Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Občas se i mezi léčivými bylinkami objeví některé, jejichž sběr je velmi nebezpečný. A nemusí být zrovna jedovaté. Například i prostý odpočinek ve stínu bolševníku vás může seznámit s alergií, o níž jste dosud neměli ani potuchy. Při sběru květu akátu zase zjistíte, že naše včely jsou vlivem akátového období divočejší než jejich zabijácké africké příbuzné poletující po americké prérii, či pampě, ovšem původně po savaně. Ono jim to asi bude stejně jedno, i kdyby to byla buš. (Poznamenávám, že ty potvory (Africká včela v Americe) jsou citlivé na vydýchnutý vzduch, takže doporučuji při pobytu mezi nimi vydechovat do alespoň 10 m dlouhé hadice, na jejíž konec ony budou útočit. Také by to šlo vydechovat do odpadního pytle a ten jim potom pohodit na hraní za pilného prchání s dalším vydechovaným pytlem…)
Sbíraje lahodně vonné kvítí z výšky dvaceti metrů ze vzrostlé byliny značky lípa srdčitá se může stát, že si vyzkoušíte přesně dvě sekundy stavu beztíže. Potom nastane tíže a vám ovšem značné potíže, eventuálně pozůstalým. Sbíraná část z lípy je totiž květ s posledním přilepeně vyhlížejícím lístkem a ty se vyskytují výhradně na koncích větví a ty jsou tenké, měkké a vysoko. Nejlépe se lipový květ sbírá z lešení nebo nějaké hydraulické plošiny, jaká se používá pro servis pouličních lamp.
Lípa je nejen národním znakem a dlouhá léta jsme ji měli i na koruně, ale má také měkké dřevo ideálně se hodící pro vyřezávání bohů nebo dřeváků. To je jako v životě – někdo tvoří zákon pro ostatní a stává se tak součástí Boha, někdo má koruny a moc je jich (i jejich; i oněch) a ostatní tvoří skupinu dřeváků (původně nosících jen ty lipové dřeváky; těch nejvíce), i kdyby to byli bosonozi.
Lípa krásně voní. Včely opojené její vůní zběsileji přidávají na kmitočtu a vyrábějí hbitě lipový med. Opojené dívky pod lipami omámeněji a snadněji podléhali svodům chlapců a chlapci opojeněji slibovali věčnou lásku nebo alespoň manželství. Nyní se dívky i chlapci opájí na diskoškách, a ani nechci vědět čím, ale lipovým medem to určitě není… – snad nějaká tráva… A z věčné lásky jim zbyl jen moderní ukájecí pudový sex a duchovní zbytečnost bytí coby prostá pleveloidní vegetace. Také kdysi kdesi kdosi rozluštil na několikatisíciletém papyru vzdech jakéhosi přednosty, že tehdejší mladí jsou děsně zkažení orgiemi, vínem, ženami, vřavou a hrami, a kamže to jen povede. No, my to sice již víme, ale přes všeobecné zákazy a bohulibé snahy je asi nepředěláme. I když tomu odmítáme uvěřit, zřejmě jsme nebyli významně jiní… Byly jen jiné technické a společenské podmínky a jiní vládci.
Květ lípy obsahuje jen nepatrnou dávku snadno se odpařují-cích silic, kvůli kterým by neměla teplota k sušení překročit 35° C.
Důležité je i množství slizů blahodárně působících při suchém a plíce rvavém kašli. Lípa se odedávna úspěšně využívala při katarech dýchadel, horečkách a chorobách z nachlazení – chřipkách, angínách, zahlenění, kašli a bronchitidách. Lipová kombinace záparu s jitrocelem, slézem, petrklíčem a vlčím mákem je za čerstva připravena, ideální při ranním kašli nazývaném „smích tabáku“. Tuto kombinaci lze doporučit i pro malinké i staré lidi směřující do horečky a zápalu plic, jen bych přidal do hotového malou špetičku kuchyňské soli a velkou lžíci jarního světlého lesního medu a asi trochu příjemně přikyselit práškovým vitamínem C (vit. C 100).
Zajímavý je již v meziválečném období prokázaný nepřímý podpůrný vliv lipového květu na pocení jak při pití čajů, tak i při koupelích v záparu. Vzhledem k mechanizmu působení přes vegetativní nervový systém se nabízí vysvětlení vlivu i na zklidnění mysli při předráždění a nespavosti. Kombinace květu lípy s alkoholicky zpracovaným černým bezem je pro tento účel neobyčejně doporučeníhodná směs lipová – „Chrčelpotil“. Zdá se, že stejný efekt se podílí na zvýšeném vylučování žluče, jejím snadnějším odtékání do dvanáctníku a uvolňování napětí v celém zažívání, čehož se využívá i v čajích pro úpravu trávení. Vzhledem k dobrým výsledkům lidové empirie lze předpokládat vliv poněkud komplexnější i na cévní aparát, protože zlepšuje průtok krve periferním řečištěm i ledvinami, což se projeví močopudností a čištěním krve.
Již zmíněné zevní použití záparu jedné hrsti do 3 l vody na 15 – 20 minut zjemňuje a čistí zaprášenou pleť, zlepšuje tradičně růst vlasů, které jsou potom údajně jako v televizní reklamě jemné, pružné, lesklé a mají příjemnou medovou vůni (nedoporučuji tedy lidem kráčejícím do včelínů, aby si nemuseli vyčesávat hladové včely…). Lipový čaj lze v neslazené podobě využít i ku kloktání při zánětech sliznic a otocích v ústech a okolí.
Květ lípy se sbírá i s přisedlým listem, opatrně suší a do roka spotřebuje nebo vyhodí, protože déle nevydrží. Lípu srdčitou, malolistou i velkolistou lze při zásobě trpělivosti pro sběr jejího květu také pěstovat – necháte semeno přes zimu trochu venku přemrznout a na jaře sejete do humózní dobře zalité půdy záhonku ve sponu nejméně 20×20 m. Asi za rok vzejde a prvních třicet let pomalu roste, poté zrychlí asi na 50 let růst košatosti a začne její období kvetení, které trvá zhruba 800 let, ale někdy při dobré zálivce a péči i mnohem déle. Záleží, jak se o ni budete starat. Za dobu své vegetace vám jediná rostlina nabídne tolik květu, že po nasušení to bude určitě celkem hodně přes 20 tun.
Lípa si vaši péči rozhodně zaslouží, je to nádherná, vonná a medonosná rostlina a venkoncem (krásné slovo…) naplněná množstvím všelijakých účinných látek, které v rozbité a zvláště v ukašlané osobě opravují, restaurují, regenerují a tak všelijak se činí za účelem obnovy fyzických i psychických sil, abychom mohli zase budovat…(kapitalizmus, socializmus, firmu, rodinu, ležení, hovnic aj. – doplňte si tam slovo, které vám bude blízké), protože bez lípy bychom také mohli být v …(tady také (v obou smyslech …, ostatně, kdo ví, jestli tam přeci jen už nejsme, nebo v blízké budoucnosti nebudem (opět v obou smyslech …))).
Lípa se používá také, když je nám již takové horko, že takzvaně hicujeme. Tedy horko z vlastní tepelné produkce, kdy jsme teplejší, než je obvyklý standard teplosti. Každý živý člověk je teplý, když je a i když není teplý. Horečka znamená, že jsme nejen teplí, ale výrazně teplejší než všichni teplí i chladní nebo studení, a že máme teplotu. Každý obvykle máme nějakou teplotu, ale tahle je vyšší a chřadne nás. (Tím se nechci nijak dotknout určité skupiny lidí, ale naznačuji, jak je horečka velmi složitá a nebezpečná – už jenom to, že spotřebováním jaterního glykogenu (paliva) nutí játra přeměnit část krevních a posléze i svých (jaterních) bílkovin v palivo, což játra usežráním zmenší zrovna, když je nejvíc potřebujeme… ale jejich obnova (rekonvalescence) v naší chemické době plné E – darmo mluvit; stačí, když si povšimnete (stařeckých) pigmentových skvrn na hřbetech rukou, na ramenou nebo tmavého zabarvení kolem očí a žlutozeleně vyblitého vzezření majitele vybarveného nezdetoxikovanými látkami a metabolity, které přetížená játra nemohla detoxikovat). Zanesenost si můžete ověřit například chrupavkyničným vrzáním kloubů při dřepech.
Při horečce je důležité zcela omezit pohybovou aktivitu, aby se zbytečně nespotřebovávaly v tu chvíli docházející živiny. Pohybová aktivita také nevhodně zvyšuje námahu již tak dost přetíženého srdečního svalu až po srdeční slabost. A to ani nemluvím o obtížnějším lovení malých přisedlých mikrobů na stěnách cév ve víru turbulencí okolo svištícími relativně velkými bílými krvinkami a ještě většími červenými; a v srdci samém na srdeční nitrobláně (endokardu) nejzvláště.
Lipový čaj se připravuje spařením nahrubo řezaného lipového květu (jemně řezaný v nálevových sáčcích nevydrží v potřebné kvalitě účinné při kašli ani měsíc od výroby) v odstavené vodě právě přešlé varem na 10-15 minut pod pokličkou. Poté doporučuji scedit a hned zchladit přidáním studené vody na poloviční teplotu, aby ho bylo možno co nejdříve pít, protože jeho kvalita se stáním zhoršuje. Okyselením citronem nebo práškovým vitamínem C se podle mě ale tato degradace výrazně zpomalí.
Při horečce po troškách popíjený vlažný lipový čaj dobře ochucený lipovým medem a citronem nebo lépe práškovým vitamínem C (přebytky vit. C se stejně během hodiny vymočí) může způsobit nejen dostatečné chladící propocení a zbavení těla části metabolitů a škodlivin potem, ale stimuluje i imunitu a zlepšuje její skóre nad mikroblbci mikrobiálního, chlamýdiového nebo virového původu.
Lipovým medem, snadno stravitelným to včelím produktem, dodáme játrům další energii k obnově sil a navíc v tomto čaji podporujícím mimo jiné i trávení. A blouzní-li již mozek z nedostatku cukru, kyslíku a přebytku metabolitů – není-li právě tento čaj základem nápravy takové situace?
Je! Zlepší dýchání, dodá přes obvykle zablokované zažívání cukr pro práci jater, srdce i nervového systému a umožní močením a pocením vyloučit část zplodin zvýšené látkové výměny. Celkově vám takové usrkávání vlažného lipového čaje zabrání značné části projevů vyčerpanosti dlouhodobější horečkou, což u dětí a starých lidí může být i životní záležitost. Lípu v protihorečkovém úsilí eliminujícím zároveň kašel, nervy a vyčerpání skvěle podpoří i květ černého bezu. Také lze přidat tymián, třapatku, heřmánek, tradičně i maliník nebo tužebník a mnoho dalších bylin podle předpokládaného využití organizmem.
Pod lípou možno v klidu rozjímat a odpočinout, i velmi dlouhodobě po mnoho desítek i stovek let. Někteří ji doporučují pravděpodobně pro uklidňující efekt jako dekoraci a vůni léčící nervy pro pozůstalé na hřbitovy. Faktem je, že většině odpočívajícím je to fuk. A zvláště oněm odpočívajícím v pokoji úplně nejvíc.