Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
V minulém díle věnovaném olejům jsme si blíže vysvětlili rozdíly mezi živočišnými a rostlinnými tuky, pověděli si něco málo k omega 3 a 6 nenasyceným mastným kyselinám, ale také o bodu zakouření, který je klíčovým pojmem pro zachování všech výživných složek, které jsou olejům vlastní. Z olejů jsme si pak blíže představili olej lněný, slunečnicový, avokádový a makový. Dnes tedy volně navážeme, abychom si pověděli něco k oleji dýňovému, olivovému, konopnému a pro naši zemi tolik typickému oleji řepkovému.
Dýňový olej
| Měla-li bych vybrat jednu jedinou vlastnost, kterou bych oleji dýňovému přisoudila, byl by to určitě zinek. Žádný z dalších olejů jej neukrývá tolik, jako právě tento zmíněný. Zinek je naším tělem doslova protknutý. Najdeme jej v kostech, kůži, ve vlasech a v dalších tkáních či orgánech, větší množství pak také v oční rohovce. Podílí se na metabolismu sacharidů, bílkovin i tuků, ovlivňuje na 200 nejrůznějších enzymů, imunitní systém, tvorbu a působení inzulínu, stará se o zdravý vzhled pleti, vlasů a nehtů. Nezbytný pro správný vývoj prostaty. Pestrá strava zajišťuje jeho adekvátní příjem, nicméně, potřeba se zvyšuje v pooperační fázi, v období rekonvalescence, po sérii několika nachlazení či chřipek jdoucích rychle po sobě, v těhotenství, při zánětlivých onemocněních střev doprovázených průjmy, v dětském věku. Spíše než v tabletové formě dbejme na jeho dostačující příjem důvtipně laděným jídelníčkem. Kromě dýňových semínek a dýňového oleje jej najdeme v oříšcích, jako jsou mandle a kešu, sezam, luštěniny, z těch pak především čočka, fazole, případně tofu. Klasickou sóju pro svůj vysoký obsah strumigenů nedoporučuji. Dále quinoa, amarant, tempeh, miso a z živočišných potravin pak vejce, červené maso, játra či ledvinky. |  |
Dýňový olej řadíme mezi oleje s nižším bodem zakouření, to znamená, že pro tepelnou úpravu není příliš vhodný. Jsme-li však zvídaví a rádi objevujeme, tento druh oleje stojí za to vyzkoušet, neb se řadí mezi nejlahodnější oleje vůbec. Kromě zajímavého množství zinku se vyznačuje vysokou hojivou schopností, trápí-li nás tedy záněty gastrointestinálního traktu, naučme se jen přidávat do nejrůznějších čerstvých salátů, případně i sladkých obilných kaší, vkládejme jej do hotových pokrmů, které již netřeba více provařit. Teď nemám na mysli žádné koupené polotovary, ale poctivé domácí dobroty, jež olej na závěr vhodně doplní. Trápí-li nás ranní zácpa, dopřejme si jednu polévkovou lžíci oleje na lačno. Troškou dýňového oleje lze také po ránu propláchnout ústní dutinu, čímž zamezíme vzniku nejrůznějších ústních zánětů a pozdějších komplikací, jako je např. paradontóza. Díky svému jemnému močopudnému vlivu nás zbavuje mírnějších forem otoků. Řadí se mezi oleje se silnějším protizánětlivým účinkem.
Olivový olej
 |
Olivový olej na českém trhu zdomácněl a mně přijde, že pokud již chceme investovat do zdraví, sáhneme právě po olivovém oleji. Mnozí již vědí, že olivový olej možno koupit v několikeré kvalitě, kdy rozlišujeme extra panenský olivový olej, zde jsou olivy zpracovány mechanickým způsobem. Takto si olej zachovává své jedinečné vlastnosti. Panenský olivový olej je získáván totožným způsobem, jediným rozdílem je obsah kyselin, který je cca o 1,2 stupně vyšší, než u oleje extra panenského. Olivový olej z pokrutin má pak se dvěma výše zmíněnými jen pramálo společného. Získává se totiž z konečného odpadu, který je výsledkem praní, odstátí, odstředění a filtrace. Většinou se zde pak uplatňují nejrůznější rozpouštědla, díky nimž se z odpadu extrahuje olej, který v něm po jednotlivých úkonech zůstal. Výsledná konzistence je však bezbarvého rázu, který rovněž postrádá i chuť. Proto se takový olej dále mísí s olejem panenským, aby si uchoval alespoň něco z toho mála, co je olivovému oleji vlastní. Zde vidíme jednotlivé rozdíly a ponechám již tedy na vás, kterou z cest si zvolíte. |
Výše jsem zmínila ještě onu kyselost, která vyjadřuje celkové množství mastných kyselin. Ty nejkvalitnější oleje disponují kyselostí stupně 0,8, což znamená, že byly zpracovávány těmi nejšetrnějšími technologiemi.
Olivový olej řadíme mezi jedny z nejstravitelnějších olejů vůbec, možná i díky kyselině olejové, omega 9, jež je běžnou součástí mateřského mléka. Tuto výjimečnou kyselinu neřadíme mezi esenciální, což znamená, tělo si ji může, pokud má tedy k dispozici vyvážené množství omega 3 a 6 nenasycených mastných kyselin, samo vytvořit. Strava bohatší na kyselinu olejovou zpomaluje rozvoj srdečních chorob a podporuje produkci vlastních antioxidantů.
Olivový olej pak právě díky zajímavému množství výše zmíněných kyselin snižuje hladinu cholesterolu v krvi, předchází vzniku diabetu 2. typu, rakovinnému bujení, pomáhá při zácpě a zánětlivých procesech v těle. Olivový olej, stejně jako olej dýňový, doporučuji ponechat studené kuchyni, kdy jej dle chuti přidávejme do zeleninových salátů, studených omáček, nejrůznějších krémů, polévek, ale také dipů či pomazánek. K tepelným úpravám pak volme olej avokádový, o kterém jsme hovořili v předešlém díle.
Olej konopný
 |
Stejně jako olej lněný, tak i ten konopný disponuje vyváženým poměrem omega 3 a 6 nenasycených mastných kyselin. Pamatujme, že aby byly tyto kyseliny co nejvíce přínosné, tělo je potřebuje ve své přirozené rovnováze. Omega 3 k omegám 6 by tedy měly zaujímat poměr 2:1. V opačném případě, jak je tomu například u oleje slunečnicového, který obsahuje více omega 6 na úkor omega 3, dochází ke vzniku nežádoucích metabolitů, což vede k příčinám nejrůznějších civilizačních chorob. Zdá-li se nám toto vysvětlení složité, jednoduše si pamatujme, že pro naše zdraví jsou nejpřijatelnější oleje typu lněný, konopný, dýňový a olivový, které používáme ve studené kuchyni. Vaříme, pečeme-li, využíváme vyššího bodu zakouření oleje avokádového. |
V oleji konopném najdeme zajímavé množství vitamínu E, vitamínu života, na 100 ml oleje cca 150 mg, který doporučuji navýšit v jídelníčku žen, snažících se otěhotnět. Olej je charakteristický svou zelenkavou barvou, za kterou může z části chlorofyl, zelené rostlinné barvivo. To se vyznačuje hojícími, antibakteriálními a protizánětlivými účinky. Jeho čistící vliv na naši krev je velmi přínosný.
Řepkový olej
| Ráda se obracím k typicky českým potravinám, které mají na tomto území svou dlouholetou tradici. Řepkový olej k nim bezesporu patří. Svým zajímavým složením omega 3 a 6 nenasycených masných kyselin jej rovněž řadíme mezi zdravější druhy olejů. Řepkový olej, přesněji jeho bezeruková varianta, je vysoce ceněn po celém světě. Pamatuji si na jednoho ze svých přátel, který před rokem přiletěl z pracovního pobytu v Irsku, kde právě řepkový olej platil za vybranou delikatesu a rovněž byl i cenově výš, než klasické oleje, jako je např. olej olivový. Vraťme se však ještě k oné kyselině erukové, která před léty skutečně řepkovému oleji neudělala dobré jméno. Jedná se o dieteticky závadnou kyselinu, která byla novými šlechtitelskými postupy v roce 1975 eliminována na neškodné minimum. Dnešní olej je kyseliny erukové prost a lze jej tedy zařadit mezi zdravé druhy olejů, které rovněž využívejme spíše ve studené kuchyni, jakožto součást zálivek zeleninových salátů, studených omáček, případně přidávejme během napařování, kdy díky unikající páře vzniká vhodné prostředí, které oleji neublíží. |  |