Každý se léčí sám

cm koureni

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Člověk si nese své onemocnění, sám se podílí na vzniku a vývoji své nemoci. Člověk se tedy také musí sám léčit, ev. vyléčit.

Jestliže pacient prohlašuje, že se léčí, a má při tom na mysli, že pravidelně navštěvuje svého lékaře či nějakého specialistu a že užívá nějaký lék či přírodní prostředek a nic víc, pak je na omylu. Žádný lékař, ani léčitel, žádný lék nemůže řešit problém za pacienta. Léčení musí dělat sám.

Tělo má přirozenou samo-léčivou schopnost. Vždycky, za všech okolností se snaží dostat se zpět do stavu zdraví. Jestliže něco děláme špatně, své tělo přetěžujeme, něčím mu škodíme, začne se hlásit a protestovat – objeví se nemoc. A to je základní téma tohoto článku.

Jakým způsobem nahlížet na projevy nemoci? Máme projevy nemoci potlačovat, nebo je máme podporovat?

Na prvním místě je nutné, aby se pojmenovaly příčiny a odstranily se. Pokud se léčení soustředí jenom na to, že projevy nemoci zastavíme, potlačíme, pak v podstatě bráníme tělu, aby se samo léčilo. Podáním potlačujícího léku zmírníme nepříjemnost, bolest, zánět apod.

Problém v danou chvíli jakoby odstraníme, ale nemoc nepřekonalo samo tělo, ale odstranil ji lék. Obranný systém neposílil, ale naopak oslabil: Když se setkáme s dalším konfliktem, onemocníme totiž znovu, a když stejný postup potlačování příznaku budeme opakovat, posuneme se nenápadně do chronické nemoci.

Potlačené akutní projevy nemoci se tedy začnou posouvat do projevů chronických. A jestliže je ona nemoc označena jako chronická, pak je léčení hodně svízelné, obranný systém ztrácí definitivně samo-léčivou schopnost a člověk se stane závislým na svém pomocném léku. Ekonomicky narůstají náklady v rodině a vůbec celkově ve zdravotnictví, prospěch z toho mají jedině farmaceutické firmy, jeden ministr za druhým se pokouší různými zákony či úpravami získat peníze, aby takovou léčbu zajistil… a nakonec padá z křesla společně s vládou. Od jimi nastaveného principu nemůže dojít k vyléčení, protože v zavedeném systému je léčba založena na potlačování projevů. Lékaři jsou školeni farmaceutickými firmami, fakulty jsou pod vlivem farmaceutických firem, ministerstvo, pojišťovny a podobné instituce jsou na nich přímo nebo nepřímo závislé – celá politika léčení je tím ovlivněna, lidé pak logicky vyžadují lék, který jim má ulehčit od bolesti.

Uvedu nyní příklad, na kterém chci demonstrovat obecný princip.

Pacient – kuřák trpí chronickým kašlem a přichází k lékaři, aby mu kašel utišil.

Lékař má dvě možnosti, buď mu podá lék, aby kašel podporoval, usnadňoval odkašlávání, nebo bude kašel tlumit, aby pacienta tolik neobtěžoval. Ani v jednom případě není řešena příčina a lék, ať je sebe-perfektnější, pomoci nemůže. Jednou z příčin je to, že pacient kouří. Dokud nepřestane kouřit, kašel nepřestane. To je jasné a každý to ví, lékař to ví, pacient také.

Položme mu otázku: Proč kouříte? Proč své tělo dehtujete a ničíte milióny buněk ve svém těle?

A pokud se podíváme na odpovědi z různých výzkumných studií, pak jsou velmi rozmanité. Kuřák vysvětluje, že mu to nevadí, že mu to dělá dobře, že ho to uklidňuje – podává odpovědi, které stav zlehčují, převádí je na legraci ve smyslu: Na něco musí člověk zemřít apod. V podstatě takový pacient maskuje svou bezmocnost, neschopnost přestat a nepřizná, že je na nikotinu závislý, a to se všemi atributy, které k závislosti patří.

Kuřák je vlastně velmi vážně nemocný člověk. A když začneme pátrat po příčinách, proč vůbec začal kouřit – dostaneme odpovědi typu:

  • protože jsem nervózní, neklidný,
  • potřebuji se uklidnit,
  • ta práce, kterou dělám, mě nebaví,
  • šéf na mne klade mnoho úkolů, já to nestíhám,
  • nerozumím si s rodiči, partnerem, dětmi,
  • štve mne politika,
  • nejsem spokojen se životem.

A dále se dozvíme: Když jsem byl malý, chtěl jsem malovat, ale rodiče chtěli, abych byl inženýr. Poslechl jsem je, ale ono mě to nebaví apod.

Takže když si tento příběh vrátíme zpět:
Dotyčný vykonává zaměstnání, které neodpovídá jeho představě, je nespokojený, vyčítá to rodičům, že ho nasměrovali tam, kam nechtěl, je z toho neklidný, potřebuje jako drogu cigaretu, na kterou si vytvořil závislost, dehtuje tedy své tělo a ono se chce léčit a přítomné jedy vykašlává.

Podle této šňůry příčin musí pacient nejprve provést ve svém životě totální změnu – radikální rozhodnutí, kdy musí změnit své zaměstnání a začít dělat to, co ho naplňuje, potřebuje si to s rodiči vyříkat, potřebuje získat motivaci k léčení.

Jeho program má obsahovat dostatečný aktivní pohyb v lese, v přírodě, na horách.
V dalším kroku je potřeba, aby své tělo několikanásobně převýšil potřebnými živinami, antioxidanty, enzymy, vitamíny, adaptogeny apod., protože v okamžiku, kdy přestane kouřit, se dostaví abstinenční příznaky a musí k tomu mít vytvořené podmínky, aby je mohl překonat. Jeho problém je problémem celé rodiny, která mu v tom pomůže. To se týká také kamarádů a spolupracovníků.

A jestli se mu to podaří, pak tělo přestane mít potřebu vylučovat jedy, začne se samo léčit a také přestane kašel.

Vidíte, bez použití léků. Léčení není prioritně o lécích a o lékařích.
Pokud dotyčný začne jmenovat objektivní důvody, proč to nejde udělat, bude mít jistě „svou“ pravdu o realitě života, ale jeho nemoc to vůbec nezajímá.