Jak překonat každou těžkost: Buď to zcela přijmi, nebo to změň

cm deprese4

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Máme zvláštní zálibu libovat si v problémech a starostech. Pořád se něčím trápit. Stěžovat si na okolnosti. Tento článek bude záměrně krátký. Z našich těžkostí a nepříjemných pocitů totiž vedou jen dvě cesty. A protože obě vyžadují jistou námahu, práci na sobě; spousta lidí zůstane z pohodlnosti raději ve stavu vlastní nespokojenosti.

Bavič Petr Novotný pronesl kdysi na jedné firemní motivační akci, že problém je od toho, aby se okamžitě řešil – pak podle jeho slov nebude: „Pokud máte něco, s čím nelze pohnout, na to je třeba se vykašlat. Poněvadž to není problém, ale neřešitelná blbost.“

Vždy máme volbu

Kdykoliv se nám děje v životě něco, co nechceme, máme volbu: buď to přijmout, nebo to změnit. Vše ostatní nám bere sílu.

První cesta: Přijetí

Přijetí je léčivé. Už jsem párkrát na webu Celostní medicíny zmiňoval zkušenost ruského vědce a léčitele S. N. Lazareva: U pacientů, kterým byla diagnostikována nevyléčitelná choroba, došlo k prudkému obratu a vyléčení ve chvíli, kdy se naprosto smířili s nejhorším – kdy už v sobě neměli žádný strach, boj, ani odpor – kdy zůstala pouze bezvýhradná láska k Bohu.

Přijetí není totéž co apatie, ani rezignace. Je to láska. Nebránění. Umožnění souladu – vděčnost za vše, co jest; synchronizace s rytmem Vesmíru, s tlukotem Absolutna. Hluboká úcta k přítomnému okamžiku.

Druhá cesta: Změna

Někdy nám naopak srdce říká, že právě teď je čas na změnu. Že destruktivní vztah je třeba opustit. Že v práci to chce něco nového. Nebo že abychom si mohli vážit sebe sama, musíme definitivně skoncovat se svými škodlivými návyky a vytvořit si nové.

Hodně strachů a špatných pocitů plyne z toho, že se změně bráníme. Že nejednáme podle své intuice (a nedržíme krok se svým Vyšším Já, které ví, co je pro nás dobré).

Proč se i nadále trápit?

Strach či pocity deprese rostou, když neděláme nic. Cestou k uzdravení je praktikování věty z titulku tohoto článku: „Buď to zcela přijmi, nebo to změň.“

Někdy je moudré věci přijmout a jindy změnit. Každý uvnitř ví, co je kdy správné. Ne každý to ale přizná – role oběti („V této situaci nemohu dělat vůbec nic“) bývá často rolí velmi oblíbenou.

Nejlépe se nám žije tehdy, když dokážeme přijetí i změnu spojit dohromady: Když jsme vděční úplně za všechno, co se děje, a zároveň nás baví věci měnit, posouvat dopředu, k lepšímu.