Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Na vysoké škole zemědělské v Maďarském městě Godollo v letech 1996 – 2000 testovali kvalitu potravin a plodin na obsah živin (vitamínů a minerálů). Podobný test dělali v roce 1965 a tak jako výchozí stanovili rok 1965 a potraviny s obsahem 100%. Výsledky jsou alarmující.
Dnes tedy nemůžeme říct: „Naši rodiče na tom taky vyrostli, tak co…“
Žijeme v jiné době a tato doba nese i tyto výsledky. Například obsah minerálů klesl u pšenice o 50 %, u ječmene o více než 63 % a u kukuřice až o 82 %. Jak potom nemáme být překyselení?! Ještě hůře však dopadly testy na obsah vitamínů. U hrášku klesl obsah vitamínů o více než 54 %, u mléka o alarmujících 95 %, u kapusty a alarmujících 95 % a u mrkve o 40 %. Jenže ouha, tady ještě nekončíme.
V Nizozemsku provedené výzkumy úbytku vitaminů v plodinách za posledních 5 let jsou u mrkve 95 %. Citace je převzata z knihy Diagnostika v praxi – tajná řeč nemoci.
Jinak řečeno – zemědělská půda je vyčerpaná a zemědělské plodiny na ní rostoucí nemají z čeho brát další a další minerály, které bychom od nich nutně potřebovali.
Různí odpůrci chemického hnojení si neuvědomují, že průmyslová hnojiva jsou jedinou možností, jak ve velkém dostat do zemědělské půdy minerály a stopové prvky, které bychom pak rádi měli v zemědělských plodinách. Veškeré bio-hnojení má smysl převážně jako zdroj dusíku a především jako zdroj tzv. huminových látek, jejichž přítomnost v půdě významně zlepšuje zdravotní kondici rostlin.
A nyní trocha sebevzdělávání z chemie:
Minerály které potřebujeme nutně k životu, se v přírodních horninách nevyskytují sami o sobě, ale jsou vázány na nějaké ionty, s nimiž tvoří látky, zjednodušeně nazývané „soli“. Milovník „zaručeně přírodních produktů“ by se divil, jak by vypadal chemický zápis toho, co on považuje za ryze přírodní minerál, vytěžený z Matky přírody.
Navíc má většina těchto solí velmi nízkou vstřebatelnost při průchodu naší trávicí soustavou.
Proto je pro lepší vstřebatelnost výhodné použít tyto zaručené přírodní leč špatně využitelné zdroje minerálů a upravíme tak, že vytvoříme spojení minerálů s iontem, který zaručuje jejich lepší vstřebatelnost.
Laik bez dostatečného chemického vzdělání – navíc opatřen jinak velice správnou obavou ze všelijaké škodlivé chemie – se pak neprávem děsí, když například ve složení mého oblíbeného produktu na pH, čte ryze chemické názvy jako například:
- laktát vápenatý
- laktát hořečnatý
- citrát tridraselný
Vápník, hořčík a draslík jsou životně důležité minerály, které na rozdíl od stopových prvků musíme přijímat v mnohem větších dávkách, to je bez diskuze.
A co ta druhá polovina jmenovaných chemických sloučenin, je tělu cizorodá?
Kupodivu nikoliv a dokonce přesně naopak – laktáty jsou nedílnou rezervní součástí metabolismu každé naší živé buňky. V momentu, kdy se dostane do dočasné kyslíkové nouze, vznik laktátů umožňuje její energetické přežití. Samozřejmě, že by bylo zcela ideální se nikdy do žádné kyslíkové nouze nedostat, ale to je ideál, jemuž jsme velice vzdáleni.
Také kyselina citronová je naprosto nezbytnou součástí metabolismu všech buněk – dejte si pro své poučení do vyhledávače Google „cyklus kyseliny citronové“.
Málokterá „nebezpečná chemikálie“ často pomlouvaná na internetu je tělu tak bytostně vlastní jako právě kyselina citronová.
Což nás samozřejmě neopravňuje k tomu, abychom jí jedli v množství hrubě nepřiměřeném.
Přestože patřím k lidem, kteří jsou ve střehu, především v souvislosti s užíváním různých chemických rádoby-léků, na druhou stranu odmítám žít v extrémním přesvědčení, že úplně všechno, na čem se podílela chemie, musí být jen a jen škodlivé.
Proto se potravinový doplněk pH i přes jeho chemický původ stal významnou součástí mé osobní lékárničky pro zdravou dlouhověkost.