Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Lipidy (tuky) jsou díky své energetické vydatnosti důležitou složkou potravy. V organizmu mají význam hlavně jako rezervní zdroj energie. Dále pak hrají roli například v tělesné termoregulaci, ochraně některých orgánů a oběhu a absorpci vitamínů obsažených v tucích.
Mnohé druhy lipidů jsou však významné i z jiných hledisek, jsou součástí biomembrán nebo jinými stavebními složkami, mají ochranné a izolační funkce a slouží i jako rozpouštědlo některých lipofilních látek. Lipidy (z řeckého lipos tj. tučný) jsou přírodní látky živočišného i rostlinného původu, chemicky v základě biomolekuly skládající se z uhlíku, vodíku a kyslíku a přesněji estery vyšších karboxylových kyselin (nasycených i nenasycených). Přesněji řečeno se jedná o deriváty vyšších mastných kyselin. Přestože jsou lipidy funkčně i chemicky navzájem velice rozličné látky, jejich společnou charakteristickými vlastnostmi je hydrofobnost – tedy jsou nerozpustné ve vodě, nicméně dobře rozpustné v organických rozpouštědlech a jsou energeticky velmi bohaté.
Dělí se na několik skupin.
První z nich jsou jednoduché lipidy, kam patří tuky, oleje a vosky. Další z nich jsou složené lipidy, které se dělí na fosfolipidy, a glykolipidy a lipoproteiny. Fosfolipidy jsou estery kyseliny fosforečné a různých derivátů glycerolu nebo sfingosinu na jedné své straně, také glycerolu nebo cholinu, ethanolaminu nebo serinu na druhé a zároveň obsahují i dlouhé nepolární mastné kyseliny. Výsledkem je pak, že fosfolipid má polární a nepolární konec. Glykolipidy jsou podobné fosfolipidům, jen na sfingosin nebo glycerol je glykosidicky navázán oligo- nebo mono-sacharid, který pak v celém lipidu představuje polární konec. Lipoproteiny jsou součástí buněčných membrán, cytoplazmy a krevní plazmy. Poslední skupinou jsou prekurzory, deriváty a látky podobných vlastností, kam patří mastné kyseliny, isoprenoidy a prostaglandiny.
Konzumace tuků v rozumné míře má samozřejmě svůj význam, na druhou stranu je konzumaci tuků omezovat a sledovat jejich skladbu. Konzumaci živočišných tuků (nasycené tuky) je možné nahradit tuky rostlinnými a rybími (nenasycené tuky). Nenasycené rostlinné a rybí tuky jsou zpravidla při pokojové teplotě tekuté. Jedná se především o olivový olej, rybí olej obsažený v rybách a mořských plodech (tuňák, sardinka, losos), sojový olej, či oleje obsažené v ořechách a margarínech. Tyto tuky snižují hladinu špatného cholesterolu (LDL) a snižují výskyt srdečně-cévních onemocnění. Naproti tomu nasycené tuky obsažené především v mase, másle, palmovém a kokosovém oleji, sýrech (a výrobcích s technologicky ztuženými oleji) zvyšují hladinu špatného cholesterolu (LDL) a zvyšují riziko aterosklerózy a srdečně-cévních onemocnění. Tyto tuky zpravidla nejsou při pokojové teplotě tekuté. V rámci diety je obvykle potřeba snižovat příjem především živočišných tuků. Tuky by měly být v potravě zastoupeny 25 %. Ke snížení hladiny tuků lze užívat například přípravky s lecitinem.