Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Opět čekárna.
Čekání ve frontách je nejen naše národní tradice, ale vzhledem k pasivitě čekajících také ztracený čas. Je to tedy takové čekání na smrt. Zvláště aktuální to je v čekárnách lékařů. To někdy propadne i úmrtní list, a jak to potom budete na Onom Úřadě vysvětlovat… V čekárně mezi pacienty si často vyměníme svoje bacily a viry, což je nejen záruka jejich chovu a udržení těch nejvirulentnějších, ale také předpoklad další návštěvy lékaře, odběru léků a opodstatnění rozmachu lékařské instituce.
Po rentgenu jsem přišel k ošetřujícímu lékaři asi deset minut před udanou dobou pozvání (od něj). Čekárna nebyla, čekalo se na chodbě. Na jedné straně otevřené okno, protože puch lyzolu se mísil s výpary chemikálií, které se používaly zřejmě v ostatních laboratořích či ordinacích a větraly na chodbu. Tam se pro množství dveří vešla jen jedna lavice pro dva lidi.
Vedle mne čekal starší člověk s akutní rýmou. Teklo mu z očí i z nosu, kýchal jak z kanónu a smrkal vodu. Na takovou rýmu bych v současném stavu mohl i umřít. To byl desátý pokus smrti.
Asi bych ihned odešel, ale sestra každou chvilku vyběhla přepočítat ovečky a ujišťovala, že doktor za chvilinku přijde, že je u primáře, že má vizitu, že je u šéfa, že má poradu a nakonec, že ho někdo zdržel již cestou do ordinace. Čekal jsem celkem přes dvě hodiny. V podstatě úplně zbytečně. To, co viděl na snímku doktor, jsem viděl také.
Asi se to mělo stát, abych o tom mohl napsat.
Smrtelná rýma.
Štafetu rýmy jsem převzal ještě ono dopoledne. V průvanu prostydlý jsem neměl žádnou šanci k obraně a ostatních asi tucet čekajících lidí jen nepatrně lepší. Protože si již neměli kam sednout, tak se tlačili na konci chodby.
Před polednem to doma začalo kýchnutím. Dříve jsem si kýchal docela s radostí, ale nyní mne to úplně zaskočilo. Ukrutná bolest v hrudníku troubila na poplach a plíce snaživě otekly, a nebylo zase čím dýchat. Opět problém jako hora. Stav plic mi nedovolil ani rychleji dýchat, natož se vysmrkat. Bylo mi jasné, že se na rýmu dá i zemřít.
Doma jsem se také každou chvíli věnoval výše popsanému meditačnímu způsobu léčení, o kterém si myslím, že bylo, je a bude nezbytností. Možná základem a prvním krokem k jakékoliv terapii.
Bohužel moje utopení bylo vlastně začátkem experimentování, jak ho a jeho následky přežít.
Zkoušel jsem tedy inhalovat nejrůznější silice, ale nebylo to kromě příjemných vůní vůbec účinné. Vyzkoušel jsem proplachovat nos zředěnými dubovými kapkami (1:50) a půl dne to vypadalo velice dobře, takže jsem mohl nosem alespoň dýchat. Sliznice nosu ale byla od akutní rýmy a silic tak podrážděná, že produkce řídkého hlenu zabraňovala kontaktu dubového výplachu se sliznicí. Když jsem si je zkusil nezředěné jako obvykle, tak jsem zjistil, že jsem to předtím s těmi silicemi neměl dělat. Nedalo se to vydržet.
Výsledkem tohoto pokusu bylo, že silice se nemají aplikovat na sliznici, ani na kůži okolo nosu podrážděnou kapesníkem, ale nejlépe na knír, čehož ale budou moci využít jen někteří páni a poměrně malý počet žen.
Už se vám stalo, že vás bolely plíce tak, že jste se nemohli vysmrkat? Já se ani vysmrkat nesměl, protože potřebný přetlak by mi roztrhal srůsty v plicích. No a potom to přišlo: aniž jsem se nadál, tak jsem díky volně z nosu vytékající rýmě kýchl. Stah poraněných plic kýchací křečí není snadno popsatelný pocit. Předpokládám, že průstřel hrudi z brokovnice by byl srovnatelně výstižný.
A protože se mi hned schylovalo k dalšímu kýchnutí, zřejmě v likvidační sérii, stlačil jsem si akupresurní bod pod nosem. Nepomohlo to, ale strach z dalšího kýchnutí mi akceleroval rozum a kýchací přetlak jsem kompenzoval protipohybem bránice. I tak to bylo nedostatečné. Opět jsem stlačil akupresurní bod nad knírem, ale tentokrát velikou silou, a kýchat jsem, možná pod vlivem drcení tohoto citlivého místa, bolestí přestal. Nějak jsem tuto část experimentu nedotáhl, mohl jsem proti kýchání zkusit i jiné mučení, třeba se píchnout špendlíkem pod nehet nebo si vypůjčit elektrickou hru Vyděržáj pioňér od souseda, ale bohužel mne to napadlo pozdě. Toto trápení jsem měl čtyři dny a kýchl během nich celkem 5x, ale chtělo se mi s přestávkami celou tu dobu.
Jiná smrtelná verze kýchnutí se mi stala kdysi také, když jsem před lety chtěl taktně kýchnout z chodby do sklepa. Dveře jsem otevřít stihnul, ale už ne do jejich mezery strčit hlavu. Tu jsem si tenkrát téměř urazil o kovové futro…
Postel a houser.
Doma jsem si dal válendu hlavovou částí na konferenční stolek, takže jsem dosáhl kýžené šikmosti. Nevýhoda byla, že jsem stále sjížděl dolů a tudíž musel neustále šplhat nahoru. Ale mohl jsem si poněkud lépe dřímat. Spánek jsem potřeboval jako sůl, ale bál jsem se ho, abych nepřestal dýchat, proto polospánek a nucený dech.
V některé pozici na zádech, kdy se mi lépe dýchalo, jsem nezareagoval na píchání v bederní oblasti zad, i když jsem to v polospánku cítil, a to byla zásadní chyba. Podcenil jsem omámeně situaci a po několika hodinách se bolest plíživě stupňovala, až mě úplně probrala a vyrazila netušenou silou. Určitě znáte housera, ústřel, lumbágo atd.
Zaseklý zadek opřený do molitanu bránil sjíždění, ale tělo přesto sjíždělo dolů a prohýbalo páteř do hyperlordozy díky povoleným svalům, až to vazivo páteře prostě nevydrželo.
Jak na housera.
Přemýšlel jsem, proč mě potkalo ještě tohle. Zřejmě Bůh nebyl spokojen s naším Kostivalovým mazáním K7, podle nás vynikajícím. Trvalo mi ještě dost dlouho, než jsem pochopil, jak ho mám vylepšit na První mazání K1 i jak vylepšit způsob aplikace s měsíčkovým olejem .
Chtělo to v odpolední siestě nejdříve mazat a lehce vtírat Kostivalové mazání s přídavkem koncentrovaného extraktu z jírovce (tedy budoucí První mazání K1), až to začalo žmolkovat, a hned pokračovat přímo do toho již silnější masáží Měsíčkovým olejem MO Lymfolejem a nakonec přebytek setřít a zateplit suchým starým tričkem, nechat působit a umýt až večer. Důležité bylo vždy to, že jsem při tom klečel se zadkem mezi patami a předkláněl se, kolik jsem jen mohl, aby bederní páteř byla nahrbená a uvolněné svaly vzpřimovače pasivně propnuty.
Po týdnu mazání a masírování se mi udělalo dobře. Bolest odešla, jakoby zde nikdy nebyla. Týden před tím jsem už na tom byl tak zle, že jsem já, „bylinkář“, musel sklonit hlavu a dojít si k naší závodní lékařce pro tlumič na bolest. Dala mi to nejlepší, co bylo. Vzhledem k tomu, že ty léky mi vůbec nepomohly, jsem v tom viděl dotek Osudu. Byly sice na recept zadarmo, ale lituji chudáky lidi, kterým něco oficiálního nepomůže. Většinou nemají zbytný peníz na jiné prostředky. Proto si myslím, že nejlepší je být mladý, zdravý, šťastný, krásný a bohatý. Bohužel jsme povětšinou staří, nešťastní, chudí a nemocní.
Šikmá válenda a trénink.
Nohy válendy jsem časem postupně dával ze stolu na obrácené plechovky níž a níž, jak jsem cítil, že je to s plícemi lepší a že tuto polohu snesu. Na rovné jsem ale šel spát až po dvou měsících. To jsem již také začal opatrně docházet na tréninky svých pohybových kreací BUNS (bojové umění nenápadného meditačního stylu) podobných taiči, abych se ujistil, jak se lepším. Musel jsem na sobě pracovat a trénovat, jinak by ze mne byla už napořád troska.
Abych si opravil plíce, tak jsem vymyslel princip aerodynamické masáže průdušek pomocí bublání. K tomu se mi ideálně hodil sifon od umyvadla. Zjistil jsem, že musím přidat do odbočky pytlík na refluxní vzduch, abych zabránil holotropnímu efektu z nedostatku oxidu uhličitého a motání hlavy až mdlobám. Nazval jsem to Sifon 6 a pravidelným dýcháním s ním si plíce a celého sebe vlastně časem ogenerálkoval.
Praktické REIKI.
O této metodě si myslím, že to je jednoduchá a lidem nejbližší forma působení člověka na druhého hypotetickou vitální silou v nanejvýš pozitivní úrovni a je na ní hezké, že základem pro působení jsou toliko morální vlastnosti. Ten, kdo to chce dělat, musí sice překročit zdánlivě hermetickou bariéru hmotných vztahů a pavučin, ale v podstatě REIKI může dělat každý z nás. Síto reálné touhy pomáhat bližním stejně vyselektuje plevel a aktivními zůstávají hlavně nádherní lidé (nebo ti, kteří z toho mají ekonomický užitek). Je to jedna z úvodních cest od hmoty k Duchu, dosti akceptovatelná i v podmínkách u nás zuřícího materializmu.
Jeden takový mladý, nicméně úctyhodný, nenápadný a jemný člověk jménem Rosťa B. ze Z. se rozhodl za mnou jen tak přijet a působit s veškerou svou lidskou důstojností na moje rozbité plíce. Děkuji mu a jsem rád, že jsem se s ním mohl seznámit.
V systému Reiki jsem poznal více takových lidí.
Systém Reiki v podstatě spočívá v přikládání rukou, prohřívání a případně vcítění se. Více vám řeknou oni, protože Reiki se vyvíjí z vkládání pozitivního pocitu lásky k rozbité tkáni bližního tvora v bioenergetické až trasnvitální působení a různí proroci na to mají své patenty a za nemalý peníz vás bryskně zaučí. (Na to transvitální působení na dálku zrovna tedy já…)
Obecně o utopení se.
Jak si rozleptat plíce chemií, umazat špínou z řeky plicní tkáň, jak se nejlépe naplnit plísněmi, kvasinkami, prvoky, bacily a bůhvíjakým sajrajtem? Stačí do plic místo vzduchu nasát chlorovou šťávu (myslím tím chlorovanou vodu v městských lázních) nebo vodu z naší přírody.
Odbočuji. Přírodou myslím něco hypotetického, romantického, co zdánlivě nikomu nepatří nebo spíše patří všem a všichni se také podle toho chovají a pilně drancují.
Z lidí utopených v mořské vodě je nutno jí co nejvíce vylít, protože jinak se v plicích díky vyšší koncentraci soli, než je v organizmu, snaží další vodu z těla do plic přisávat, což dál zvyšuje množství vody v plicích a brání dýchání.
U lidí utopených ve sladké vodě toho netřeba, protože tato voda se díky nedostatku soli snadno vstřebává v plicích do krve. To je učebnicové dělení.
U lidí utopených v chlorované vodě bazénů nebo špinavé a intoxikované vodě našich rybníků a řek je také nutno co nejvíce vody dostat z plic ven. Má to jednoduchý důvod, aby totiž nakonec nešťastní dotyční nezemřeli na následky potíží z této nebezpečné vody za několik hodin po svém šťastném zachránění.
Já si vyzkoušel záludnost bojového plynu z první světové války, nejznámějšího halogenu, chlóru. Jiní vdýchli trochu chlóru ze vzduchu, já si vdýchl chlorovanou vodu. Ale to samé dělá i bróm, fluór, ozón, rezaté nitrózní plyny – oxidy dusíku, z nichž se vyrábí kyselina dusičná, a také oxidy síry, fosforu nebo plynný čpavek či prach vápna a alkalická pára při jeho hašení atd. Prostě to rozleptá nejjemnější choulostivé průdušinky a jednořadou vrstvu buněk plicních sklípků, takže z kapilár pod nimi potom teče krev přímo do průdušinek, průdušek a člověk krvácí do plic. Průdušky krev aktivně dopravují pomocí vlásků řasinkových (vláskových) buněk do hlavní průdušnice, kde dráždí kašlací receptory a je vykašlána a obvykle spolknuta do žaludku. Když je této krve litr, tak začíná váš konec, a když je jí ještě o půl litru víc, přestaly vám starosti, jak to přežít – nepovedlo se. Není co pumpovat do tepen.
Oživovat doporučuji již ve vodě! (Manévr dědka kořenáře B. Nového!)
Protože doprava utopeného ke břehu se dá počítat na minuty, doporučuji tuto ztrátu kompenzovat oživovacími pokusy již ve vodě. Ostatně dál od břehu vám stejně nic jiného nezbývá, jinak se dřete sice dobře, ale zbytečně.
Plavete stylem ouško a jednou rukou držíte postiženého za hlavu tak, aby ležel na zádech pokud možno s hlavou nad vodou. Po chvíli uděláte pauzu, přetočíte na znak po záda utonulého a položíte si jeho hlavu do záklonu na svoje rameno. Obejmete zezadu hrudník v podpaží a chytíte se za kloub zápěstí druhé ruky. Ruce směřují šikmo dolů, aby volné zápěstí zatnuté v pěst stlačovalo oblast nad žaludkem, do tak zvaného trojúhelníku pod hrudní kostí podle možností směrem šikmo do hrudníku k srdci. Opakovaným přitlačením asi 2-3x za vteřinu směrem k vám, tedy jemu do trojúhelníku jednoduchým pohybem stlačíte břicho, břichem bránici, bránicí játra, srdce a plíce. Tím nejen děláte výfuk vzduchu či vody v plicích, ale i masáž srdce a vytlačíte část deponované krve v játrech a břišních cévách, protože utopenec je podobně jako já bezkrevný, beztlakový!
Tímto jednoduchým manévrem dědka kořenáře 5-10x sevřete a zatlačíte horní břicho a přiměřeně povolíte. Jakmile začnete poklesávat ku dnu, přetočíte se a pilnou plavbou remorkérujete utopence s dalšími případnými oživovacími přestávkami po zhruba tuctu vteřinách ku břehu.
Nejsou-li nějak zablokovány dýchací cesty, potom i toto velmi nedokonalé dýchání umí vyměnit několik litrů vzduchu, případně vytlačit část vody z plic či provést nedokonalou masáž srdce. Důležitou devizou je i zdroj krve z trávení, která efektivitu manévru výrazně zesiluje. Přinejhorším pohyb byť neokysličené krve poněkud zpomalí odumírací proces využitím zbytečků kyslíku a cukru v krvi. Co chvíli po pár tempech je potřeba toto opakovat.
Je-li s vámi ještě někdo, tak ať vás stabilizuje, případně táhne ke břehu jako druhý remorkér. Zachránce by si měl udržovat silně nadýchlé vlastní plíce kvůli vztlaku i kvůli podvědomé reakci probírajícího se utopeného, který si hraje na chobotnici a snaží se utopit zachránce chytáním a drápáním se nahoru co nejvýše, čímž ho určitě stáhne pod vodu. Pusťte ho, jste-li srovnatelní nebo slabší než on, podplujte a znovu za jeho zády se mu snažte pomoci táhnutím ke břehu.
Pokud se utopený nezačne probírat plavbou (nemohu napsat cestou, protože chůze po dně by mohla být komplikovaná…), tak na břehu zahájíte účinné dýchání z úst do úst a masáž srdce dle moderní záchranářské klasiky.
Křeč čelistí.
Většina utopených má pevně stažené čelisti žvýkacími svaly od úrovně stoliček směrem k uchu. Tyto svaly hrubým a silným stiskem ukazovákem a palcem jedné ruky proti sobě ze stran rozmasírujte najednou na levé i pravé tváři. Potom již čelist můžete otevřít, zakloňte maximálně hlavu a je-li ještě zapadlý jazyk, tak ho povytáhněte prsty, v nichž držíte kapesník, jinak se vám smeká jako úhoř.
Pokračujete záklonem hlavy (jeho!) zacpáním nosu (jeho!) a dýcháním (vašeho!) do bližního.
Sarkastická poznámka
Překvapuje mne, že nejdůležitější záchranářský styl plavání, takzvané ouško, s jednou rukou nákladní není zařazen do olympijských her. Neumím si představit, že by mě někdo zachraňoval například motýlkem nebo delfínem, to bychom měli čtyři mrtvé. Dva hned a dva při rekonstrukci, nepočítáme-li další na břehu, kteří by se asi umlátili smíchy.
Rekapitulace.
- Utopit nebo poleptat plíce nebezpečnými plyny, případně obojí najednou, zařídí vdechnutá chlorovaná voda bazénů spolehlivě.
- Se zachraňováním je dobré začít již ve vodě, přestože je to ke břehu jen pár metrů.
- Uvolnit zatnutou čelist, zaklonit hlavu a bude-li potřeba, povytáhnout nebo vyšťourat zapadlý jazyk.
- Zbavit utonulého přebytků vody z plic vylitím už třeba tím, že zacouváte pod jeho nohy, které si dáte přes ramena a povstanete. U tohoto manévru není desetisekundová ztráta času tak kritická, protože současně s vyléváním vody se hrne krev od nohou do mozku.
- Provádět dýchání z úst do úst. Komu se to nezdá estetické, ať použije roušku nebo alespoň kapesník, jde to také. Nezapomeňte vždy zacpat nos stisknutím. Ne sobě, ale zachraňovanému. Vlastně sobě raději také, zachraňujete-li utonulého v létě s bruslemi na nohách…
- Při tom zkontrolujte tep na krční tepně. Tepy ale moc nepočítejte, stačí dva, tři. Když si nejste jisti, zda je tep přítomen, tak udělejte masáž srdce opakovaným stlačením hrudní kosti silou 15-30 kg, u urostlíků i více, máte-li. Masáž srdce se provádí stlačením dolního úseku hrudní kosti asi 25-30x a přidat 2-3 vdechy (učebnicově 30:2). A stále dokola až do úspěchu nebo do vyčerpání.
- Když se začne zachraňovaný probírat, posaďte ho na zadek, na židli nebo na obojí.
- Dal bych mu 1 g vitamínu C a potom každou hodinu 100-200 mg, přebytek se vymočí. Plíce jsou v tuto chvíli napadeny infekcí, na kterou nemají imunitní kapacitu, a jsou-li rozleptány chlórem, tím hůř. To céčko klidně do následujícího čaje. K pití bych dal silný (já sobě od oka přiměřeně…) bylinkový čaj pro posílení imunity, obranyschopnosti a plic. Tedy tymiánovou směs nebo šalvějovou směs a pro plíce diviznovou směs , ucucávat celý den; tyto směsi mohou být všechny ve stejné vodě po dvou lžičkách na 2-3 dcl. Na začátku bych ještě pro zlepšení srážlivosti krve u rozleptaných plic podal čaj 3 lžičky jahodové směsi s 1-2 lžičky dubovými kapkami do 1,5dcl vody jednorázově. Po hodině bych začal nabízet podle chuti zeměžlučovou směs pro strávení spolykané krve z rozleptaných plic. V nemocnici by měli probodnout zadek injekcí s antibiotiky, s prostředkem pro posílení selhávající pravé srdeční komory (kdyby nic, tedy Mátovou směs 2 lžičky do 1-2 dcl 4xD), která v tu chvíli dře jako kůň, a s vitamíny A, E a skupiny B. Do každé kapačky bych poprosil přidat vitamín C. Kyslík je důležitý a je potřebný mnohdy i dýchací přístroj, který přetlakem vzduchu pumpovaného do plic zastavuje krvácení a otok plic. A tím nepřímo snižuje i námahu srdce, jehož selhání by bylo finále. Přístroj vám dá šanci nepoznat, jaké to je, když vám přestane fungovat dechová automatika.
- K jídlu bych nabídl půl rohlíku případně s marmeládou (bez másla), jeden kousek ze štrúdlu nebo trošku kompotu.
- Lůžko zachráněného upravit na polosed a vysvětlit, že musí dýchat trochu víc, než je zvyklý, ale jen horní částí plic. Dech by měl jít od ramen.
Závěr.
Výrazně zmenšená plocha plic mě od té doby nutí poněkud více dýchat a vyhledávat dobře větrané prostory. Ne, že bych se nemohl nadechnout, ale nestačí mi to. Absolutně nesnáším prach. Plíce někdy lehce pobolívají. Jejich výkon hlídám pravidelným klusáním a cvičením. K vodě nemám nepřátelský vztah, nebojím se jí, ale ani ji nijak zvlášť nevyhledávám. Rozbitá hlava mě bolela čtyři roky.
Důležité je nesmiřovat se s osudem, ale aktivně se snažit překonávat i takovéhle problémy života a smrti.
Očekávám, že až se utopíte, tak zrovna tuhle knížku nebudete mít při sobě a určitě skoro všechno zapomenete, protože až se budete topit, tak to bude v den blbec.
Poučení.
Trénovat záchranářské plavání s břemenem. Trénovat plíce, hemžení a radost ze života v pohybu. Mít připraveny rady a bylinné prostředky dědka kořenáře B. Nového vždy po ruce. Přemýšlet logicky a preventivně než něco provedete. Když už něco provádíte, tak si opatřete disponovaný dozor.
A hlavně si tento text vytiskněte a před utopením si ho včas přečtěte!