„Lékaři by se měli na zdraví dívat více holisticky,“ říká Veronika Allister. Jaké každému doporučuje krevní testy?

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Na co máme jako pacienti nárok? Jak si správně vybrat lékaře? Kolikrát za rok jít na krevní testy? Na otázky Celostní medicíny dnes odpovídá Veronika Allister z týmu Code of Life. Veronika se už roky věnuje biohackingu a experimentům s vlastním tělem, vidět jste ji mohli v řadě podcastů, a například v internetové televizi DVTV.

Veroniko, jaký máš vztah k lékařům?

Obecně mám k lékařům vztah pozitivní, i když jsou mé zkušenosti s nimi většinou negativní. Je to z toho důvodu, že chápu, že většina z nás má ideální scénář toho, jak by služby ve zdravotnictví měly fungovat, ale realita je taková, že to není úplně lehké. Záleží hodně na tom, jaký ten lékař je. Dříve jsem lékařům slepě věřila a dávala jim veškerou zodpovědnost za své zdraví. Naivně jsem věřila, že když jsou odborníci, tak přeci vždy ví, co dělají a vždy se rozhodnou správně. Nicméně, i lékaři jsou jen lidé a pole medicíny je neuvěřitelně komplexní. Zažila jsem různé zdravotní systémy po celém světě, ať už v rozvojových zemích, tak i v těch více vyspělých a došla jsem k uvědomění, že nezáleží tolik na systému, ale na daném lékaři. Jak ke svému oboru přistupuje, jak přistupuje sám ke svému zdraví, zdali se kontinuálně vzdělává ve svém oboru a zdali má jednu zásadní vlastnost a tou je lidskost. Lékařům tedy fandím, jen si přeji, aby více spolupracovali s jinými odborníky a dívali se na zdraví člověka holisticky. Existuje více a více takových lékařů. Osobně si v České republice dělám takovou zatím tajnou databázi tzv. osvícených lékařů, kteří splňují tři základní faktory:

holistický přístup ke zdraví člověka – tím mám na mysli to, že si člověk uvědomuje své limity a přiznává, že je v pořádku, nevědět vše – proto například spolupracuje i s jinými odborníky.
kontinuální vzdělávání ve svém oboru – neustále se ve svém oboru vzdělává. Pole medicíny jde každým dnem dopředu a spousta lékařů stále používá know-how staré 20 let.
lidskost – pokud Vám někdo svěří své zdraví do své péče, pak se jedná o velmi intimní záležitost a je tedy potřeba místo ponižování nasadit lidský a empatický přístup.

I když to není lehký úkol pro lékaře splnit tyto požadavky, tak existují, a to mi dává naději, že to jde.

Jak to vypadá, když jdeš na prohlídku? Jaké informace od doktorů vyžaduješ?

Připravím se. Vím, jaký mám problém, který dokážu popsat, jak nejlépe dovedu. Vím, co chci, aby mi změřili. Když to nevím, tak si udělám svůj průzkum toho, abych to věděla. Napíšu si, co je pro mě ideální scénář. Napíšu si, co je pro mě nejhorší scénář. Když nastane ten či ten scénář, tak si napíšu varianty, které jsou pro mě přístupné. Nicméně tam jdu vždy s pokorou, že neznám jejich obor a že jsem otevřená tomu, co mi řeknou. Dám příklad z minulosti. Když jsem měla neustálé problémy se záněty močového měchýře a neustále jsem dostávala antibiotika a žádná alternativa mi nebyla nabídnuta, tak se moje zdraví začalo radikálně zhoršovat. Po letech, co jsem se začala zajímat o biologii člověka a převážně o biologii ženy, tak jsem měla více sebevědomí se lékařů ptát na otázky, na které často neměli odpověď. Dostala jsem se do bodu, kdy lékaře momentálně žádám o pomoc, jen když si potřebuji něco změřit. Interpretaci výsledků a jakou strategii si zvolit si pak dělám sama. S těmi lepšími lékaři pak svou strategii konzultuji. S těmi, co tomu nejsou otevření a razí si jen svou pravdu, se nehádám. Vezmu si výsledky, poděkuji a odcházím.

Do jaké míry je, podle Tebe, vhodné s lékaři diskutovat? Je lékař autorita, kterou je dobré – obzvláště, pokud člověk nemá vystudovanou lékařkou fakultu – poslouchat?

Je to velmi zajímavé pozorovat, jak člověku, který má bílý plášť věříme úplně vše a necháme se i ponižovat, protože je to přeci normální. „To je lékař,“ tak ho musíme poslouchat. Může si s námi dělat co chce. To ale není pravda! Je to jen naše nastavení, které jsme si jako společnosti vymysleli. Je to mentální konstrukt. Vy si lékaře platíte ze svého zdravotního pojištění, jste tedy klient a on je odborník, který Vám dává službu. To je dobré si uvědomit. Neznamená to, že se role obrátí a my začneme ponižovat lékaře, to nikam nevede. Je dobré mít k lékařům úctu, být otevřený tomu, že mají léta praxe a vzdělání ve svém oboru, ale zároveň se nebát mít otázky, které vás zajímají. Bohužel to, že má člověk vystudovanou lékařskou fakultu, ještě nic neznamená. Znám mnoho lidí z biohackerské komunity, kteří toho víc mnohem víc, než celá fakultní nemocnice dohromady. Diplom je důležitý, to ano. Nicméně není samospásný. Vnímám, že mnoho lidí má strach se lékařů na cokoliv zeptat, protože si myslí, že jsou automaticky v submisivní roli, když vstoupí do ordinace. Nemusí to tak být.

Proč má význam si informace o zdraví hledat sám? Není to ztráta času?

Věřím, že biohacking je obor budoucnosti. Ten, kdo bude znát minimálně základní principy biologie člověka a vyzná se v základních krevních testech, bude mít opravdu velkou výhodu. Pokud se člověk chce stát svobodným, pak je potřeba převzít zodpovědnost za své zdraví. Není to zas tak složité. Existuje řada online kurzů na špičkových univerzitách, které stojí pár korun, popřípadě jsou zcela zdarma. My se v rámci našeho projektu Code of Life zaměřujeme na ty nejnovější výzkumy v oblasti zdraví a dlouhověkosti člověka a dáváme ven každý den kvantum materiálu zdarma. Máme v týmu i biology a neurovědce a snažíme se informace pro lidi předávat tak, aby se daly strávit a aby nás všechny cesta za dobrým zdravím bavila a naplňovala. Takže, ano, význam to určitě má. Je to ta nejlepší investice, kterou můžeme v dnešní době udělat. Investice nejen do svého zdraví, ale do vzdělávání toho, co to vlastně znamená.

Pokud by si každý našel všechno na internetu, k čemu potom doktory potřebujeme?

To je výborná otázka. Lékaře zatím potřebujeme. Pokud to tak bude za pár desítek let je otázkou. Nicméně teď je potřebujeme. I my, v rámci biohackingu, lékaře potřebujeme. Nemáme laboratoře a nemáme drahé přístroje, které vám změří to, co potřebujete. Potřebujeme je především k tomu, aby nás změřili a udělali krevní či jiné testy. Zároveň pokud budou lékaři růst komplexně, pak nás všechny čeká lepší budoucnost. Podívejte se například na MUDr. Jana Vojáčka nebo na MUDr. Kateřinu Vackovou, či MUDr. Pavla Borského. To jsou za mě lékaři, kteří jednou změní svět a prakticky už to dělají dnes. To jsou za mě lékaři s velkým L. V ordinacích dnes bohužel najdeme mnoho šarlatánů, které svému oboru dělají spíše hanbu, a to je velká škoda. Jak ale říkám, mění se to, i když se to může zdát pomalé, tak se to mění.

Dobrá. Tak co je dobré vědět, než jdeme za doktorem? Co všechno máme právo požadovat? Co si můžeme dovolit?

Řeknu vám za sebe pár bodů, které můžete aplikovat, popřípadě si je můžete sami doplnit podle potřeby. Záleží samozřejmě k jakému jdete lékaři a s čím tam jdete. Bude to hodně individuální, ale následující otázky a principy se dají prakticky aplikovat při každé návštěvě u lékaře:

Napište si, co máte konkrétně za problém. Nestačí jen, že vás bolí břicho. Rozepište to do nejmenších detailů. Jak dlouho vás problém trápí? Změnili jste něco od té doby? Změnili jste práci, partnera, bydlení? Byly ve vašem životě zásadní změny? Jak se dlouhodobě stravujete? Jaký máte životní styl? Je dobré si tohle sepsat, nejen pro lékaře, ale především pro sebe, abyste věděli, v jakém jste bodě a ten bod mohli lékaři komunikovat.
Nehledejte na internetu babské rady a jiné informace, protože to vám moc nepomůže. Pokud nečtete vědecké studie, popřípadě nemáte kvalitní zdroje informací, pak vás tyto informace jen zahltí.
Napište si všechny otázky, co vás zajímají. I když má na vás lékař jen chvilku, tak vám některé z otázek může zodpovědět.
Zeptejte se lékaře, na jaké krevní testy či jiné testy máte nárok a zeptejte se ho, proč vám zrovna dělá tyto testy a ne jiné. Nebojte se zeptat. Často vás lékaři odpálkují, ale čím víc si za tím budete stát, tím se zvyšuje šance, že dostane to, co chcete a dostane péči, kterou si zasloužíte a na kterou máte nárok.
Když dostanete výsledky, řekněte, aby vám je poslali na email nebo vytiskli. Zeptejte se, co ty výsledky znamenají, dělejte si klidně poznámky. Nebojte se toho.
Když vám předepíše léky nebo antibiotika, tak se zeptejte, zdali by to nešlo jinak. Popřípadě, zdali můžete svou léčbu něčím podpořit.

U každé prohlídky to bude jiné. Pokud máte závažnější problém, pak doporučuji jít minimálně ke třem lékařům, popřípadě i k jiným odborníkům, kteří jsou alternativní, abyste měli více názorů. Není dobré slepě věřit jednomu člověku, pokud se jedná o vaše zdraví.

Jak často a jaké má smysl si dělat krevní testy?

To je velmi komplikovaná otázka. U každého to bude jinak, záleží na vašem zdravotním stavu. Je možná dobré si říct, že ne všechny krevní testy jdou dát na pojišťovnu na pravidelné bázi. Proto je fajn investovat pár tisíc do krevních testů, které si budete platit sami na samoplátce. Osobně si dělám různé testy včetně krevních testů několikrát za rok. Mám své protokoly a před každým protokolem si nechám změřit dané biomarkery, pak nastavím protokol se strategií a po ukončení protokolu si udělám krevní testy znovu. Tím mám lepší obrázek toho, zdali daný protokol a strategie fungovaly, či mi naopak ublížily. Je skvělé si změřit, zdali máme v těle zvýšený zánět, který může být i mnoho lidí chronický. Zánět je velké téma na poli medicíny a dostává se mu stále více a více pozornosti. V Code of Life se tomuto tématu hodně věnujeme. Zároveň je dobré vědět hladinu vitamínů a minerálů a tím tak budeme i vědět, jaké potřebujeme doplnit. Třetí důležitý test jsou zcela určitě hormony.

Co všechno doporučuješ si měřit?

CRP a krevní rozbor: CRP je protein akutní fáze sloužící k odhalení akutního právě probíhajícího zánětu v těle. Dostaneme tak informaci o tom, jak se mají naše bílé krvinky. Hladina CRP se zvyšuje po cca 6-12 hodinách od začátku zánětu. Snížení zánětu však můžete dosáhnout i jinými způsoby než jen antibiotiky či zobání ibalginu. To je ale téma samo o sobě.
Krevní obraz a diferenciál: Testování krevního obrazu a diferenciálu dostaneme informaci o naší buněčné imunitní odpovědi. Můžeme dokonce odhalit nemoci projevující se různým počtem leukocytů.
Sedimentace erytrocytů: Jeden ze základních ukazatelů přítomnosti zánětu v těle. Závisí na rychlosti, s jakou klesají červené krvinky v krevní zkumavce.
Prokalcitonin: Prokalcitonin je ukazatel hyperakutního zánětu. Vystoupá velmi rychle po infekci, již za 6-8 hodin. V porovnání s CRP má vyšší senzitivitu i specificitu pro odlišení systémové a lokální infekce.
Homocystein: Tohle je naprosto klíčový biomarker, který má smysl si dělat pravidelně. Zvýšená hladina homocysteinu v krvi se považuje za ukazatel zvýšeného rizika srdeční ischemie, infarktu myokardu, aterosklerózy, zvýšeného krevního tlaku, nebo dokonce vzniku rakoviny. Společným jmenovatelem všech těchto onemocnění je chronický zánět. V dnešní uspěchané době, která je plná stresu má mnoho lidí chronický zánět v těle, aniž by to tušila. Je dobré proto zánět v těle neustále snižovat, a to především zdravým životním stylem. Tedy stravou, chladovou terapií, neboli otužováním, saunování a především pohybem.
Protilátky IgA, IgM a IgG: IgA jsou protilátky typické pro slizniční imunitu, tedy obranyschopnost všech tělních povrchů. Zvýšená hladina protilátek IgA může znamenat například parazitární infekci. IgM jsou protilátky časné specifické imunity, které vznikají obvykle po 2-3 týdnech od nákazy. Jejich zvýšená hladina svědčí o aktivním boji organismu s nepřítelem. IgG jsou protilátky, které tvoří největší podíl celkových imunoglobulinů. Vytváří se obvykle v reakci na toxiny, odumírání bakterií, po očkování a po proběhlém onemocnění.

Krevní cukr (OGGT, HbA1C): HbA1C nám ukazuje jakýsi klouzavý průměr cukru za několik týdnů (6–12 týdnů). Je to skvělý ukazatel toho, jak náš organismus reaguje na cukr, jestli máme nějakou pravděpodobnost cukrovky či inzulinové rezistence. Co se týče testu OGTT, to je jednoduše orální glukózový toleranční test, který nám ukáže, jak inzulin v našem organismu funguje.
Hormony: testosteron, progesteron, estradiol: Testosteron je klíčový hormon pro naše zdraví a to nejen pro muže, ale i pro ženy. Testosteron je produkován varlaty a nadledvinkami. Testosteron je nezbytný pro růst pohlavních orgánů a přítomnost druhotných pohlavních znaků. Stimuluje tvorbu spermií, ovlivňuje mužské chování a svými anabolickými účinky podporuje proteosyntézu. Zvyšuje objem kostní i svalové hmoty. Při jeho zvýšené hladině se mohou projevit i negativní dopady na kůži, zejména tvorba akné. Testosteron se tvoří i v těle žen v tkáni nadledvinek. U žen může být vysoká hladina testosteronu příčinou kosmetických obtíží (zvýšené ochlupení, akné), ale i závažnějších problémů, jako je neplodnost.

Progesteron je jedním z ženských pohlavních hormonů. Svou úlohu sehrává zejména v těhotenství, a to pro rozvoj prsní žlázy a její přípravu k laktaci nebo třeba dozrávání děložní sliznice. U mužů je produkován v nižší míře. Jeho vysoké hladiny mohou vést ke zvětšování prostaty či poruchám erekce. Proto je důležité měřit tento hormon i u mužů.

Estradiol je ženský pohlavní hormon, který se vytváří nejvíce ve vaječnících, ale také v průběhu těhotenství v placentě. Je nejdůležitějším hormonem od první menstruace až do menopauzy. Není důležitý pouze pro ženy, ale produkuje se i v mužském těle. U mužů reguluje správné dozrávání spermií a libido. Proto je opět důležité tento hormon měřit jak u žen, tak u mužů.

Vitamín D: Je dobré si nechat změřit převážně vitamín D (25–OH). Tento vitamín je ve skutečnosti skupinou látek patřících do vitamínů rozpustných v tucích. Je naprosto nezbytný pro správnou funkci kostí. Je zodpovědný za stovky reakcí v našem organismu. Většina lidí v naší zemi má velký deficit tohoto vitamínu, protože jsme se naučili žít v budovách a ven chodíme jen na krátké procházky. Můžete dostat vitamín D ze sluníčka, ale to byste museli být nazí venku klidně i půl hodiny, aby vaše tělo vstřebalo dávku, kterou potřebuje. Je vhodné tento vitamín změřit a následně ho suplementovat. Je zásadní pro naši náladu, imunitní systém a spánek.
Cholesterol, HDL, LDL: Celková hladina cholesterolu vypovídá o množství tukových částeček v krvi. Je dobré zároveň měřit nejen celkovou hladinu, ale i HDL a LDL. U cholesterolu HDL se jedná se o lipoproteiny s vysokou hustotou. HDL, lidově označovaný jako “hodný” cholesterol, má za úkol odvádět tukové částečky z tkání našeho těla do jater k dalšímu zpracování. Co se týče cholesterolu LDL, ten nám ukazuje pravděpodobnost poškození cév. Je to lipoprotein s nízkou hustotou, LDL je lidově označovaný jako “zlý” cholesterol. Stěna cév se pod vlivem tukových částeček ničí, stává zánětlivou. Tyto procesy mohou vést ke snížení průchodnosti cév a tím pádem k infarktu a nevratnému poškození srdce.
Biologický věk ze slin od firmy AgeCurve: Existuje mnoho lidí a laboratoří, kteří vám budou chtít změřit váš biologický věk z krve, ale je to tak trochu o ničem. My jsme v týmu navázali spolupráci s AgeCurve, což je nový start-up, který měří biologický věk ze slin. Nevyplivne vám sice číslo, kolik přesně vám biologicky je, ale ukáže vám podsystémy v těle. Jak je na tom váš lymfatický systém, kardiovaskulární systém a další systémy. Zároveň se dozvíte, jak jsou na tom vaše mitochondrie, elektrárny vašeho těla. Test se provádí ze slin, a je to zatím nejpřesnější test na trhu. Za tímto projektem stojí parta super vědců, kteří jdou opravdu do hloubky. Číslo nedostanete z toho důvodu, že stárnutí podle nich není o číslech, nýbrž o procesu. To se mi na nich také líbí, protože sice je to hůř marketingově uchopitelné, ale dává to velký smysl ze zdravotního hlediska.

Mohla bych tady pokračovat donekonečna. Nicméně toto jsou takové základy, od kterého se každý člověk může dál odpíchnout.

No a jak tedy začít? Kam jít na své první měření? Nebo mi vyhoví přímo praktický lékař, když ho o to požádám?

Záleží na vašem praktickém lékaři a na Vašem přístupu. Když budete k lékaři přistupovat se sebevědomím, ale pokorou, pak můžete mít úspěch. Jednou za dva roky máte nárok na preventivní prohlídku, kterou vám proplatí pojišťovna, která může zahrnovat i tyto výše zmíněné biomarkery. Určitě svého praktického lékaře požádejte, aby vám tyto biomarkery změřil. Vitamin D je hodně drahý, takže vás možná bude přemlouvat, že to nemá smysl, ale nenechte se odradit.

A jak pak ty informace vyhodnotit?

To je kapitola sama o sobě. V rámci našeho týmu Code of Life jsme s určitými lékaři začali spolupracovat a pomáháme lidem s interpretací testů a následně i se strategií. Je o to čím dál tím větší zájem, takže už vyrábíme takového průvodce krevními testy a jejich interpretaci, aby lidé měli takovou mapu, od které se mohou odrazit. Bude to hotové během příštího roku 2021.

Dnešní rozhovor je celý o tom, jak být za vlastní zdraví odpovědný sám. Odpověď na tuto moji otázku by možná byla na celou knihu, ale co jsou hlavní věci, které doporučuješ denně dělat, abychom se udržovali v co možná nejlepší kondici?

U žen to bude jiné než u mužů. Nicméně kdybych vypíchla tři hlavní hračky, se kterými si člověk může hrát, aby tady žil co nejkvalitněji a šel po cestě zdraví a dlouhověkosti, pak by to bylo následující:

1. Choďte do přírody. Zní to jako něco jednoduchého, ale já vím, že pokud žijete ve městech, tak chodíte možná ven jen na krátké procházky. Váš bio-organismus potřebuje pravidelně čerstvý vzduch a pohyb. Chozením do přírody máte dvě mouchy jednou ranou. Přísun kvalitního vzduchu a pohyb.

2. Otužujte se. Nikdo nemá rád studenou vodu, ani já po letech otužování, ale to, co vám chlad dá, za to stojí. Opravdu má smysl se otužovat. Na chladovou terapii máme hojnost materiálu zdarma a čím více se otužuji a vzdělávám se v tomto oboru, tím víc vidím, jak moc je to dobré.

3. Smějte se. Smích vyléčí všechna traumata a nemoci. Život nemusí být o utrpení a nemusí být pořád vážný. Dělejte si srandu ze sebe, podporujte se v komunitě. Starejte se o své vztahy.

Život je v závěru velmi jednoduchý, jen my si ho děláme těžkým a složitým. Udělat si krevní testy je skvělé, ale ještě víc důležité je postavit si základní kameny svého zdraví, které nestojí na testech, ale na zdravém selském rozumu.

Na závěr se ještě zeptám, jaké jsou podle Tebe nejlepší zdroje informací. Jak má laik poznat, čemu může věřit? Na spoustu věcí (potravin, produktů apod.) lze najít naprosto protichůdné studie ve stylu: „káva škodí“ vs. „káva je to nejlepší, co je“…

Pokud budete číst jakýkoliv takový titulek, který říká, že takhle to je, a že to platí pro všechny, tak už je to samo o sobě zavádějící. Každý z nás jsme jedinečný člověk, máme jiné životy, a proto i náš biosystém reaguje na různé podněty jinak. Kvalitních zdrojů informací je mnoho, ať už se jedná o vědecké portály nebo weby biohackerských komunit, kteří si ověřují informace a na základě protokolů je i sami na sobě zkouší. Zároveň je dobré vědět, že to, že něco „vědecky ověřené“ nemusí nutně znamenat, že je to pravda. Věda se vyvíjí, stejně jako lidstvo samo, a proto je dobré k vědeckým studiím přistupovat jen jako k jednomu z mnoha nástrojů, základních stavebních kamenů kvalitních informací. Pak je dobré si dávat pozor na tzv. guru efekt – tedy když nějaký guru – dnes už i influencer něco řekne, že to a to funguje jemu, tak to nutně neznamená, že to bude fungovat i na Vás. Můžete to brát jako inspiraci a na základě toho si vytvořit svůj vlastní experiment. Osobně se dívám, co je nového na poli vědy, pak se podívám, co na to naši předci, zdali něco takového používali, pak si sestavím protokol a vyzkouším to na sobě. Je to nekonečná cesta poznávání, která je plná dobrodružství. Nicméně, abychom se dostali do konkrétních bodů, dívejte se na následující:

Odbornost autora: kdokoliv píše nějaký článek, podívejte se na to, jaký má vztah k tématu. To prosím neznamená, že má dvacet titulů za jménem a před jménem, ale že je odborník.
Aktuálnost: jak je informace stará? Ideální je, aby informace byla co nejnovější.
Nezaujatost: jakmile autor vyzdvihuje jen jeden přístup či jednu informaci a dogmaticky se snaží vás přesvědčit, že tohle je ta absolutní pravda, pak se podívejte i na jiné zdroje od jiných autorů.
Funkčnost: informace by měli být v kontextu, nikoliv vystřižené z kontextu, aby to byla senzace, což dělá mnoho magazínů, aby zaujali.
Zdroje: článek by ideálně měl odkazovat na zdroje, ze kterého autor čerpal.

Je to samozřejmě komplexnější, ale tohle by na úvod mělo každému člověku stačit. Používejme selský rozum, buďme otevření novým přístupům, ale nenechme se zmanipulovat dogmatickými přístupy a názory, které jsou často jen mentálními konstrukty jednotlivců.

Děkuji za rozhovor.

Webové stránky Veroniky Allister: www.systers.bio a www.codeoflife.cz