Lišejník islandský (Cetraria islandica)

cm lisejnik

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Lišejník islandský je lupenatá, nepravidelně vidličnatě větevnatá stélka, má po stranách žlábkovité, místy kadeřavé úkrojky. Na vrchní straně je olivově zelená až nahnědlá, odumírající rostlina má barvu červenohnědou, na rubu světle zelenou nebo nahnědlou s bílými skvrnami. Stélka nese místy ploše miskovité, zprvu zelenavé, později hnědé útvary. Snese i měsíce trvající sucho. Za sucha je chrastivá a lámavá, za-vlhka měkká a kožovitá.

Lišejník islandský roste v Evropě, v Asii a v Americe. U nás se vyskytuje na vlhkých lesnatých kopcích mezi mechem a trávou. Nejrozšířenější je v hornatých krajinách na vřesovité půdě. Z rostliny se používá stélka. Mezi nejdůležitější účinné látky patří slizy, hlavně lichenin a isolichenin, pektiny, ligniny a lišejníkové kyseliny, vitamín A a jód. Slizové látky působí ochranně na sliznice hltanu a trávicích orgánů (především žaludku). Hořce chutnající lišejníkové kyseliny, které obsahuje, povzbuzují činnost trávícího traktu a tím chuť k jídlu.  Přispívají k lepší látkové přeměně. Ovšem je třeba být opatrný, ve větších dávkách vyvolávají závratě. Pro obsah hořkých látek se droga používá při nechutenství (zmnožuje tvorbu žaludečních šťáv a tonizuje).

Lišejníkové kyseliny, především fumaroprotocetrarová, protolichesterová a uzninová, mají výrazný antibiotický účinek proti vícero druhům bakterií, čímž přispívají k sanaci zánětlivých onemocnění ústní dutiny, hltanu a trávicí soustavy. Droga se užívá při gastroenteritídách průjmech, žaludečních a střevních katarech. Z dalších účinných látek obsahuje kyselinu protolichesterinovou. Kyselina protolichesterinová má tuberkulostatický účinek a tak je možné vysvětlit lidové užití drogy při plicní tuberkulóze.

V mnoha lišejnících se rovněž vyskytuje kyselina usninová, která se vyznačuje bakteriostatickým účinkem. V žaludečním a střevním traktu se ale rozkládá, a proto je možné ji využít jen při zevní aplikaci jako antiseptikum a  protizánětlivě působící látka, proto se aplikuje na špatně se hojící rány. Tato léčivá droga se užívá také jako stomachikum, expektorans a mucilaginosum vnitřně v nálevu. V lidovém léčitelství je doporučována při zánětech horních cest dýchacích a bronchitidě, řidčeji také při nechutenství. Jak již bylo zmíněno, vícenásobné překročení terapeutické dávky může vyvolat nevolnost a také  případně průjmy a závratě.