Medicína v kapitalismu – kapitalismus v medicině – a to vše v ČT

cm prasky1

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Všudypřítomné finanční problémy se zdravotními systémy vedly na různých místech k posouzení adekvátních finančních toků a metod používaných k jejich ovlivňování. Z různých, nic neřešících zpráv a pojednání osvědčených odborníků v komisích a institucích vybočuje zřetelně práce mladého německého biochemika jménem J. Blech, která popisuje problémy, které v ČR možná ještě nevykazují plnou účinnost, nebo které si Češi ještě plně neuvědomují, ale kterým se bohužel nevyhnou.

Aby nedošlo k mylným představám, poznamenal bych úvodem, že si zdejší vysoce vyvinutá péče o zdraví obyvatel s poměry v Česku v některých případech nezadala a někdy ještě ani nezadá. Tak tu máme zásluhou 50-ti leté chybné zemědělské politiky generace mladých lidí, u kterých nezabírají antibiotika. Co všechno u nich způsobily hormonální preparáty, není ještě jasné. Jakož i armádu alergiků, za jejíž personální sílu je patrně zodpovědný především chemický průmysl. Tak jako v Česku, jsme i zde mohli příležitostně vyjadřovat údiv nad různými „Kunstfehler“ (uměleckými chybami – tak jsou zde nazývány medicinské přehmaty) jako mylné amputace a implantace. Medicína byla pod kontrolou Hartmannbundu, organizace s mafióznímy rysy, která garantovala, aby medicinmani proti sobě nesvědčili u soudů. Ve vývoji a vzdělávání docházelo k falšování výsledků a nedávno opět k testování medikamentů na nemocničních pacientech, aniž by něco tušili.

Takovéto příběhy odhalovaly slabiny systému, který umožňoval zneužití a kryl individuální selhání. Měly mnohdy za následek ztrátu důvěry, následovanou převzetím iniciativy při léčbě pacientem samotným, nebo náklonností k obskurním metodám. K těm bych jako příklad uvedl ze Švýcarska operující bývalou čelnou Bhagwan aktivistku, která pracuje s oblibou s vanou naplněnou vodou, do které ponořila jistou část vlastního těla. Zásilkovým prodejem této zázračné vody jako užívání za nehorázné peníze do Německa připravila mnohým potřebným, u kterých na dlouhou dobu zahnala jakoukoli myšlenku na projímadlo, blažené pocity a odpovídajícím německým úřadům nemalé starosti.

Již zmíněná finanční nouze vedla v minulosti k četným neúčinným až zoufalým akcím, jak se ale momentálně ukazuje, bylo v Německu jednoduchými opatřeními za poslední rok dosaženo redukce nákladů zdravotních pojišťoven o jednu miliardu € (odpovídalo by přibližně úspoře o 3 miliardy Kč), což má za následek odpovídající snížení příspěvků zdravotního pojištění. Dosaženo toho bylo především snížením spotřeby medikamentů. Tím se dostáváme k vlastnímu tématu:

Medicína a medicína
Jak některé nezávislé odhady naznačují, není ta část medicíny, jejímž úkolem je různými, mnohdy technicky náročnými prostředky skutečně a smysluplně pomáhat nemocným, tím rozhodujícím faktorem při explozi zdravotních nákladů. Problém nekontrolovaného růstu zdravotních nákladů má kořen v samotné pozici medicíny v kapitalismu, tedy v neslučitelnosti samaritánství a snahy po maximálním výdělku. V současnosti je možno pozorovat, že došlo k dalšímu zostření tohoto problému aplikováním „klausovského pojetí tržních vztahů“ v medicíně, které může vést až k závěrům považovaným v dnešní civilizaci za absurdní. V takovéto logice totiž představuje uzdravení, nebo úmrtí pacienta ztrátu trhu, čímž je dán cíl medicínských opatření. Přitom je úmrtí dávána přednost před uzdravením, z důvodu jednorázového HDP – příspěvku. Z tohoto pojetí ideově vyplývající „protinávrh“ v Bundestagu, směřující k podrobení aplikace dražších léčebných metod selekcím, přičemž rozhodující roli by hrálo stáří pacienta. Byl sice odmítnut, ale, že by žádná selekce neexistovala, bych také netvrdil. Tedy, jak již bylo řečeno, není skutečně pomáhající medicína jádrem problému už proto, že tato část medicíny momentálně neumožňuje vyžadovaný signifikantní růst obratu. V takové situaci je zapotřebí kreativity a nových, netržními argumenty nezfalšovaných pohledů na věc.

„Tržně kreativní pojetí medicíny“
Tím jsme u tak říkajíc nové medicíny praktikované pod novými managerskými metodami. Ve středu zájmu této medicíny stojí oficiálně člověk, ve skutečnosti zákazník se vším všudy. Konsekvencí je, že je zdravotnickým průmyslem podroben i zdravý člověk novému posouzení. Principiálně je zdravý, po světě bezstarostně poskakující člověk považován za nekomunikativní, nezodpovědné individuum, které se zatím nepodařilo pořádně prošetřit. Podle nedávných studií představuje statisticky každý člověk potenciál k nasazení kolem 20-ti medikamentních opatření v zájmu boje s nesponzorovávanými nemocemi a prevence a na základě diagnostiky k vyloučení rizikových faktorů. Tím se dotýkáme oblasti, která momentálně umožňuje v medicíně nejvyšší zúročení kapitálu, k medikamentům za hranici klasické léčby. Jde tedy o tu ušlechtilou myšlenku, „léčit již před vypuknutím choroby“ a léčit syndromy, o jejichž existenci vůbec, natož u sebe, pacient doposud neměl tušení. K tomu je nutno přesvědčit lékaře, aby odpovídající medikamenty nasazovali. Při tom je nutno jít marketingově nové cesty, např.: agentura, která ze zprostředkovávání schůzek mezi farma-agenty a lékaři žije, aranžuje setkání u benzinové pumpy (gas-and-go). Lékař si během tankování nechá představit medikament a agent zaplatí účet za benzin (jenom v jižním Německu jde po tisících lékařů státní návladní kvůli daním).

Některé metody vynalézání nemocí
Základní metody byly popsány např. australskými farmakology, patří sem: Vydávání normálních životních procesů za nemoci, interpretace osobních a sociálních problémů jako zdravotní, rizika jsou interpretována jako nemoci, řídké nemoci představeny jako epidemie, lehké symptomy jsou představeny jako předzvěsti těžkých onemocnění.

Vzhledem ke klientele je nutno postupovat diferencovaně, takže si okolnosti vynucují i zásadně rozdílný přístup k oběma pohlavím. Je to dáno tím, že se u muže ukázal jako s velkým odstupem skutečně neuralgický a tržně zhodnotitelný bod erekční disfunkce se vším, co se „na to nechá zavěsit“. U ženy naproti tomu je možno říci, že už její bytost očividně poskytuje bohatou paletu možností úspěšného nasazení metod kreativní medicíny kdykoli a kdekoli, bez zřetele na jakékoli jiné okolnosti.

Rozhodující úlohu hrají statistické metody, kterými jsou určovány hraniční hodnoty biometrických parametrů a kterými je rozhodováno o „zdravotním stavu“ milionů lidí. Mnohdy je kvalita těchto metod tak katastrofální, že je možno tvrdit, že v současnosti nejsou takovéto postupy akceptovatelné v žádné jiné vědecké disciplíně. Korunu těmto postupům ale nasazují případy, jako cholesterin, fosfor, sůl,…, u kterých se po dlouhém čase ukázalo, že u nich nebyl podniknut ani nejelementárnější pokus o vědecké zdůvodnění. Vezměme jako příklad nezodpovědné libovůle a manipulace cholesterin: Potom, co studie na 100 000 lidech v Bavorsku ukázala průměrnou hodnotu 260 mg/dl krve, prosadila Nationale Cholesterin Initiative jako hranici hodnotu 200 mg/dl. Tím byla naráz daleko více než polovina obyvatel státu vyhlášena za nositele rizika, které je nutno medikamentně držet pod kontrolou. V tomto smyslu bylo konáno. Až po cca 10-ti letech se osmělil vystoupit jeden starý praktický lékař s protestem a prohlášením, že se během jeho celoživotní praxe setkal pouze jednou s případem, kdy ležel cholesterin pod 200 mg/dl. Jednalo se o alkoholika s katastrofální životosprávou.

Ke zvýšení akceptace nemocí a k dosažení tržního úspěchu je nutná spolupráce pacienta, kterou je nutno postavit na novou bázi. Tím se dostává do hry „informovaný pacient“, kterému je nutno vsugerovat, že se na ozdravovacím procesu podílí a aby se podílel správným způsobem. Je také odpovídající přes marketing a PR informován. Místo četných možných příkladů k „informovanému pacientovi“ si pro úplnost a dokreslení situace ukážeme, že ani instrumentální medicina nestojí mnohdy pozadu:

Jako příklad pro inovaci uvedu optoelektronickou firmu z technologického parku Jena, která se specializovala na nový trend v kosmetické chirurgii a prezentuje úspěšné nasazení laseru při omlazení vagíny. Vzhledem k překvapivě nízkému zájmu u očekávané likvidní klientely, tedy tam, které mají vše kromě mládí a adeptek s vysokou frekvencí na uvažované partii v důsledku povolání nebo hobby, musela firma vyvinout nadstandardní marketingové aktivity. Firmou pověřená PR agentura oznámila, že jsou první kliniky v Německu a Rakousku schopny významně vylepšit jejich metodou formu vagíny a vrátit jí původní mladistvé vzezření. Jako další vítaný efekt pro držitelku designované vagíny je uveden zřetelný vzestup sexuálního cítění. Tato zajisté chvályhodná idea, která vlastně představuje revoluční technologické zdokonalení lidového obyčeje od Bab el Mandeb, kde tuto společenskou úlohu od nepaměti vyplňuje vesnický kovář za pomoci ševcovské jehly a špagátu, vzbudila zájem u žurnalistů. Hledali a kontrolovali, ale žádná z firmou udaných klinik uvedený postup skutečně nepraktikovala. Firma se ale nevzdala a pídila se po odborných referencích. Bylo by jistě možné lehce dostat vysvědčení např. z Česka, ale co stačí v souvislosti s BSE, není dostačující pro humánní medicínu (i když vzhledem ke kvalitě kosmetické chirurgie v ČR jistě neprávem). Tak tedy hledali v „seriózní“ Evropě a našli chirurga z Vídně, města, ve kterém je každý druhý profesor nebo alespoň radní, starého praktika s bohatými zkušenostmi s filigranní prací na vaginálních pyscích, který potvrdil rostoucí vývojový trend aplikované metody.

Tvrdý boj o místa na žebříčku hitparády nejvíce prodávaných medikamentů ukázal, že dosavadní praxe umisťovat na trhu farmaceutické produkty nestačí, ale že je nutné umisťovat za pomoci PR agentur na trhu vynalezené nemoci, pro které jsou připravena medikamentní řešení. Při tom jsou využíváni prominenti, jako manželští partneři politiků, sportovci a pod. Jak již naznačeno, činnost v zhora popsané oblasti medicíny si vyžádala přesunutí těžiště aktivit. Tak došlo již dávno k těžko uvěřitelnému stavu, který vlastně nejlépe popisuje, jaké deformace se dostalo ideové základně zdravotnictví, při kterém pharma-industrie vydává více prostředků za marketing, nežli na vývoj. Jaké cíle jsou při tom sledovány a kde leží priority, popisuje dobře statement pí. L. Tiefer z N.Y. University: „Brzy narazí na 20-tiletou vaginu v 60-tileté dámě 60-ník s 20-tiletou erekcí. Medicina to dokáže, ale nevím, jestli to vydrží ty genitálie.“ Jiný aspekt dokládající nutnost zastavení současného vývoje lze znázornit za pomoci několika čísel:

Zcela ve smyslu literárního Dr. Knocka praktikujícího v Saint Maurice rekapitulujme následující skutečnosti: Průběžně leží již dnes v Německu půl milionu lidí v nemocnici. Skoro 15 milionů (20%) je ročně ve stacionárním ošetření. Zdravotní systém Německa zaměstnává 4.1 milionu lidí. V důsledku pokroků v medicíně a předefinováním pojmu „nemoc“ přibývá lavinovitě lidí cítících se nezdravě. Výpočty okamžiku, kdy by se při pokračování současného vývoje proměnilo celé Německo v nemocnici, ve které by zbylo právě tolik zdravých, aby mohli jako personál ošetřovat zbytek obyvatel, vedou k stále bližším termínům. Ale všechna snažení poukázat na neudržitelnost situace nenacházejí se u „tržně“ se chovajícího farma-průmyslu odezvu.

Trh vyžaduje agresivitu a obsazení nejefektivnějších prostředků. Možná nejúčinnější a pro zdravotnický průmysl nejdůležitější prostředek je TV. Tam nastala v posledních letech tak nepřehledná situace, že např. CNN vyžaduje od prominentů, kteří by rádi referovali o zvládnutí různých zdravotních problémů před povolením vysílání, vyjasnění finančních spojů s farma-průmyslem. Zatím, co privátní TVs odvysílají zpravidla každý reklamní hnůj, prohlásil před časem zástupce německé veřejnoprávní TV, že nejsou schopni se v materii dále orientovat a že tedy reklamu na farmaka pozastavují. Podle mého by ČT musela být také uvedena do situace, kdy by jí finanční zajištění umožňovalo kritický přístup k reklamě, obzvláště zdravotní. Při takovém úmyslu by musely být nápomocny nejenom ústavní orgány, které v otázce veřejnoprávní TV doposud totálně selhaly, ale i český, za zdraví zodpovědný EU komisař. Není prostě možné, aby mu ušlo, že při diskusích o reformě zdravotnictví v EU autor knihy „Die Krankheitserfinder“ (Vynálezci nemocí) vyhrává hravě proti nejrůznějším hodnostářům a expertům. Náš komisař svým mlčením podporuje nepřímo současné české „reformní snahy“, které se orientují na zemích EU, aniž by splnil povinnost a v ČT, nebo v tisku o skutečné situaci v západním zdravotnictví informoval. (Nechci v žádném případě, aby moje výtka proti současnému EU komisaři byla rozuměna osobně, protože mi je jasné, že by ten právě nominovaný také nic neudělal).