Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Nedostatek nebo ztráta sexuální touhy se projevuje tím, že jedinec pravděpodobně sexuální aktivitu nezačne, neiniciuje. Takováto nízká sexuální apetence se obvykle pojí na nějaký jiný problém (stres, napětí, deprese či jiný zdravotní, osobnostní nebo vztahový problém); jen velice vzácně se neorganické sexuální potíže vyskytují izolovaně. Častokrát proto pro zlepšení stavu ve smyslu zlepšení sexuálního života je potřeba neřešit pouze tuto sexuální stránku, ale hledat za těmito potíži to, co se maskovaně může za nimi skrývat.
Velice častou příčinou nízké sexuální apetence nebo její ztráty jsou právě deprese, které okolí nemusí rozpoznat. Můžou se projevovat rafinovaně v podobě vyšší únavy, vyčerpání, bolesti hlavy, kloubů, nebo třeba ztráty chuti k jídlu, potížemi se spánkem – čím se ještě víc podporuje únava a přetížení, následkem nebo původcem je právě deprese. A ta samozřejmě ovlivňuje i prožívání sexuálního života a sexuální apetenci obecně. Jinou příčinou poruch apetence, která souvisí s fyziologickými procesy, jsou hormonální poruchy, které tak způsobují pokles zájmu o sexuální život. Proto, jako jedno z prvních kroků je potřeba vyloučit jakékoli tělesné (somatické, fyziologické) potíže a tedy zajít k lékaři. Nedostatek nebo ztráta sexuální touhy však neznamená, že jedinec při sexu nedosáhne orgasmu nebo při něm nepociťuje slast. Pouze nemá potřebu pohlavní styk začít, hůř se sexuálně vzruší, resp. od takovéhoto partnera se hůř dočkáme iniciativy k pohlavnímu styku.
Naopak, tzv. nedostatek sexuální slasti je poruchou, při které se sexuální reakce vyskytuje normálně a dosažení orgasmu se taktéž může dostavit, nicméně pohlavní styk je prožíván jedincem bez adekvátního pocitu uspokojení, slasti či rozkoše. Tyto potíže se vyskytují častěji u žen, než u mužů. Vyhrocenou situací je tzv. odpor k sexualitě, kdy je pohlavní styk doprovázen se silně negativními pocity strachu, úzkosti apod., a z toho důvodu se sexu vyhýbá.
S tím do určité míry souvisí tzv. dyspareunie, což znamená bolest při sexuálním styku. Tato porucha se může vyskytovat u obou pohlaví, kdy jedinec při pohlavním styku pociťuje nepříjemné pocity až bolest. Důležité je však vyloučit jakékoli primární tělesné (fyziologické, somatické) příčiny jako jsou různé anatomické anomálie, vaginismus, nedostatečná lubrikace (suchost) pochvy apod. Zmiňovaný vaginismus patří k sexuálním dysfunkcím, při kterém dochází k silným křečím svalů pánevního dna a znemožňují tak penetraci penisem. Pokus o průnik penisem do pochvy nebo už i jakýkoli dotek vagíny a její dilatace je pociťována s nepříjemnými až bolestivými pocity.
Na opačném kontinuu dosud zmiňovaných poruch stojí hypersexualita. Jde o stav, kdy si jak muž i žena může stěžovat na nadměrně rozvinutý sexuální pud. Avšak jako každý extrém, i hypersexualita představuje potíž, zejména když přes-přílišný sexuální apetit jednoho z partnerů začne toho druhého otravovat a způsobovat problémy.
Samostatnou kategorií jsou poruchy orgasmu, o kterých si povíme v některých z dalších článků v rámci seriálu o sexuálních dysfunkcích. Při problematice sexuálních dysfunkcích je potřeba zmínit, že někdy je těžké stanovit, co je a co není porucha, dysfunkce. Když spolu žijí partneři, kteří oba pohlavní styk nevyhledávají a jejich sexuální apetence je nízká, pak to jak z hlediska sexuálních funkcí tak jejich partnerského života neznamená jakýkoli problém. Podobně je to i u jedinců, kteří nežijí partnerským životem (žijí sami, bez partnera apod.).
Potíže v sexuální oblasti vyvstanou tehdy, kdy se setkají partneři, kteří to v této oblasti mají nastavené každý jinak. Když byli každý sám, problém nebyl, avšak ve dvojici si musí najít optimální způsob fungování i v této oblasti. Druhou důležitou zmínkou je fakt, že pohlavní dysfunkce můžou, avšak pozor, vůbec nemusí odrážet kvalitu a charakter celkového vztahu. I nanejvýš milující a oddaný partner může mít třeba sníženou sexuální apetenci, nedostatek sexuální slasti, což vůbec nemusí znamenat, že svého partnera nemiluje, že ho nevzrušuje, nebo dokonce, že mu je nevěrný. Za těmito sexuálními dysfunkcemi se může skrývat celá škála příčin, od hormonálních vlivů, stresu, zdravotních potíží, situačních faktorů až po aspekty osobnostní, sociální apod. Určitě je proto dobré se při řešení zaměřit na společný problém, který je řešení situace, než hned upadat do paranoie nebo vzájemného podezírání a konfliktů.