Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Výzkumy v oblasti sociální psychologie a zejména každodenní praxe a situace víc a víc ukazují, že verbálně, čili slovy komunikujeme méně než deseti procenty. Zbytek, tzn. více než devadesát procent tvoří naše neverbalnost, jako výraz tváře, gesta, postoj těla apod., které náš verbální projev doprovázejí a dodávají mu kontext, který je mnohdy mnohem důležitější než slovo samotné.
Podle hesla „Není to o tom, co říkáme, ale jako to říkáme“ je stále víc a víc důležité dbát na způsob naší vlastní komunikace a neverbality a jak s její pomocí působíme na své okolí, tak abychom co nejúčinněji předcházeli různým nedorozuměním či komunikačním šumům. Mnohdy tedy neublíží ani tak náš jazyk, jako spíš způsob naší mluvy. Věta typu „Si zdravý?“ může znamenat, že se někdo upřímně zajímá o někoho zdraví, zda se třeba zotavil z nachlazení, chřipky apod., avšak s ironickým podtónem je význam věty spíše útočný, sarkastický či oponující. Prvky neverbální komunikace obsahují široké rozpětí prostředků, kterými sdělujeme určité informace spolu s našim slovním projevem (avšak často i bez něj). Tyto neverbální projevy jsou často neuvědomované, jejich použití tedy není zcela pod naší vědomou kontrolou a do velké míry je ovlivněno naší kulturou, společností, ve které jsme vyrůstali a která nás ovlivňuje. Hlavní komponenty neverbální komunikace tedy jsou:
- Kinezika: pohyb těla např. pokrčení rameny, poklepávání nohou po podlaze nebo prsty po stole,
- Gestika: různé typy gest a gestikulace obecně,
- Proxemika (proximita): prostor při komunikaci, např. když mezi dvěma komunikujícími je vzdálenost 10 centimetrů nebo 2 metry. Některé lidi si „k tělu“ pustíme blíž, od jiných se při komunikaci podvědomě vzdalujeme.
- Haptika: komunikace prostřednictvím doteku: pohlazení, podání rukou, ale i postrčení, kopnutí apod.
- Řeč očí: oční kontakt, jeho délka, intenzita, pauzy, uhýbání pohledu, pohled do země aj.
- Metalingvistické projevy: tón hlasu, rychlost, hlasitost řeči, pomlky a pauzy v řeči, citoslovce (mmm, er, uh-huh apod.)
- Ticho a mlčení (kdy si např. třídíme myšlenky, věty, které chceme říct, hledáme v mysli vhodné formulace, nebo taky i úmyslné mlčení, kdy jsme na někoho nazlobeni a nechceme s ním komunikovat, vyhýbání se podání informace apod.)
- Posturika (poloha těla): pozice při komunikaci, zda např. stojíme, sedíme (sebejistě, nebo ustrašeně, ve skrčené pozici apod.)
Netřeba zapomínat, že mnoho z nás vypovídá i styl našeho oblékání, doplňky a účes. Proto je toto všechno dobré zohlednit podle vhodnosti situace, ve které se nacházíme nebo víme, že se v ní ocitneme (např. pracovní pohovor apod.)