Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Nadpis této kapitoly je poněkud troufalý. Lze vůbec hovořit o léčivých prostředcích? Lze vůbec hovořit o tom, že celostní medicína léčí? Při hovorech s klienty slýchávám nejistotu, nevědí, o čem celostní medicína je. Mají v podvědomí, že jde o nějakou alternativní medicínu, a mají také v mysli uloženy poznámky svých ošetřujících lékařů, že je to šarlatánství, že je to zbytečné vyhazování peněz za potravní doplňky, které neúčinkují, že tomu nevěří, a sami cítí pohrdavé pohledy.
Pracuji v duchu celostní medicíny již dvacet let, a tak mohu postup shrnout do třech bodů:
- Hledáme příčinu, rozebíráme situaci, chceme, žádáme o vyšetření ke zjištění příčiny. Hledat příčinu není alternativní postup.
- Potom začneme hledat cestu, jak zjištěnou příčinu odstranit. To také není alternativní postup, to je základní lékařský postup, tedy alespoň by MĚL být…
- Když je vyjasněn 1. bod a když se pracuje na 2. bodu, pak přijde logický léčebný program. Nikde není napsáno, co obsahuje, je jedno, jaký postup to je. Vede k uzdravování.
Co je na tomto postupu alternativního? Stovky lidí hledají pomoc v ordinacích celost-ně pracujících lékařů, další hledají pomoc v diskusních fórech nebo internetových poradnách. V drtivé většině jde o lidi, kteří jsou nespokojeni s postupem svých lékařů, s jejich závěry a hlavně s výsledky ošetřování. Bojí se vedlejších účinků chemických léků. Vnímají tlak farmaceutických firem prostřednictvím medií a svých lékařů.
Tito nespokojení lidé mají ze svých lékařů strach, bojí se jim říci, že nejsou spokojeni s jejich léčbou. Mlčky vezmou recept, vyzvednou si lék, ale neužívají jej, mnohdy ani do lékárny nejdou. A hledají pomoc jinde, velice vítají možnost, že si mohou volně koupit některé prostředky, a pokoušejí se léčit sami. Jenže zde dochází k nedorozumění. Výše uvedené pravidlo splnění prvních dvou bodů stále platí a je pak zcela jedno, zda se použije chemický lék od lékaře nebo přírodní, volně koupený potravní prostředek…
Mohu dokumentovat stovkami výpovědí pacientů, kteří oslovili naši poradnu, že nemají šanci dopátrat se příčiny. Jejich praktický lékař se nezvedne při vyšetřování od stolu, odbude pacienta s tím, že to není třeba, že si má vzít doporučený lék a odmítá se s ním dále bavit. Maximálně odešle hodně obtěžujícího pacienta ke specialistovi. Když se tam po půlroční objednací době pacient dostaví, je mu odborně vysvětleno, že vyšetření není potřeba, že se má obrátit na svého praktického lékaře, který to prý vyřeší. Není to tak samozřejmě vždy. Opakuji, že zde interpretuji stesky stovek klientů z poradny.
Trpící člověk je zase na začátku a jeho nespokojenost se pomalu přeměnila ve vztek. Koupí si tedy potravní prostředek a jeho problém pokračuje. Proč?
Volně koupený vitamín není totiž lék, je zákonem zařazen do kategorie potravních doplňků, je tedy určen pro prevenci, není k léčení. Výrobce nesmí na krabičku napsat dávku, která by stavu léčení dosahovala. Uvedená dávka je určena jen k prevenci. Pokud pacient nechápe správný význam potravního doplňku a koupí si jej v domnění, že tím nahradí lék, je na omylu. Dodrží-li doporučenou dávku, pak nemůže dosáhnout léčivého efektu. Jde přece jen o prevenci.
Následuje další zklamání. Osloví lékaře celostní medicíny, aby mu předepsal léčivou dávku, nutí jej vlastně k tomu, aby za něj převzal odpovědnost. Lékař musí porušit zákonem určenou preventivní dávku. A pokud to udělá, je si účinkem jist a doporučí vyšší dávku – co se stane? Znovu se musíme vrátit k prvním dvěma bodům. Dokud nebudou vyjasněny, efekt se nedostaví. Možná dojde ke zlepšení projevu nemoci, ale za cenu vyšších nákladů. Účinný potravní doplněk ve vysoké dávce zvyšuje finanční náročnost a mnohdy hlavně z finančních důvodů pacient nevydrží a léčbu ukončí.
Opět naroste jeho nespokojenost, tentokráte se obrátí proti celostní medicíně – je prý drahá. Jenže ona není dražší než chemický lék, jenže ten platí pojišťovna… Dotyčný pacient udělá další krok z nepochopení. Když doporučený prostředek je tak drahý, hledá si jiný produkt, levnější. A ty nejlevnější najde v lékárně…
Všechny substance, které v přírodě existují, lze pojmenovat, chemicky vyjádřit a také uměle vyrobit. Farmaceutické firmy mají velký potenciál a v celém komplexu jejich výroby není problém vyrobit i lék, který se tváří jako přírodní. V lékárně se tedy objeví potravní doplněk vyrobený „na přírodní bázi“. A je levný, protože syntetická výroba je méně nákladná než extrakce z originálního přírodního zdroje. A takový výrobek si náš nešťastný pacient zakoupí. Efekt se samozřejmě nedostaví, navíc jeho organizmus syntetický výrobek nepřijímá, ale odvádí močí ven…
Takže pacient, který jde popsanou cestou, si udělá závěr: Celostní medicína neléčí, přírodní prostředky jsou neúčinné a drahé. Ale pozorný čtenář snadno zjistí, jak rafinovaná je to blamáž… Celostní medicína je založena hlavně na pátrání po příčinách a na jejich následném odstraňování. Používání léčivých prostředků pak není prioritní. Léčit se musí pacient sám.