Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Každý z nás zná nebo zažil ten nepříjemný stav, ve kterém pociťujeme více-méně silný či pronikavý nezájem o obvyklé aktivity a je pro nás velmi obtížné se na ně soustředit. Jde však o přechodný stav a neznamená to, že když se nudíme, že bychom neměli co dělat, neměli co na práci, ale mnohokrát se jen dokážeme žádnou aktivitou dostatečně nadchnout.
Často je to právě tak, že bychom si přáli se v něčem angažovat, pustit se do činnosti, avšak převládnou v nás pocity omrzelosti, nespokojenosti, nezajímavosti nebo až zbytečnosti – „nač to vůbec bude dobré, když to udělám, beztak to nemá cenu, vůbec se mi nechce, aj tak je to k ničemu a celé to udělám špatně“. Kromě snížené pozornosti a schopnosti koncentrace se můžou dostavovat taky silné pocity únavy až vyčerpání a depresivní stavy a nálady.
Jedním z typů nudy je stav, když je člověku zabráněno věnovat se něčemu, čemu by se věnovat chtěl. Překážkou k tomu může být cokoli – nedostatek času, pracovní vytíženost, rodinný příslušník nebo jiná osoba. Jakmile nemůžeme dělat to, co bychom v danou chvíli dělat chtěli, naše pozornost a motivace začne kolísat, až se může překlenout do stavu, kdy nás činnost, které se věnovat musíme, a která nám brání v tom, co bychom dělat chtěli, vůbec nebaví a nenaplňuje. Jindy je nuda způsobena tím, že musíme dělat to, do čeho zrovna nemáme chuť.
První zmíněný typ nudy je typický např. pro situace, když je dítěti zakázáno dělat to a to („nesmíš jít na hřiště“, „teď se nemůžeš hrát s vláčkem“ apod.) – a dítě tak nemá žádnou jinou alternativní činnost, která by byla dostatečně přitažlivá tak, jako preferované hřiště či vláček. Ale tento pocit známe i my dospělí – i když nám brání k činnosti, které bychom se rádi věnovali, zcela jiné důvody. Nemůžeme se věnovat našim zájmům a koníčkům, protože nás zaměstnávají úplně odlišné povinnosti a činnosti, práce, kolotoč kolem domácnosti, dětí apod. A z takovéhoto kolotoče rázem můžou vyvstat pocity únavy, nedostatečnosti, nudy až deprese.
Někdy však nuda vzniká i bez zjevného důvodu, kdy vlastně ani sami od sebe nejsme schopni říct, proč se cítíme znuděně, a proč nejsme schopni se pustit do žádné činnosti. Právě zde se v mnohém spojuje zejména se sklony k depresi a poruchami pozornosti. I když nuda sama o sobě není vnímána jako závažná potíž, pravdou je, že může být příčinou nebo projevem jiných psychických, zdravotních, sociálních nebo jiných problémů. Zejména, když by se stavy nudy (rozmrzení, nepokojnosti, neschopnosti začít a angažovat se do činnosti apod.) objevovaly opakovaně resp. dlouhodobě, je dobré zajít se poradit k psychologovi, se kterým se můžete komplexněji pokusit dopátrat a hledat příčinu. Nuda a pokles zájmu o aktivity může být totiž symptom různých jiných potíží, jako jsou deprese, vyčerpání, reakce na závažný stres a vypětí, pracovní potíže, poruchy nálad apod.
Vážné dopady má nuda v spojitosti s pracovní činností. Lidé, kteří mají tendenci hůř zvládat monotónní práci, můžou mít právě potíže s tím, že je takováto práce po krátké chvíli přestane bavit… a začnou se nudit. Spolu s nudou se pak začne objevovat pokles pozornosti a koncentrace – a tím pracovník může být ve větší míře náchylný k chybám při práci, které můžou vést k poklesu výkonnosti ale i ohrožení zdraví či života. Jiné je, když se např. nudí asistentka a při poklesu pozornosti špatně vypracuje tabulku nebo graf na počítači, i když i tyto chyby můžou mít svoji ekonomickou a finanční závažnost, a jiné je, když z důvodu nudy a poklesu koncentrace udělá chybu strojvedoucí nebo dispečer letištního provozu, kde chyby z únavy, nudy a poklesu koncentrace můžou mít vážné následky na životě či zdraví.
Nenechme se tedy nudou otrávit – a zejména jsme-li v práci, je dobré hledat cestičky a postupy, jak ji zamezovat. Někomu může pomoct krátká pauza s kolegou, kde můžeme rozebrat nejnovější zprávy, novinky, sdělit si plány na víkend, nebo co zase vyvedlo naše dítě minule na návštěvě – pěstování pracovních vztahů je obecně dobrým způsobem lepšího sociálního klimatu na pracovišti. Při dlouhých a monotónnějších typech pracovních činností je dobré si ji rozdělit na menší úseky („rozměnit ji na drobné“), kdy po menších krůčcích i lépe vnímáme progres a postup při práci. Při pracích, kde je plná pozornost opravdu důležitá, je dobré při stavech únavy, vyčerpání konzultovat tyto situace se svým supervizorem, nadřízeným, aby se předešlo případnému pracovnímu úrazu. A v případě, že se nemůžete z jakéhokoli důvodu obrátit na nadřízeného, pomáhají naši nejbližší, rodina, blízcí a známí – a když ani to ne, anebo nás nuda, vyčerpání a únava zmáhá natolik, že to ovlivňuje negativně naše prožívání, chování a může ohrozit naše zdraví či práci, či vztahy, je určitě dobré zajít se poradit do ambulance klinické psychologie.