Lipozomální vitamin C – správce zdraví našich buněk

cm citrus

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Nehlídat si příjem vitaminu C je jako jezdit autem a nestarat se o doplňování olejů a maziv. Když do auta pouze doléváme benzín, jezdí, ale začne to v něm skřípat a je jen otázkou času, kdy se některý „na sucho jdoucí“ agregát fatálně porouchá. Stejné je to s námi – když budeme čerpat energii ze stravy chudé na vitamin C, budeme fungovat, ale časem začneme zdravotně čím dál víc haprovat.

Nebylo vám někdy trochu divné, že takový potkan žije v obrovské špíně, sežere kdejaký „fujtajbl“, a je přitom zdravý jako řípa? Je to tím, že jeho organismus automaticky mění glukózu z potravy na kyselinu askorbovou (taková je chemická podstata vitaminu C), která je zdrojem jeho neuvěřitelné imunity a celkové zdravotní prosperity. A dělá to v množství, jaké organismus zrovna potřebuje, neboť takový zdravý krysák Ratatouille, pohybující se ve vydezinfikované restauraci, potřebuje mnohem méně „céčka“ než jeho často nemocný bratranec Ludvík z vizovického smetiště. Totéž se děje v organismu drtivé většiny živočichů, co jich na Zemi je. My lidé – a s námi třeba morčata – jsme však tuto schopnost v šerém evolučním dávnověku ztratili, a musíme proto „céčko“ v těle doplňovat s jídlem a pitím, a ještě si hlídat, máme-li ho ve stravě dost.

Další lidský handicap se skrývá ve střevech. Jejich schopnost „céčko“ vstřebávat je omezená, takže můžeme sníst třeba škopík kyselého zelí za den (dobrou chuť!), ale nad určitou hranici hladiny vitaminu C v krvi se nedostaneme a nevstřebaný zbytek naše tělo s močí a stolicí opustí. Do určité míry to nevadí, protože v situacích, kdy si tělo říká o více „céčka“ – např. při sportu nebo když nás trápí běžná infekce – střevo ho dodá více a naopak (ovšem pouze za předpokladu, že je „céčka“ v těle dostatek).

Existují však stavy, kdy tělo potřebuje opravdu hodně kyseliny askorbové, více, než je střevo s to dodávat. Taková zvýšená poptávka souvisí především s chronickými chorobami, například u onkologických pacientů je „hlad po céčku“ skutečně obrovský. Není však žádnou výjimkou, když takto hladoví tělo relativně zdravé! Vždyť dnešní životní tempo je obrovské, hodně z nás žije v permanentním stresu, neumíme odpočívat, naše vnější životní prostředí je znečištěné a vnitřní jakbysmet – jen kolik konzervantů a podobných „dobrot“ konzumujeme s jídlem a pitím … a navíc se stravujeme špatně!

Jedním z řešení je pravidelně chodit na infuze vysokých dávek vitaminu C, což ne každému vyhovuje, neboť času máme málo a jehla zabodávající se do žíly také není pro mnoho lidí to pravé ořechové. Dalším je užívání běžných tabletkových a podobných forem, jimiž se pulty lékáren jen hemží. Je zde však ještě jedna možnost, v Česku nová – lipozomální forma vitaminu C. Lipozom není žádné chemické strašidlo, neboť je složen z lipidů, což jsou přírodní látky rostlinného i živočišného původu.  A právě díky lipidům, jež jsou schopny překonávat střevní bariéru a do nichž lze vitamin C „zabalit“, lze vytvořit tzv. liposome drug delivery system. Ten pak zajistí mnohem účinnější vstřebávání „céčka“ v organismu, jeho řízené uvolňování, zacílení na postižené tkáně včetně průniku do nitra buněk a zabrání také jeho rychlému odbourávání, takže může působit déle. Vstřebávání je u lipozomální formy až 3,5krát vyšší než u normální formy vitaminu C a v krvi se udrží až 12 hodin.

A co vlastně kyselina askorbová dělá, když se v dostatečném množství dostane, kam má? Je toho opravdu hodně, proto jen stručně:

  • jak už zde zaznělo, udržuje imunitní systém ve stavu nejvyšší pohotovosti a výkonnosti
  • reguluje krevní tlak a brání ateroskleróze, čímž udržuje při zdraví kardiovaskulární systém
  • umožňuje syntézu kolagenu, což je základní skladebný prvek našich kostí, šlach a svalů
  • s produkcí kolagenu souvisí také obrana proti osteoporóze a zlepšení hojení ran
  • udržuje v řádném stavu játra, základní filtr, odstraňující škodliviny z těla
  • podporuje metabolismus železa a tak přispívá ke krvetvorbě
  • bez něj řádně nefunguje neuro-endokrinní systém, takže vitamin C zvyšuje odolnost vůči stresu a představuje obranu proti depresi a demenci

Pro notorické zvědavce zbývá už jen zmínit, jak to všechno kyselina askorbová dělá. To nejdůležitější se odehrává v buňce. V jedné z jejích součástí – mitochondrii – , o níž se metaforicky říká, že je cosi jako „buněčná elektrárna“, dochází k přeměně výživy spolu s kyslíkem na energii. Jde o velké množství velmi složitých reakcí, kdy jedním z jejich produktů jsou tzv. volné kyslíkové radikály. Tyhle potvůrky umějí pěkně pozlobit, neboť když je jich hodně a působí dlouho, ohrožují buňku, a mohou dokonce způsobit její zmutování na buňku nádorovou. Hádejte, kdy jich vzniká mnoho a co je drží při životě – stres, nemoci, látky, které do těla nepatří… A hádejte, co je odstraňuje – no jistě, vitamin C, scavenger neboli „zhášeč“ kyslíkových radikálů. Dělá to tak, že velmi ochotně uvolňuje elektrony ze své molekuly a ty pak ony škodliviny mění na látky neškodné. Jako ochotný dárce elektronů pak kyselina askorbová funguje i ve zmíněných reakcích, kdy se potrava a kyslík mění na energii, čímž způsobuje, že probíhají hladce a bez „tření“, což, jak už jsme řekli, je důležité nejen u aut, ale taky u lidí.

Ještě jedna zásluha vitaminu C musí být zmíněna. Jestliže zhášením kyslíkových radikálů chrání zdravou buňku, tak dostane-li se k buňce nádorové, zničí ji. Ta je totiž, chemicky vyjádřeno, na rozdíl od zdravé, a tedy zásadité buňky kyselá, a v kyselém prostředí vznikne díky vitaminu C peroxid vodíku, látka, která zničí dědičnou informaci nádorové buňky. No a to je o vitaminu C a o tom, co dobrého pro nás docela nezištně dělá, zhruba všechno.