Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pod tímto názvem se skrývají potíže projevující se prožíváním a pociťováním bolesti v průběhu pohlavního styku, přičemž tyto potíže nejsou vyvolány žádnou zdravotní, somatickou příčinou. Alespoň jednou za život se neorganická dyspareunie vyskytne přibližně u jedné pětiny žen, u mužů se objevuje méně často.
Při výskytu bolesti při sexuálním kontaktu je jako první krok potřeba provést lékařské somatické vyšetření, které nejdříve musí vyloučit jakoukoli anatomicko-fyziologickou příčinu, dysfunkci, malformaci nebo onemocnění. O neorganické dyspareunii se uvažuje tehdy, když se jedinec ztěžuje na časté a opakující se bolesti v oblasti pohlavních orgánů, před, v průběhu a/nebo po pohlavním styku, přičemž tyto nejsou způsobeny výhradně jen problémy nedostatečné lubrikace anebo vaginismu. Klinicky bývá někdy obtížné odlišit dyspareunii od vaginismu, jelikož se vaginismus objevuje sekundárně v důsledku dyspareunie.
Klíčové je také zjistit, jestli jde o dyspareunii vrozenou nebo získanou, čili jestli má jedinec tyto potíže v zásadě pořád a od začátku pohlavního života, nebo se v minulosti nevyskytovaly a objevily se až později v životě jedince; taky jestli se dyspareunie objevuje při každém pohlavním kontaktu, nebo jen situačně – čili v sexuálním životě je jedinec nemá pořád, ale vyskytnou se jen někdy, jen v některých situacích, příp. jen s některým partnerem apod.
Neorganická dyspareunie se vyznačuje, podobně jako vaginismus nedostatečnou vaginální lubrikací u žen a stažením vaginálních svalů, následkem čeho je zavedení penisu bolestivé nebo zcela nemožné. Později se pak přidružuje anticipační úzkost, kdy k nedostatečnému zvlhčení a spasmu svalů dochází v určitém napětí a strachu, že se bolest může opakovat. A tím se jedinec dostává do začarovaného kruhu, protože dojde k poklesu vzrušivosti, následně snížené lubrikaci a úzkost a strach způsobí napětí svalstva v oblasti pochvy.
Příčiny dyspareunie můžou být nejrůznější. Může se jednat o situace, kdy žena v minulosti prodělala určité somatické potíže, které přechodně bolest při pohlavním styku doprovázely (např. infekce nebo jiná onemocnění pohlavního ústrojí), avšak po jejich překonání, jedinec pořád pociťuje napětí, úzkost a obavy z toho, že pohlavní styk bude bolestivý i nadále.
V současnosti se dyspareunie považuje za jeden ze symptomů tzv. intersticiální cystitidy, kdy jedinec pociťuje bolest v oblasti močového měchýře, a diskomfort v průběhu a po pohlavním styku, potíže se zvýšenou frekvencí močení nebo nucení na močení. U mužů se bolest vyskytuje během ejakulace, u žen následující den jako výsledek bolesti a spasmů v oblasti svalů pánevního dna. Při stanovování diagnózy neorganické dyspareunie u mužů je potřeba brát do úvahy potíže s prostatou (např. její zvětšení), v oblasti žaludu penisu, semenovodů, nebo předkožkou. U obou pohlaví je potřeba vyloučit záněty a infekce jako gonorhea (kapavka), záněty močové trubice.
Teprve po zpracování tělesných příznaků a symptomů je často nejtěžší prací pracovat s nabouranou psychikou, kdy se v průběhu času přidružily takové potíže, jako jsou partnerské potíže v souvislosti se sexuálním životem (strach, úzkost a následně vyhýbání se pohlavnímu styku, obavy ze sexuálního styku, ze ztráty partnera, snížení sebevědomí – „nejsem k ničemu, co je se mnou špatně, že s ní/ním nedokážu mít sex, opustí mě?“) Úzkostné a depresivní myšlenky se pak můžou k potížím přidružovat, což potažmo způsobuje nižší chuť na sex (libido, sexuální apetence).
Proto jako další krok, když lékařské somatické vyšetření vyloučilo tělesnou příčinu sexuálních potíží a bolesti při pohlavním styku, je velmi potřebné pracovat na psychogenních příčinách, hledat, co za nimi stojí, jako i konsolidovat současné osobnostní prožívání (úzkost, strach, stres) a partnerské soužití.