Lze změnit lidskou povahu?

cm odmitajici zena2

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Nevíme, kdo jsme a už vůbec ne, čeho jsme schopní. Zkušenosti lidí, kteří prošli hlubokou transformací, ukazují, že naše možnosti jsou mnohem větší, než si dovedeme představit.

„Dejte mi na výchovu tucet zdravých dětí a já vám zaručím, že z každého z nich vychovám specialistu, jakého náhodně zvolím – lékaře, právníka, umělce, obchodníka, dokonce i žebráka, zloděje bez ohledu na jeho talent, sklony i bez ohledu na vlastnosti jeho předků“. Tento legendární výrok pochází od jednoho z nejcitovanějších psychologů 20. století, Johna Watsona. V této souvislosti je fér zmínit, že v odpovědi na otázku, zda se na formování naší osobnosti podílejí spíše geny, nebo prostředí, nejsou psychologové jednotní. Podobně jako mají například ekonomové různé názory na to, jak nejlépe spravovat stát, tak i v psychologii existují různé proudy a dílčí terapeutické směry, jejichž pohled na člověka se v mnohém liší.

Když vyšel nedávno na Celostní medicíně článek Jak se stát charismatickou osobností, ve kterém jsem se pokusil nabídnout čtenářům pár tipů, jak svou vlastní osobnost rozvíjet, objevilo se pár nesouhlasných reakcí: „charisma buď člověk má, nebo nemá,“ „tím se spíš člověk rodí, ne?!“ nebo „tohle vážně naučit nelze“. Setkávám se často s podobnými názory – že naše osobnost je jednou provždy daná. Není nic vzdálenějšího pravdě.

Naše „JÁ“ není nikdy ustálené

Naše „JÁ“, to je pouhý zvyk. Aurobindo Ghoš, jogín a „revolucionář vědomí“, který ve svých experimentech poněkud dosti předběhl dobu, zjistil, že obyčejný člověk je navyklý vybírat si stále dokola tytéž vibrace, myšlenky a emoce: „Znovu a znovu chodíme dokola ve svojí kleci.“ Podle něj je iluzí vnímat svět i sebe staticky: „Ve skutečnosti se všechno nachází ve stavu neustálého pohybu.“

Fenomenální vědec, sportovec, umělec – každý na rozvinutí vlastních schopností pracoval. Někdo v tomto životě a jiný – o kom bychom řekli, že má neskutečný talent – rozvíjel svého ducha již před svým narozením. Esther a Jerry Hicks zase v souvislosti s náladou používají termín „emoční přednastavení“. Nebo-li, i schopnost cítit pozitivní emoce (a být optimistou) se dá natrénovat (srov. viz teorie Naučeného optimismu Martina Seligmana). Kdo tvrdí, že někteří lidé jsou však od přírody pesimisté; má svým způsobem také pravdu. Pesimista je člověk, který si zvykl na pohodlí své negativity a nechce za žádnou cenu klec svého zvyku opouštět.

Aurobindo říká, že „naší chybou je, že podle našeho současného „já“ posuzujeme možnosti našeho budoucího „já“. Výzkum mozku a vědomí je absolutně v plenkách, svou kapacitu využíváme jen zcela minimálně – nikdy se proto neuzavírejme možnostem, že v budoucnosti můžeme být někým úplně jiným.

Můžeme být kýmkoliv

Setkávám se i s názorem, že když se snažíme naučit se něco od druhého člověka (a vlastně ho napodobujeme), že je to přetvářka a umělé. Že už pak nejsme sami sebou. Čtenáře mající tento názor bych rád povzbudil, aby se zamysleli, nakolik jsou jejich myšlenky, řeč, intonace, používání jazyka, názory a i takové detaily, jako typická gesta a držení těla „jejich vlastní“, nebo „okopírované“ od rodičů a lidí, kteří na ně měli největší vliv. Budeme-li k sobě naprosto upřímní, zjistíme, že téměř vše, s čím se ztotožňujeme, je přejaté zvnějšku. Naše opravdové „JÁ“ září za tím vším, je nekonečné a nesmrtelné a my si tak můžeme vybrat doslova jakoukoliv identitu.

Jednomu čtenáři na jeho repliku, že „učit se charisma od celebrit“ je „pěkná ptákovina“, jsem nedávno odpověděl: Moudrý člověk je schopný se učit od kohokoliv – od úspěšných se toho však naučíme většinou poněkud více.

Během terapií a psychoterapeutických výcviků jsem měl možnost navíc pozorovat spoustu osobnostních proměn. Věřte mi; sebevědomí, charisma, ale i například trpělivost, empatii – to vše a mnohé další osobnostní kvality lze v čase měnit. Kdokoliv si daný fakt může ověřit. Stačí požádat blízké nebo i zcela vzdálené lidi jakéhokoliv frekventanta několikaletého výcviku, aby ohodnotili míru jeho charismatu nebo například komunikačních schopností a zcela nepochybně nebude hodnocení před a po skončení tréninkového programu stejné. Ano, pro někoho možná špatná zpráva. Věřím, že pro většinu čtenářů naopak pozitivní a dobrá: Naši povahu můžeme změnit. Budeme-li na sobě pracovat, můžeme být jiným člověkem. Vyvíjet vlastní úsilí se však už ne každému chce.