Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Dítě je zvědavé, poznává nové věci, všechno zkoumá, na všechno si musí sáhnout. Neví, že plotna je horká, dotkne se jí – a spálí se. Získá zkušenost, že plotna pálí, nesmí se na ni sahat, jinak to bolí. Tímto způsobem poznávání se člověk učí. Situace poznávání jsou během života složitější a složitější. Pak začne dítě chodit do školy, kde jsou mu vysvětlovány známé věci, které lidé již poznali. Jsou napsány učebnice, v programu jsou praktická cvičení. Žák se nepotřebuje spálit, ale musí se řadu informací naučit, dostat je do hlavy.
Rodiče jsou těmi nejdůležitějšími školiteli. Jejich předávání zkušeností se nazývá výchova. Jde nyní o to, zda se rodičům podaří svou zkušenost předat takovým způsobem, aby ji dítě přijalo. A to je velmi náročná věc. První známkou toho, že se jim to nedaří, je vzdorovitost dětí. Ony přestávají věřit, že rada rodiče je dobrá. Jsou ovlivněny okolím, médii a jinými faktory a na rady rodičů nedají. Lidové přísloví říká: “Jen ho nechej, ať se spálí“ – a rodič jenom doufá, že to spálení nebude moc bolet. Až se dítě spálí, pak si to bude pamatovat a dá rodičům za pravdu.
Kde je ta hranice, kdy nechat své dítě spálit?
Klíčovým obdobím života člověka je puberta. Tehdy mladý člověk hodně vzdoruje, je inteligentní, mnoho věcí ví, argumenty rodičů jsou jako pohádky, on/a již přece není malé dítě. Je pro něj těžké pochopit, proč nemůže chodit na diskotéku, vracet se domů po půlnoci, pít alkohol, kouřit, proč je nezdravá coca cola a proč nemá mít ve svém věku sex.
Rodiče se již setkali s projevy nabouraného denního režimu, když museli chodit do práce na směny, s následky alkoholu, nikotinu, s pohlavními chorobami, předčasným těhotenstvím. Chtějí toho své děti ušetřit. Čím více se rodiče při vlastním poznávání spálili, tím více se nyní snaží své děti varovat a paradoxně tím více děti samy nevěří, vzdorují a pokud rodič v dobré snaze použije nátlak, je to dítětem vnímáno jako omezování, potlačování a začne utíkat z domu, je nešťastné nebo dělá naschvály. V nitru duše to tak nemyslí, ale nedovede to vrátit zpět.
V jakém stavu je mysl člověka, v takovém stavu je také jeho tělo. Nerovnováha se projeví na fyzickém těle – na pleti, na vlasech, na páteři, dívky nedostanou menstruaci, celé tělo se špatně formuje, dostaví se různé bolesti a nemoci. A protože jakákoliv osvěta je pro popisovaného mladého člověka nepřijatelná, řeší svůj problém po svém, řídí se radou kamaráda, který je na tom vlastně stejně, začne experimentovat s léčivy, drogami, dietami.
Celková situace nutí rodiče dívky k návštěvě gynekologa, aby předepsal hormonální antikoncepci, aby se dívka nechala očkovat proti rakovině děložního čípku, v domnění, že pro své nezvladatelné dítě dělají to nejlepší, co za dané situace mohou udělat. Je to omyl, falešná představa, tímto krokem se problém jen přesouvá do budoucnosti: Se zahájením sexuální aktivity, a vlastně lze říci s povolením nechráněného sexu, přijde totiž vysokým procentem zhoršení zdravotního stavu, pohlavní choroby, záněty. Ordinace lékařů se plní, lékárny vydávají antibiotika, antimykotika, hormony…. Tak se tedy jednoho dne objeví problém – nemoc – a náš sledovaný človíček se popálí. Kterého stupně dosáhne „popálenina“? Přežije to? Nebo se ona nemoc díky technice zdravotnictví či díky lékům zastaví? Určitě totiž nelze mluvit o vyléčení…! Ne, tuto nemoc nelze vyléčit.
Ten, kdo si myslí, že operací, potlačením nemoci lékem svůj problém vyřešil, je na omylu.
Tento člověk dostal šanci – spálil se – sáhl si na svou horkou plotnu a musí se z toho poučit – totálně změnit postoj ke zdraví, k nemoci, k životu. Jestliže to neudělá, potřebuje se časem spálit silněji, do větší hloubky.
A kruh života se začíná opakovat – tentokrát je náš sledovaný člověk rodičem, narodí se mu dítě a začne jeho výchova. Jaká? On, sám nyní rodičem, už pochopil? Je poučen? Změnil postoj k životu? Bude schopen nabyté zkušenosti předat i svému dítěti?
Pokud vede život dále ve stejném stylu a tímto způsobem vychovává i dítě, bude se situace opakovat, tentokráte ovšem složitěji, protože bude nutně prožívat problémy svého dítěte.
Mnohočetně se s naznačeným životním kruhem setkávám. Celostní medicína používá techniku sestavení podrobné životní časové osy. Na ní se zobrazí popsaný kruh potíží, vztahů a souvislostí. Klient má možnost vidět, kde udělal chybu, jak se na svém problému podílel. Je na něm, zda příčiny přijme, poučí se ze spálenin, změní totálně svůj postoj a v budoucnu filozofii použije v praktickém životě, aby se chyb vyvaroval.
Pokud se mu to podaří, má otevřenou cestu ke zlepšení své zdravotní situace. Pokud nepochopí, jde i nadále starou cestou a nelze mu pomoci.