Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Řada pacientů, hlavně staršího věku, si stěžuje na opakované závratě spojené s dalšími nepříjemnými příznaky. Jednou z příčin opakovaných závratí může být postižení vnitřního ucha, které kromě závratí je charakterizováno zhoršením sluchu a také hučením uší. Ve většině případů bývá postiženo jedno ucho.
Onemocnění je zapříčiněno zvýšením objemu tekutiny v membranózním labyrintu vnitřního ucha, které je orgánem rovnováhy. Toto hromadění tekutiny postihuje labyrint i tzv. kochleu, což je kostěný hlemýžď ve sklaní kosti. Příčina tohoto stavu bohužel není známá. Hlavní příznakem tohoto stavu je právě prudký záchvat závrati, který může vést až k pádu postiženého na zem. Tento stav je provázen nevolností, zvracením, záškuby očí (nystagmem). V postiženém uchu dojde ke zhoršení či dokonce ztrátě sluchu a pacient pociťuje tlak, který se bolestivě stupňuje. Frekvence jednotlivých záchvatů se může lišit. Mohou trvat několik minut, ale také několik hodin. Zmíněné zhoršení či ztráta sluchu mohou ale i přetrvávat v období mezi záchvaty. Strach ze záchvatů může u postižených osob vést ke vzniku dalších zdravotních problémů, např. depresím či psychicky podmíněným závratím. Tyto obtíže se však dají úspěšně léčit.
Lékaři diagnostikují tuto nemoci pomoci metody nazvané audiometrie. Rovněž vyšetřují labyrint vnitřního ucha. V období záchvatu je třeba, aby postižený zůstal v klidu na lůžku. K potlačení nevolnosti a hučení v uších se podávají léky zmírňující pocity nevolnosti a zvracení. Někdy jsou podávány i další druhy léků. Jestliže ale léky nezaberou, lze v některých případech přistoupit k operaci (sakotomie, neurektomie), která může odstranit závratě. Přes intenzivní výzkumy ještě nebyl objeven postup, který by vedl k úplnému vyléčení. Současné léčebné postupy se zaměřují na odstranění nepříjemných závratí a zbavení strachu z nich. Významnou úlohu v léčbě má i psychoterapie.
Rovněž hodně záleží na životním stylu, který postižení vedou – doporučuje se vyhýbat kouření, alkoholu, kofeinu. Je nutné se držet pravidelné životosprávy (neslaná dieta) a dostatečného spánku. Stres a únava zhoršují příznaky Ménierovy nemoci. Někdy se rovněž můžeme setkat s pojmem Ménierův syndrom. U Ménierova syndromu jde o stejné klinické projevy, ale příčina může být různá (např. hormonální poruchy, poruchy vodního metabolitu, hypovitaminosy, toxické látky, poruchy krční páteře, poúrazové stavy apod.).