Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Meditace je královskou cestou sebepoznání. Teprve, když zastavíme „hukot“ svých myšlenek, můžeme začít objevovat vnitřní krajinu sebe sama. A protože náš mozek spotřebovává na proces myšlení značnou část energie, chvíle naprostého ticha nás může velmi občerstvit a vitalizovat. Ukážeme si dva postupy, které zvládne každý.
Většině čtenářů je známý ten fakt, že naše „JÁ“ to nejsou to ani naše emoce, ani naše myšlenky. Ztotožňovat se s nimi znamená podléhat iluzi. (Celý proces „zrodu“ nové myšlenky nebo emoce v nás je nesmírně fascinující a člověk praktikující meditaci jej dříve či později zažije na vlastní kůži. Myšlenky a emoce vznikají a zanikají, ale myšlenky a emoce – to nejsme „MY“. Naše duše je ve skutečnosti něčím mnohem víc; něčím, co je věčné).
V minulém článku jsme si říkali o přínosech meditace. Ze zdravotního hlediska nelze meditaci doporučit lidem trpících závažnou duševní chorobou, např. schizofrenií; duchovním nebezpečím pak může být již posledně zmiňovaná pýcha.
Někdy se na této cestě rozlišují tři stupně:
- koncentrace (cílem je ustálení myšlenek na jeden objekt),
- meditace (začínáme vnímat svůj vnitřní prostor Ticha),
- kontemplace (sami se stáváme Tichem).
Pokud s meditací začínáte, v „meditaci“ budete možná jen pár krátkých okamžiků – většinou půjde v první fázi spíše o nácvik koncentrace. Na začátku vás trénink mysli může stát mnoho úsilí, přitom nebudete skoro „nic cítit“ (kvalita vaší meditace bude nevelká). Meditace je hodně o disciplíně a úsilí při ní vynaložené, někdy se podobá úsilí vynaloženému při tělesném tréninku.
Koncentrace zlepší váš spánek
Nejlepší doba pro meditaci je u většiny lidí ráno nebo večer. Před spaním můžete zkusit jednoduchou koncentraci na vámi vybraný předmět – např. bod na stěně, květinu nebo plamen svíčky. Začněte pěti minutami (časem můžete prodloužit na 10 – 15 minut). Sledujte celou dobu zvolený předmět. Více to v knize Velká kniha meditačních cvičení rozvádí Sri Chinmoy: „Když se koncentrujte, musíte cítit, že neexistuje nic jiného než objekt, na který se koncentrujete. V tu chvíli se pokuste zapomenout na zbytek světa: co je ve vás, kolem vás, před vámi, nad vámi, pod vámi. Soustřeďte se pouze na jediný předmět.“
Vedlejším efektem tohoto cvičení je, že poté, co se vám zklidní mysl (a do jisté míry se přitom unaví i vaše oči), se vám bude lépe spát. Zejména pokud se díváte do plamene svíčky, však nepřetěžujte své oči – můžete v tom případě zkusit pokročilejší verzi tohoto cvičení, oči zavřít a koncentrovat se na hořící plamen svým vnitřním zrakem.
V Tichu umožňujeme své nejvyšší Dobro
V Tichu – v dokonalosti přítomného okamžiku – mizí strach a obtěžující a svazující myšlenky. Je to jako bychom své vědomí vyladili na novou, vyšší frekvenci. Roste naše intuice – resp. umožňujeme si vlastní intuici dovolit poslouchat – do naší mysli tak mohou vstoupit nápady, které se dají označit za geniální. Esther a Jerry Hicks tento stav popisují, jakoby námi v ten moment proudila zdrojová energie (Bůh; jazykem křesťanství Duch Svatý). Jako bychom se na svět dívali očima Zdroje/Boha. (Meditace se tak v jistých bodech překrývá s modlitbou. Říká se, že zatímco v modlitbě mluvíme my k Bohu, v meditaci může Bůh mluvit k nám.)
Právě od Esther a Jerry Hicks pak můžete vyzkoušet ještě jednu verzi meditace – tentokrát spojenou s dýcháním. Postup je přejat z jejich celosvětově známé knihy Požádej a je ti dáno (str. 201). Esther a Jerry navrhují praktikovat následující proces nejméně po dobu 30 dní. Jeho nejvyšší hodnota spočívá v tom, že člověk v sobě začne postupně uvolňovat nahromaděný odpor (a stres) a umožní si zažívat okamžiky, kdy životní energie může plynout zcela přirozeně:
„Každý den bychom se na 10 až 15 minut v klidu posadili na nějaké příjemné místo, kde bychom nebyli rušeni, třeba pod strom nebo do auta, možná do koupelny nebo na zahradu. Snažili bychom se „uzavřít brány“ svých fyzických smyslů. Zkrátka bychom stáhli rolety, kdyby bylo příliš světla, zavřeli bychom oči, vybrali si klidné místo. Uvědomovali bychom si, jak vdechujeme vzduch do plic a jak ho vydechujeme. Soustředili bychom se na dlouhé nádechy a dlouhé výdechy. Nadechovali bychom se tolik, kolik by naše plíce podle našeho názoru příjemně obsáhly, a nadechovali bychom se jemně. A v okamžiku naplnění plic bychom zase nechali vzduch slastně vyjít ven. Naším záměrem by nebylo nic víc než být přítomni v daném okamžiku a být si vědomi svého dýchání.“
Zbývá dodat, že pro většinu lidí je snadnější meditovat právě na příjemném místě (jak doporučují Esther a Jerry Hicks), ale není to úplně nezbytné. Meditovat lze kdekoliv a kdykoliv.
Pokračování příště.