Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Na začátku a v průběhu Petřina hubnutí jsem ji poprosila, aby se nám změřila. Mnohé z nás totiž věčně se nepohnoucí ručička na váze může zneklidnit. Tento jev je však běžný a je třeba s ním počítat. Často tedy, spíše než kontrolou váhy, kontrolujme centimetry, které v rizikových partiích pomalu, ale jistě ubývají. Za předpokladu, že se zde držíme, věnujeme svému tělu energii, která se časem úročí. Hubnutí je zkouškou, ve které platí něco za něco. Na jedné straně sice uberu, na straně druhé však získám mnohem víc. Ti, kterým se již v tomto životě podařilo zhubnout, zajisté vědí, kolik energie pak člověku přibude, když se tu nemusí vláčet s nadbytečnou tukovou zásobou. Vše je zde možné, vše se dá, jen trošku chtít, tak jako naše čtenářka Petra. Její odměnou jsou nyní o číslo menší šaty, lehčí tělo a motivace, se kterou tu zvládne mnohem víc.
Stav po 2 měsících, úbytek tukové hmoty:
pas – 8,5 cm
boky – 7 cm
stehna – 3 cm
paže – 1,5 cm
„Nyní stojím na místě, to musím přiznat hned na začátku, zatím to však nevzdávám, hodně se hýbu, cvičím, ale vinou stresu a nějakých dalších životních komplikací zapomínám pravidelně jíst. Zde je můj největší problém,“ říká naše čtenářka Petra. V průběhu mé praxe jsem se mnohokrát setkala s někým, kdo se rozhodl skoncovat s přebytečnými kily, avšak, ve svém životě řešil desítky dalších důležitých věcí. Občas je toho na člověka příliš, proto opravdu se tu učme umění pomalých kroků. Představme si, že bychom dneska měli udělat stovku kliků. Mnozí by to zvládli, zítra tu však neudrží ani tužku v ruce. A proto, uděláme-li zde dneska kliků deset a zítra třeba patnáct, pozítří dvacet a onen počet si tu udržíme, za měsíc nám budou odměnou vypracované paže. Stejně je to také v životě, pokud si toho naložíme moc, v běžném životě pak upřednostníme pracovní a rodinné problémy, než rozhodnutí týkající se stravy. Jen si to představme, uběhaný den, na jídlo sotva 10 minut, pak tu vezmeme zavděk bagetou z obchodu. Pokud se tu již tedy rozhodneme své tělo zharmonizovat, mysleme na to, že to celé vyžaduje určitou časovou investici. Život je otázkou priorit, volme tedy obezřetně a to, co nám nyní netřeba nést, odložme na moment stranou. Jakmile zvládneme jedno, do cíle k druhému dojdeme snáz.
„Paradoxně mívám problém s režimem o víkendech, než pak v průběhu pracovního týdne. Jakmile v sobotu později vstanu, začne shon kolem přípravy rodinného oběda, nějaké nákupy, nebo přeprava na chatu, snídani a někdy i svačinu jednoduše vypustím a jím až oběd. Stejně je to s pitným režimem. Přes týden v práci mám na stole PET lahev 1,5 l a konvici s čajem nebo s vodou a s citronem 1,2 l, obojí hravě vypiji. Přes víkend však zvládám pouze ranní sklenici vlažné vody s citrónem a posléze se napiji třeba až před obědem. Snažím se na tom celém pracovat, teď jsem si o víkendu nastavovala budík, aby mi připomínal jídlo,“ sdělila nám Petra.
Co se týká víkendového režimu, ano, mnozí si rádi přispíme, abychom si skutečně odpočinuli, což je samozřejmě v pořádku. Pokud se tu tedy nestihneme nasnídat tak, jak jsme zvyklí přes týden, půl hodiny po probuzení lze vypít lehké smoothie, kombinace jablek a špenátu, případně jiného sezónního ovoce a listové zeleniny. Zvolit můžeme rovněž banán, který nás nasytí více než jablíčko a na kterém bychom rovněž mohli do oběda vydržet. Případně si pak uchystat mrkvovou šťávu se skořicí, šťávu z jiné kořenové zeleniny a trápí-li nás žaludeční problémy, pak také čerstvou šťávu z jablek. Vím, pokud jsme si zvyklí po ránu připravit ovesnou kaši s jablkem, nasytí nás na dlouho, proto tu ve dvanáct nebude chuť k obědu. V takovém případě pak oběd odložme, anebo začněme den něčím lehkým, s jehož trávením nebude mít naše tělo zase tolik práce. Za nejvhodnější alternativu pojímám šťávy. Nejen že nás pročistí, ale zároveň tělu dodají tolik potřebné vitamíny, minerály, enzymy a antioxidanty. A rovněž energii, proto i tady volme s rozvahou a namísto 100% ananasové šťávy upřednostněme odšťavňovanou mrkev.
„Rodina nové zdravé recepty vítá, manžel s dcerou tu docela často jedí se mnou, z čehož mám radost, hlavně proto, že už nemusím vařit 2 různá jídla a navíc odolávat při jejich ochutnávání…“ rozepisuje se Petra.
Pokud tu svůj nový stravovací režim alespoň z 50 % vyladíme s rodinou, zasloužíme metál. Tohle totiž bývá nejčastěji kamenem úrazu. Děti, které se nad novým jídlem ošívají, manžel, jež vyžaduje zpátky to své, na které byl celé roky zvyklý u maminky, u nás. Z počátku tedy měňme jednotlivé jídelní zvyklosti pomalu, vzpomeňme si opět na ty kliky. Nejen pro nás, ale i pro naše okolí bude mnohem jednodušší akceptovat pozvolné změny. Jeden den nahraďme brambory pohankou, další den pak knedlík dušenými jáhly, přesto však, jednou za čas si dopřejme i to, co je pokladem české kuchyně, protože odříkaného chleba největší krajíc.
„Začala nám doba grilování, troufám si však říci, že pro mne není již problémem čemukoli odolat. Má strava má víceméně řád, takže když grilujeme, upřednostňuji kuřecí prso a k tomu si uchystám salátek – např. z rukoly, polníčku, do toho pár rajčátek, papriku, okurku, čerstvý tymián, pár kapek citrónové šťávy, aby zelenina neoxidovala. „Zálivky již nepoužívám, tady bych však uvítala změnu…“, píše Petra. „Teď jsem si jako přílohu k masu dělala pečený lilek a cuketu, nechala jsem kolečka lehce oprahnout na grilu, pak jsem je posolila himalajskou solí, posypala bylinkami, přichystala jogurtový dip s česnekem…“, dodává.
Ráda bych zmínila, že jakýkoli nutriční terapeut, případně výživový poradce, s jehož pomocí tu hubneme, nám pouze ukazuje cestu. Není v jeho silách tu být 24 hodin denně. Úkolem je přivést na cestu, vybavit batůžkem, ve kterém je vše potřebné a dál vás již nechá kráčet samotné. Samozřejmě, strhnou-li se nad námi mračna, může vás opět chytit za ruku, jakmile však vykoukne slunce, je opět na vás, abyste našli sílu jít dál. Na Petře se mi líbí to, že zkouší, snaží se a pokud si není jistá, doptá se. Nebojí se však experimentovat. Pochopila základ a na něm teď staví pevné zdi. Pokud jí tu občas dojde inspirace, neví, co s čím zkombinovat, jednotlivé chutě se jí zdají fádní, nechť se tu nebojí zkoušet i nadále. Nebojme se do naší kuchyně vpustit majoránku, kopr, šalvěj, rozmarýn, tymián, kardamom, hřebíček, skořici, mátu, medvědí česnek, mořské řasy, vulkanickou sůl, to vše je výrazné natolik, že našim pokrmům propůjčí svěží nádech. S lehkostí na srdci mohu říct, že jsem tu za celé čtyři roky, co se stravuji poněkud jinak, nezkazila žádný pokrm. Ano, občas se může stát, že něco přesolíme, avšak pokud se již toto stane, salát nastavme mrkví, rajčetem, přidejme více listové zeleniny, nakonec ani nikdo nepozná, že se tu v kuchyni stala malá nehoda.
„Neděli jsem si zavedla jako „čisticí den“ – piju od rána zelený čaj a očistný čaj od Tian-Chi (v sobotu většinou grilujeme, tak mi to přijde správné) a jen čistou vodu, když začnu pociťovat hlad, udělám si džus z ovoce, nebo si dám bílý jogurt,“ svěřuje se Petra.
Ano, jako když jedeme v autě, občas zrychlíme, abychom pak opět někde ubrali nohu z plynu. Pevně se však držíme volantu, abychom neztratili kontrolu. Tak to pak funguje i v celém tomto životě. Proč si tu občas neopéct špekáček nad ohněm, o kterém se tu Petra také rozepsala. Odříkaného skutečně největší krajíc. Toužíme-li tedy sdílet sobotní grilování s rodinou se vším všudy, tak ano, ke špekáčku si však uchystáme misku plnou zeleniny a v neděli pak zpomalíme, přidáme ovoce, zeleninu a popíjíme čistou vodu.
„Hlad na dobrůtky řeším pořád ovocem, z jablek jsem přesedlala na avokáda, manga, pomeranč, grep, někdy si ostrouhám mrkev nebo okurku. Jako malým nám maminka dělala salát ze strouhaného jablka, mrkve, zakápla jej citronem. Přislazovala nám ho tedy cukrem, ten jsme vyměnili za med, případně pak sirupem z agáve. Sirup je hodně sladký, stačí ho kapka a chuťově je vynikající. První lahvičku mám skoro šest týdnů a ubyla z ní ani ne 1/4…“
Ano, většina sladkostí je pouze prázdnou energií, proto zatoužíme-li zde po sladké chuti, upokojme ji ovocem, čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávou v celkovém množství 200 ml. Případně si užijme bílý jogurt s troškou agáve sirupu. Ten má nižší glykemický index a v porovnání s cukrem je to opět sladidlo mnoha benefitů. Jak však hezky Petra napsala, šetříme s ním, neboť již víme, že 1 polévková lžíce ukrývá cca 10 g sacharidů.
„Ptala jste se mě na fígle, jak to zvládnout dál. Mým největším problémem byla právě ona pravidelnost, ke které se ne a ne dostat. To jsem přiznala hned na začátku. Tak si prostě nařizuji budík. Další problém nastává k večeru. Přesněji s večeří. Někdy se navečeřím v 6, ale čím je venku tepleji, tím později pak chodím spát. Kolem deváté hodiny večerní mne opět přepadne hlad. Většinou si vezmu bílý jogurt, případně salátek z mrkve a jablka, nebo variaci na šopák (bez balkán. sýra). Večer se snažím nejíst, ne tolik, a když už, opravdu jen něco lehkého,“ vykládá dále Petra.
„Co se týče pohybu, zamilovala jsem si jej, denně chodím pěšky do práce a z práce, na procházky, o víkendech si ráda zajezdím na kole, na bruslích, cítím, že ona strava není jedinou cestou a bez pohybu by mé úsilí bylo jen polovičaté.“
O Petru již nemám strach, skutečně pochopila základ, nyní se již může rozběhnout, kam se jí zachce. Ví, že celý tento svět staví na rovnováze, proto, pokud někde ubere, jinde přidá, pokud to někde přežene, jinde to zase kompenzuje pohybem. Z takové práce tu pak má nutriční terapeut radost. Držím jí tedy pěsti i nadále a rovněž i vám ostatním, kteří se tu s námi rozhodli zhubnout do letošních plavek.
Pohybová aktivita pro tento týden
| Pondělí | 30 minut | svižná rychlá procházka |
| Úterý | 40 minut | orbitrek (případně rotoped) + 110 sedů lehů |
| Středa | 30 minut | svižná procházka + 110 dřepů |
| Čtvrtek | 45 minut | plavání + 115 sedů lehů |
| Pátek | 30 minut | svižná procházka + 115 dřepů |
| Sobota | 40 minut | rotoped + 120 sedů lehů |
| Neděle | 30 minut | svižná procházka + 125 dřepů |
Pokračování naleznete v článku Jak zdravě zhubnout jednou provždy 18 – Jak si udržet svou váhu.