Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Hněv je jednou ze základních lidských emocí. V dřívějších dobách nám pomáhal vyrovnat se s potenciálně nebezpečnými situacemi, odolat útokům různých prehistorických šelem, nepřátelských bojových kmenů a jiných situací ohrožujících život. Nicméně od těch dob, kdy byli naši předci „uzlíkem“ bazálních emocí se mnohé změnilo. Dnes již nemůžeme vybít svůj hněv na mamutovi či šavlozubém tygru.
Jejich dnešní podoba má tvář nadřízeného, známého či někdy i někoho blízkého, kdo je buďto zdrojem našeho hněvu, nebo ten, kdo má smůlu a je pouze přítomen ve špatnou chvíli na špatném místě – a my si pouze na něm náš hněv vylijeme, i když původ našeho hněvu tkví někde úplně jinde. Prožitek hněvu má zajisté historické kořeny u našich předků, byla to rozhodně hojně používaná emoce. Nicméně v moderní společnosti se již projevy hněvu neakceptují natolik, než tomu bylo tehdy, ba co více, mnohdy jdou v rozporu buďto s dobrými mravy nebo zákonem. Když člověka neandertálského rozbolel zub, vybil si zlost na něčem, co mu zrovna přišlo pod ruku. Dnes bychom asi nepřešli bez udivení kolem člověka mlátícího do telefonní budky nebo odpadkového koše a pravděpodobně bychom se nedovtípili, že je to kvůli zubu. Problémem však taky bývá, když si třeba nepříjemnou situaci z prožitého dne v práci a tím nahromaděný hněv ventilujeme po příchodu domů na rodině a svých blízkých. Taky je to ventil, taky poskytuje úlevu od prožitku hněvu – avšak, jde o velice nevhodný způsob, jak se s hněvem vypořádat.
Technik ke zvládání hněvu je hned několik. Společným jmenovatelem a důležitým krokem vždy bývá samotné uvědomení si hněvu. Připuštění faktu, že se mi hněv dostává mimo kontrolu, je důležitým momentem k tomu, abychom věděli, co dál. K tomu, abychom mohli zmírnit svůj hněv, někdy může pomoci, když víme jeho příčinu. Ne vždy je tato příčina jasná. Může jít o nějaký zdravotní problém, rodinnou situaci, finanční potíže, pracovní konflikt, prožívání extrémního stresu nebo strachu, užití alkoholu nebo drog a podobně.
Samozřejmě, že někdy vnější nebo i vnitřní příčiny a situace, které v nás určité emoce podporují, nemůžeme ovlivnit. Někdy prostě nemůžeme ovlivnit to, že nás začne bolet zub, že má šéf špatnou náladu, že nám sousedka něco odmlouvá apod. To, co ovlivnit nemůžeme, ať nás v danou chvíli netrápí. Co v tuto chvíli ovlivnit můžeme, jsme my sami a naše emoce. Když cítíme, že se v nás probouzí hněv, to je ten okamžik, který ovlivnit můžeme – a můžeme se pokusit kontrolovat svůj hněv. To je naše volba!
Hněv má totiž za následek celou řadu vedlejších následků. Mezi fyzické a tělesné důsledky patří různá zranění, zvýšená hladina adrenalinu, zvýšení krevního tlaku a srdečního tepu, což potažmo může vést k srdečním a srdcově-cévním onemocněním, infarktu myokardu apod. Mezi psychické dopady hněvu patří ovlivnění emocí, pociťování viny, pocity selhání, deprese, neustálého napětí a podráždění, zuřivost, vystupňovaný vztek až vykonání násilného činu, napadení, vraždy (nebo sebevraždy).
Hněv je silná emoce a patří k emocím lásky, strachu, štěstí, odporu jednou k základním emocím. Proto i její regulace není snadná. Napomoci však můžou různé kroky či postupy:
- Vědomé rozhodnutí se zůstat v klidu nebo se upokojit. Nereagovat, neburcovat žádnou akci ani myšlenky hněvu. Soustředit se na uklidnění, dýchání a vědomé zaměření na upokojení se.
- Teprve pak můžeme začít komunikovat. Opět, v pokojném nastavení verbalizovat naše pocity. Ať už před sebou samým, nebo před ostatními. Když nás někdo nahněvá, podle prvého bodu se upokojíme, a teprve pak můžeme naše emoce dát do slovní podoby, která tak nebude natolik zraňující a naopak, lépe bude nabývat konstruktivnější podoby. Bez urážení, zvyšování hlasu a hádky.
- Když jsou Vaše emoce silné natolik, že v danou chvíli vás můžou přerůst, je dobré se stáhnout, odejít. Je méně zraňující ventilovat svůj hněv o samotě, kde emocionálně (nebo fyzicky) nemůžeme nikoho zranit. Následky by nás pak mohli mrzet. Může nám pak dobře pomoci relaxace, hluboké dýchání, pokojná hudba ale třeba i horká koupel.
- Při situacích hněvu je vždy dobré hledat a zaměřit se na něco pozitivního než lpět, pídit se a ještě víc rozmazávat to, co v nás hněv jen burcuje. Naopak, je potřebné se zaměřit na něco pozitivního, na příznivou stránku dané situace, na něco, co nám v dané chvíli může pomoct, co je pozitivní, výhodné, dobré v dané chvíli. Taky je dobré pracovat s odpuštěním, naučit se odpouštět, vědět odpustit sobě i druhým.
Hněv tady s námi byl, je a bude. Musíme se s ním naučit žít, a tedy, spíše, než se mu poddat nebo ho potlačovat a riskovat, kdy z kotle unikne, je dobré, abychom se ho naučit ovládat.