Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
S rozvojem vědy a racionálního myšlení posledního staletí se od původní medicíny spjaté se Zemí a Bohem oddělila současná oficiální medicína. S velikou nadějí v možnosti vyspělé vědy a techniky založené na lidském rozumu vytlačila nevědecké postupy na okraj. S blížícím se dovršením druhého tisíciletí se však Země i lidé jako lastury znovu otvírají k přijetí neměnných vesmírných pravd.
Koncem osmdesátých let začalo veliké vření v některých státech, a s tím i vzestup zájmu o původní, nyní alternativní medicínu. Mnozí v sobě objevili mimořádné schopnosti, zjistilo se, že mnohé lze napravit bez léků a operací nabízených lékaři jako řešení. Teprve lékař, který nedá okamžitě lék, ale nabídne nejprve zamyšlení, vyhledání a odstranění všech příčin, nabídne cvičení, dietu a podobně, případně i léčitele – takový lékař má skutečně zájem o nemocného. Tím, že mu nepomůže lékem, ale směřuje ho ke změně způsobu života, může opravdu pomoci. Je jen věcí svědomí každého lékaře, jak opravdu chce pomáhat druhým. Čím méně vcítění, tím více léků, přístrojů, vědy a techniky. Všechny ty drahé investice do léků, výzkumu, přístrojů, nemocnic a pojišťoven medicína potřebuje – ale už neříká pro koho. Mnohdy pro ty, které nechala dojít pod svou monopolní kontrolou do už jinak neřešitelné zdravotní situace, třeba v upřímné snaze o vyléčení, ale z neznalosti skutečných příčin.
Monopol klasické medicíny udržuje populaci v nevědomosti o možnostech alternativního léčení běžných, opakujících se a postupně se zhoršujících chorob: žlučníku, žaludku, zažívání, bolestí páteře, hlavy, poruch spánku a jiných. Nemocní s těmito chorobami jsou léčeni klasickou medicínou. Spolykají hodně tablet, chodí často na kontrolu, zafixují si, že jsou nemocní a potřebují lék – stávají se závislými na lékaři. Když onemocnění po čase dojde nutně do horších stádií, začínají teprve někteří hledat skutečnou pomoc. A najdou někdy léčitele – mnohdy pak už ani nejlepší léčitel nedokáže pomoci i při nejlepší vůli. Tam, kde alternativní medicína mohla pomoci, se o ní neví, nebo nechce vědět a lékaři ji nedoporučují, a tam, kde již nelze pomoci, ji často zesměšňují a bagatelizují: „Vidíte, stejně je to k ničemu“.
Kdo chce hledat skutečnou příčinu nemoci, musí se učit vcítit do nemocného, cítit s ním, To se děje Až u opravdových léčitelů. Ti samozřejmě mohou být i mezi lékaři. Láska k nemocnému je u opravdového léčitele tou tajemnou diagnostickou a léčebnou metodou. Racionální chlad zázrak uzdravení nepřivodí. Ten je možno nemocnému zprostředkovat, když ho přimějeme, aby našel své autentické já a nastoupil životní cestu, kterou poctivě odhalil jako pravou. Kdo sám nedospěl k potřebě hledání příčin chorob u sebe a jen z módnosti či pohodlnosti vyhledá léčitele, který mu mnohdy dostatečně nezdůrazní nutnost vlastního přičinění, dochází pouze k záměně jednoho pasivního přijímání zázraku – od lékaře, v podobě léku, k druhému pasivnímu přijímání zázraku – od léčitele, v podobě energie, bylin a podobně.
K příčině nemocí má v současnosti blíže léčitel než lékař, protože medicína svým materialistickým přístupem se zabývá jen hmotnými důsledky duchovních příčin. Nejčastější léčitelské postupy mohou jít o stupeň hlouběji k příčině, protože například poznají, že bolest kolena je způsobena třeba nemocí ledvin a zaměří se na ledviny. Hlavně však dobrý léčitel ví o přítomnosti vyšších sil a energie, na něž se více či méně obrací a spoléhá při léčení. Teprve duchovní léčitel, poradce, či etiko-terapeut pomáhá odhalit skutečnou příčinu v duši člověka. Za mnohou chronickou nemocí se skrývá dlouhodobě neřešený citový problém, stres, který žádná tableta za nás nevyřeší. Léčení nemá valného významu, nepřivede-li nás změnit myšlení. Naslouchejme pozorně své nemoci, chce nám něco říct. Přivést nás k poznání, kde jsme porušili zákon, ublížili sobě či druhým. Nemáme ji náhodou, nemoc je přesným výsledkem našeho dosavadního způsobu života, našich myšlenek a přání – je naším svědomím.
Není cílem zbavit se nemoci, i když právě o to se medicína snaží. Ale cílem je zbavit se způsobu života, který k ní vedl. Jediná opravdová léčba je poctivá práce na sobě. O jiných uzdraveních platí ono ,,lehce nabyl, lehce pozbyl“, ať už vám nabízí kdokoli. Začneme-li alespoň nakukovat do neviditelné říše příčin a neřešíme-li jen až ty viditelné následky, je to počátek pokroku. Skutečná příčinná léčba začíná, když člověk vejde do sebe bez sebe-omlouvání a sebelitování a rozhodne se v určitém okamžiku zlomu vzít svůj život do svých rukou a být autentický, jednat v souladu se svým svědomím. Pak se dostává do souladu s vyššími vesmírnými zákony a začíná se mu dařit odmazávat dluh, se kterým sem přišel. A chápat, čemu ho měla nemoc naučit.
Výměna hospodářského a politického uspořádání naší republiky ještě neznamená automatickou proměnu duší lidí, zakořeněný materialismus v nás panuje i nadále. Neočekávejme zázračný lék z rukou lékaře, ale nečekejme ho ani od léčitele – zázrak naší přeměny leží v nás. Osobně si myslím, že může pomoci jak dobrý lékař, tak léčitel – pomohou-li nám orientovat se na to, co je v životě nejdůležitější: pravda, víra, naděje a láska.
V této podobě odvysílal Český rozhlas Praha moje živá slova v září 1994.
Pozn.: Po patnácti letech strávených na operačních sálech a ambulancích nemocnic jsem odešel z medicíny proto, abych se mohl plně věnovat etiko-terapii – skutečnému uzdravování nemocných.
Doslov
Kniha má být hlavně výzvou. Výzvou pro vědce i ne-vědce k tomu, aby se hluboce zamysleli a vcítili do poselství našich dní. Aby zrevidovali vnucené názory, které už přijali za své, a vydali se na cestu hledání skutečné vlastního názoru, svého skutečného já -svého autentického bytí.
Na takové cestě se jednou stejně musíme všichni sejít.
Cesta domů totiž jinudy nevede.
Co vy lékařky a lékaři, co tak poctivě sloužíte po nocích, operujete od rána do večera, vyjíždíte v záchrankách k nemocným v těžkém stavu, staráte se o plné ambulance a čekárny nemocných. Vy všichni se můžete cítit mou knihou velice dotčeni a napadeni. Znám to, i já jsem takový byl. Přemýšlejte, jestli náhodou nejste někým podváděni, jestli nežijete v omylu.
Kdo to je? Kdo má zájem na tomto stavu zdravotnictví?
Kdo má zájem na nevědomosti lékařů a nemocných?
Meditujte, nazývejte věci pravými jmény a vaše řeč pak budiž ano – ano a ne – ne.
Rozhodněte se.
Ukázka z knihy Co s doktorem.
V naší nabídce naleznete také Co s doktorem – etikoterapie II. díl (Vladimír Vogeltanz).