Jaterní odpad nezdetoxikovaný (JON) z dalšího úhlu pohledu

cm jatra

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Vegetativní existence našeho nástroje na život má celkem jednoduché účetnictví:

  1. Na straně „má do těla dáti“ to jsou živiny, voda, kyslík a laskavé prostředí.
  2. Na straně „má z těla vyloučiti“ je potřeba oddělit a vyloučit látky nepotřebné a škodlivé, vznikající při zpracování živin, a zbavit se svých vlastních metabolických zplodin – odpadu buněk vzniklého tím, že žijí a konzumují a tudíž i cosi nepotřebného vylučují do oběhu zpět.
  3. Viditelný vnější člověk je jen takové zvláštní zvíře, které je absolutně věrné a snaží se ze všech svých sil posloužit svému řídícímu programu.
  4. Neviditelný vnitřní člověk je řídícím duchovním programem, který si celý život hraje hru na sebe ve všelijakých představách a občas i ve skutečnosti a nutí ono ovládané zvíře k různým kouskům, které mu často i ubližují. A to dokonce nejen maximální zátěží, ale i když mu poskytne absolutní pohodlí, které je pro ono úžasné a ochotné zvíře rovněž nevhodné, neboť zchoulostivějící.

Začneme tedy postupně:

Ad 1)

  1. Je potřeba do těla dávat tolik živin, kolik pro právě probíhající tělesné aktivity i pro aktivity brzké a plánované potřebuje.
    Živiny, které se nestačí uplatnit, se v těle obvykle uskladní, nebo se ani nepřijmou střevem a tamo se znehodnocují, případně odcházejí rychle či pomaleji ven. Nedostačují-li tyto mechanizmy, je tělo živinami přeplňováno a v podstatě škodlivě intoxikováno jejich nadbytkem. Typickým příkladem může být soustavné přejídání vedoucí k obezitě, zanášení cév, zvracení, průjmu, vytahání či unavení svaloviny, nadváze, lokomočním a oběhovým potížím atd.
    Je-li ale naopak živin málo, tělo postupně omezuje své funkce, chřadne, až se nakonec úplně uchřadne a odumře, a tak člověk ztrácí nástroj na život. Aktivní pokračování v žití je už jen předmětem reinkarnačních teorií a podobných spekulací využívajících cizí těla či cizí příběhy.
  2. Podobně jsme na tom s vodou, jejíž nedostatek i přebytek jsou problémy k urgentnějšímu řešení než s tuhou potravou.
  3. Kyslík a dýchání je pro tělo tak limitní, že se bez výměny plynů dýcháním pokazí již během několika minut.
  4. Laskavé prostředí znamená přiměřené dráždění a střední fyzická (i psychická) námaha udržující, testující a trénující přizpůsobovací procesy, dále teplo s mírnými neubližujícími odchylkami a světlo, bez něhož nejen nevidíme, ale ani si nevyrobíme v pokožce vitamín D.

Ad 2)

Jedná se o soubor procesů zajišťujících nepřijímání, vylučování a detoxikaci.

  1. Nepřijímání znamená vyhnout se chemii, jedovatým a nevhodným látkám nejen v jídle, ale i přímo z prostředí – vzduch, voda, oděv, práce.
    V jídle jde především o nevhodnou skladbu stravy pro aktuální zátěž. Například horníkovi ke sbíječce nelze dát mrkev, několik plátků salátu, nízkotučný jogurt s marmeládou light a půl rohlíku, protože za hodinu práce ho odnesou. A naopak je zcela nevhodné intelektuálovi před úřadováním naservírovat salám, míchaná vejce, maštěné brambory a řízek, protože mu to odkrví mozek do trávení a ten vymyslí akorát to stejné, co trávicí proces.
  2. Mnozí atopičtí alergici nám dokazují, že uškodit umí i nevhodný prací prášek, mýdlo a kosmetika a že pokožka není stranou látkové výměny. A proto je potřeba pokládat oděvy, jejich barvení a praní, pobyt v jakýchkoliv výparech, způsob osobní hygieny atd. za důležitou položku prostředí, které většinou vnímáme jen jako teplo a chlad či zápach.
  3. Ze stravy, tekutin, vzduchu a obecně z prostředí se do těla dostává množství látek, se kterými si tělo neví rady, které mu většinou škodí, ale nemá k dispozici enzymatický aparát, který by tyto látky dokázal rozložit, aby je bylo možné nějak vyloučit. K vylučování slouží omezený počet cest. První je stolicí, druhá močí, třetí dechem, čtvrtá potem, mazem a slzami, pátá vlasy, nehty a pokožkou.
    Stolicí se dostávají ven látky, které dokáží játra dopravit do žluče, obvykle s pomocí alkoholu vykvašeného ve střevech. Dále pak játra jako hlavní detoxikační orgán rozkládají složitější molekuly na jednodušší – nevyužitelné plynné nechají plícemi a pokožkou vydýchat a vyčpět, nepříliš složité pošlou do ledvin vymočit a příliš složité nechají vychytávat tukovými buňkami, kde se tyto deponují až do smrti, nebo do náhlého úbytku tukové tkáně, z níž se pak uvolňují do oběhu mnohem nebezpečněji, protože rychle. To se děje zvláště při rakovinách, kdy úbytek tuku vede k uvolnění nashromážděných jedů (DDT, bifenyly, ftaláty, dioxiny, barviva, konzervanty atd.), což akceleruje kancerogenitu vnitřního prostředí a proto výrazně zhoršuje možnosti nemocného přežívat.
  4. Aby mohla játra kvalitně fungovat, potřebují množství kyslíku a antioxidantů. Člověk, který je ve stresu, zapomíná soustředěním dýchat a informace z čidel o dušení podvědomě přechází bez povšimnutí. Je to způsobeno tím, že neurony umějí velmi dobře využívat pro oxidační pochody kyslík z molekul cukru i za cenu 26× vyšší produkce kyselých zplodin (odpadů) než při dostatku kyslíku při plném dýchání.
    Megazvýšená podukce odpadků ve chvíli, kdy játra nedetoxikují, vede někdy k nutnosti odpady uložit. A to nejdříve do kolagenových vaziv v podkoží, jejichž buňky ale zanesením ztuhnou, neobnoví se a odumírají. Potom se plní i ostatní tkáně počínaje těmi méně pohyblivými a hůře prokrvenými. Ale také tyto tkáně postupně atrofují a ubývají, až nakonec u stařečků zjišťujeme, že se tak nějak celkově scvrkli o 10-15 %. Neprobíhá-li však ubývání symetricky, člověku přestane fungovat nějaký životně důležitý opotřebený orgán dříve, a je zle.
    Je tedy nutné pečovat o harmonickou zátěž těla celý život, aby se zanášelo, stárlo i opotřebovávalo symetricky.

Ad 3)

Naše tělo je náš jediný prostředek k žití a my žijeme jedině skrze něj. Ono sice může žít vegetativně bez našeho řízení na přístrojích po nějaký čas, ale k tomu mu musejí pomáhat jiní s pádným důvodem nebo tlustou peněženkou.

V našem těle je pozoruhodné, že je složené z obrovského množství buněk, které jsou většinou shluklé ve specializované orgány. Trochu to připomíná nás, lidičky, kteří jako jednotlivé buňky vyššího organizmu provádíme své specializované funkce a tvoříme rodinné celky, pracovní celky a celky obcí, států a Země. A stejně jako naše jednotlivá buňka není schopna pochopit, kam celé tělo jde a proč, a jakáž vlastně síla ho řídí a určuje, tak ani my nechápeme, kam se ubírají civilizace a proč. Ale hrajeme si na ně, jako malé děti unášené hypotetickým parníkem v dál, kterým název Titanic ani Země ani Kosmos nic neříká.

Naše tělo je k nám zcela loajální a není schopno rozlišit naše záměry a představy o něm. Umí se jen přizpůsobovat a bez nás jako řídícího programu se chová jako velmi primitivní zvíře. To si můžeme ověřit omezením vyšších řídících funkcí například intoxikací neuronů oblbováky, alkoholem, drogami ap., po kterých se v podstatě začneme chovat jako nezvladatelné zvíře řízené toliko pudy.

Ad 4)

Když se zamyslíme nad problémem, kde začínají naše myšlenky, zjistíme, že nikde. Vše, co si myslíme, co nás napadá, co si vymýšlíme a představujeme, je jen odpovědí na něco, co se stalo dříve nebo co právě probíhá, čeho jsme v podstatě svědkem a účastníkem. Jsme tedy procesem, aktivní interakcí, odpovědí, reakcí. Jsme spuštěným programem se schopností se učit a ukládat do paměti svého zvířete jako na externí harddisk data pro pozdější využití jako zkušenost pro lepší odhad budoucího výběru reakcí nebo novotvorby svého příběhu a snění.

Filozofický aspekt zatím nechám stranou, protože to by dalo na celou knihu, a zaměřím se jen na paměť. Podle mého dogmatu jsou v neuronech paměťové bílkoviny v podobě vláken a stromečků, které mají na sobě jako větvičky navěšeny informace o všem, co bylo navnímáno a do paměti zaznamenáno. Tyto informace čte enzym a čtení je pro něj práce, při které spotřebovává energii. Ta se vyrábí z přijatých živin chemickou přeměnou a ta má svoje zplodiny. Jinými slovy – v zaneseném prostoru nervové buňky nemůže čtecí enzym pracovat, protože se do buňky už další odpadky nevejdou. Takže i když se snaží dočíst po paměťové bílkovině k tomu, co na ni zapisovací enzym včera zaznamenal, zasekne se mnohem dřív a vy s údivem zjišťujete, že si vzpomenete na spolužáky z první třídy, ale nemůžete si například vybavit, kam jste položili klíče od bytu nebo co jste se včera naučili…

A tak vám nezbývá než detoxikovat, čistit a nezanášet své vnitřní prostředí…

Podobné to je i se zapisovacím enzymem, kdy v neuronu zamořeném metabolity není možno ukládat cokoliv do dlouhodobé paměti, protože ukládání je také práce s produkcí odpadu, což způsobí, že zapomínáte rychleji, než si stihnete myšlenku zapsat na papír.

Detoxikace je tedy základní činností pro zachování kvalitní existence a začíná zcela prostě dýcháním.