, stafylokokům a tyčinkovým bacilům tračníku, které vyvolávají nákazy. Navíc bylo zjištěno, že látky jedlového původu čistí rány od odumřelých tkání, urychlují granulaci, působí proti zánětům a bolestem, aniž by měly vedlejší účinky.
  • V r. 1984 rektor Institutu léčiv v Chabrovsku, MUDr. A.M. Džumajev, potvrdil, že „využití oleje ze sibiřské jedle bělokoré u infikovaných ran urychluje proces hojení.“
  • V r. 1990 vědci z Výzkumného ústavu kardiologie v Tomsku potvrdili, že olej ze sibiřské jedle bělokoré napomáhá očišťování organismu od nahromaděných toxinů, a díky tomu pozitivně ovlivňuje činnost jater, sleziny, štítné žlázy a mozku. Potvrdili také, že podporuje procesy krvetvorby a snižuje krevní tlak.
  • V 90. letech označili vědci z Gastroenterologické kliniky Sibiřského lékařského ústavu extrakt z jedlového jehličí za přípravek, který vyživuje organismus a zmírňuje zánětlivé procesy sliznic, což pozitivně působí na trávicí ústrojí.
  • Pracovníci Itomského institutu biologie a biofyziky zkoumali možnosti využití oleje ze sibiřské jedle bělokoré při sportovním tréninku a ukázalo se, že tento prostředek nejen posiluje kardiovaskulární systém, ale také zmírňuje stres, a díky tomu jsou sportovci schopni dosahovat lepších výsledků. Na základě těchto výzkumů doporučili vědci Pini Sibirica nejen sportovcům, ale také studentům a žákům za účelem zvýšení intelektuálního výkonu a odstranění zbytečného psychického napětí.
  • V r. 1989 ruští vědci potvrdili, že olej z mladých jedlových výhonků obsahuje látky ze skupiny terpenů, které podporují omlazování organismu, vyhlazování pokožky a vrásek.

Když ruské ministerstvo zdravotnictví uznalo v r. 1992 Olej ze sibiřské jedle bělokoré za oficiální hojivý prostředek, začali lékaři tento přípravek používat ve své každodenní praxi.


Složení a vlastnosti oleje ze sibiřské jedle bělokoré

Pini Sibirica obsahuje velké množství éterických fytoncidů, obsažených především v bornylacetátu (nejdůležitější složka jedlového oleje – 38% celého extraktu, dává oleji charakteristickou jedlovou vůni). Pini Sibirica je také bohatý na terpeny – sloučeniny rostlinného původu, používané při hojivých, preventivních a kosmetických procesech. Mezi ně patří: kafr, A-pinen, borneol, limonen, bisabolen, kadinen, humulen (A-kariofilen) a jiné.

FYTONCIDY jsou látky podporující antibakteriální, antimykotické a antivirové procesy, pomáhají posilovat imunitní a oběhový systém a zmírňují zánětlivé stavy. Výzkumy amerických vědců prokázaly, že fytoncidy podporují vytváření interferonu v buňkách ohrožených viry, které pronikají do buněk a ničí je prostřednictvím změny jejich genetického kódu. Interferon je tedy faktorem napomáhajícím obraně buněk proti útoku virů.

TERPENY obecně usnadňují vykašlávání, způsobují lepší prokrvení pokožky a dezinfikují průdušky. Na bázi terpenů se vyrábějí žlučopudné a žlučotvorné léky.

  • Kafr rozehřívá a upravuje prokrvení kůže. V lékařské praxi se používá jako prostředek k povzbuzení centrálního nervového systému nebo k potírání při revmatických a neuralgických bolestech. Pomáhá rovněž při nízkém tlaku. V lékařské literatuře se zdůrazňují také jeho antibakteriální a antimykotické vlastnosti.
  • A-pinen uvolňuje dýchací cesty a podporuje vykašlávání.
  • Borneol slouží k získávání kafru, estery borneolu mají uklidňující účinek.
  • Bisabolen a kadinen mají protizánětlivé působení.
  • Humulen (A-kariofilen) vykazuje antikancerogenní účinek (podporuje ochranu organismu proti rakovině) a zmírňuje stres.
  • Limonen má rovněž antikancerogenní působení.
  • Borneol, A-pinen a kafr pomáhají při chorobách trávicího ústrojí a žlučových cest.
  • Některé terpeny, jako například limonen nebo borneol odpuzují komáry a roztoče.

Pini Sibirica podporuje antibakteriální, antimykotickou a antivirovou terapii, má antiseptický účinek, usnadňuje vykašlávání a používá se k inhalacím při nemocech horních cest dýchacích. Doporučuje se rovněž při revmatismu, zmírňuje zánětlivé stavy a bolesti různého původu. Zvyšuje odolnost organismu, upravuje metabolismus a celkový zdravotní stav.


Pini Sibirica je proto vhodné používat při následujících problémech:

  • nachlazení, chřipka, zánět průdušek, krční záněty, zápal plic a angína,
  • chronický kašel nebo rýma, chrapot (rovněž v případě choroby z povolání), zahlenění dýchacích cest,
  • zánět sliznic ústní dutiny, kůže, kloubů,
  • záněty nervů, neuralgie, artritida, revmatismus,
  • popáleniny, omrzliny, proleženiny, bakteriální kožní infekce ekzémového typu, lišeje, obtížně se hojící rány,
  • mykóza na chodidlech,
  • akné, vrásky,
  • zápach z úst, zápach nohou, svědění konečníku,
  • ledvinové kameny,
  • celkové znečištění a oslabení organismu,
  • zvýšený stres, nespavost,
  • slabé prokrvení končetin.