Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Americký psycholog Robert Sternberg je uznávaným odborníkem, který se kromě takových témat, jako je inteligence, styly myšlení (tzv. kognitivní styly), kreativita a jiné, věnuje také lásce. Svou teorii nazval triangulární, trojúhelníková teorie lásky, protože předpokládá, že v lásce sehrávají vliv tři důležité aspekty, a to:
- Intimita – zahrnující blízkost, pocit být milován, vzájemné poznání se, empatii, oporu a sdílení.
- Vášeň – zahrnující sexuální vzrušení, pocity euforie, pobláznění, fyziologické vzrušení a obecně fyzické projevy sexuální povahy.
- Závazek – projevující se touhou být s partnerem, loajalitou, touhou po dlouhodobém vztahu.
S vášní přichází počáteční pobláznění, silné emoce, přitažlivost k partnerovi. Je to důležitá složka, prostřednictvím které „zahoříme“ citem k druhému, jsme okouzleni partnerem, chceme s ním být v těsné blízkosti. Proto se jí někdy říká jako „horká“ komponenta.
Pak může nastoupit druhá složka, intimita, „hřejivá“ komponenta. S ní se partneři postupně stávají navzájem bližší, bližší už ne ve fyzické rovině (kterou má pod palcem předchozí vášeň), partneři se prostřednictvím intimity mají možnost blíž se poznat, otevřít se jeden druhému po lidské stránce, poznat své kladné stránky, naučit se přijímat i ty záporné, umět spolu prožívat krásné chvíle, ale s partnerem sdílet i ty nepříjemné, poznat navzájem svoje zvyky, návyky, rituály, tradice, sociální sítě. Proto se intimita rozvíjí relativně dlouho a postupně, protože nějaký čas trvá, než partnera poznáme.
Závazek – „studená“ komponenta – je složka, na které se nejvíc podílí vůle. Zahrnuje rozhodnutí podstoupit a podniknout všechno pro to, aby vztah a láska přetrvala i nadále.
Tak, jak je každý z nás jiný, tak je jiný i každý vztah. Jinak vypadá vztah, ve kterém silně převládá vášeň, na úkor intimity a závazku, a jiný je vztah, ve kterém je přítomen závazek a intimita, avšak vášeň zde opadla.
Na základě přítomnosti zmiňovaných tří složek můžeme rozlišit celkem osm typu vztahů neboli osm typů lásky:
Vztah bez lásky (non-love) je vztahem, ve kterém chybí všechny tři komponenty. Tento vztah představuje převážná většina našich interpersonálních vztahů, které jsou především formální a vystupují do popředí při běžných každodenních interakcích s lidmi v okolitém prostředí.
Mít rád (liking) představuje vztah, ve kterém je ze zmiňovaných tří složek přítomná pouze intimita. Dva jedinci se navzájem velmi dobře poznají, mají k sobě blízko, přijímají se se vším všudy, klady i zápory, avšak fyzická vášeň je k sobě netáhne, a nemají potřebu spolu budovat žádné formy (především formálního, déletrvajícího) závazku (společné bydlení, sňatek, děti). Příkladem takovýchto vztahů jsou především přátelství ve smyslu kamarádství.
Bláznivá láska (infatuated love) je založena na silné vášni, fyzické blízkosti a touze po fyzickém kontaktu s partnerem, kde však chybí intimita a rozhodnutí závazku. Můžeme jí říkat i „láska na první pohled“, kdy je pro partnery důležitá především fyzická blízkost a atraktivita. Z bláznivé lásky se postupným začleněním intimity a závazku může rozvinout hluboký vztah. Když však intimita a závazek nepřijdou a bláznivá láska zůstane jen na horké komponentě vášně, obvykle tak rychle, jak láska vzplanula, může stejně rychle i pohasnout.
Prázdná láska (empty love) je charakteristická závazkem bez intimity a vášně. I silná láska obsahující všechny tři složky může postupně zeslábnout pouze na závazek, kdy se intimita a vášeň ze vztahu vytratila. Příkladem můžou být třeba dlouholeté manželství, kde manželé spolu zůstávají spolu žít, i když k sobě kromě závazku nic necítí. V zachování vztahu je drží jen určitá forma závazku (např. děti, společné bydlení, finanční výhody). Vztahy založené na závazku bez stmelujícího prvku intimity a vášně můžeme jako prázdnou lásku chápat i na příklad domluvené sňatky v některých kulturách, kdy se manželé vzájemně blíž neznají a necítí k sobě fyzickou přitažlivost, avšak z důvodu zachování tradic mají společný závazek manželství založit a udržet. A kdo ví… k závazku a prázdné lásce se intimita a vášeň můžou časem přidat…
Romantická láska (romantic love) je kombinací intimity a vášně, kde jsou partneři k sobě poutáni nejen fyzicky, vzájemnou blízkostí, atraktivitou, ale taky se mezi nimi vyvinulo emocionální pouto – intimita. Společnou budoucnost neboli třetí komponentu závazek však (zatím) neřeší, užívají si „tady a teď“.
Přátelská láska (compationate love) je intimním, nevášnivým typem lásky, který je však silnější než jen „pouhé“ přátelství“, a to z důvodu přítomnosti závazku. Tento typ lásky můžeme vidět v déletrvajících manželstvích, kde vášeň poklesla nebo není přítomna, avšak hřejivá komponenta intimity, blízkosti a vztahu jakož i závazek pořád přetrvávají. Partneři k sobě cítí silné pouto a chtějí spolu zůstat, i když fyzické poblouznění a sexuální stránka ve vztahu chybí (nebo nejsou natolik důležité). Jako přátelskou lásku můžeme chápat mezi blízkými členy rodiny, kde je důležité se znát (co má/nemá kdo rád, jaký je apod.), být k sobě otevřeni, empatičtí, kde je zároveň i vize dlouhotrvajících blízkých vztahů ve smyslu závazku (např. dlouholeté blízké vztahy mezi sourozenci až do dospělého a staršího věku). Tento typ lásky se vyskytuje taky mezi blízkými přáteli, kteří mají mezi sebou platonické avšak silné přátelství.
Pošetilá láska (fatuous love) je typem vztahu, při kterém je závazek vytvořen na základě vášně, bez stmelujícího prvku intimity. Příkladem jsou páry, u kterých rychle vzplane vášeň, avšak nemají možnost, čas nebo chuť se dále blíž poznat, a rychle vznikne i závazek (např. začnou spolu bydlet, v zaslepení komponenty vášně si koupí na hypotéku společný byt). Typickým závazkem, který vznikne na podkladě prudké vášně, je otěhotnění partnerky. Následné rodičovství nebo manželství je závazek, který není upevněn intimitou, partneři se vzájemně vlastně vůbec neznají, nemají spolu odžité žádné rituály, nevědí, jak který reaguje v určitých situacích, které spolu neměli šanci si vyzkoušet, jak který funguje o svátcích, jaké má vztahy s rodinou (protože třeba „Vánoce jsou ještě v nedohlednu, my jsme otěhotněli jen po měsíci společného chození v březnu a já teď s hrůzou zjišťuji, jaké jsou hrozné svátky s jeho rodinou, že vůbec nepomáhá s domácností“ apod.) Tyto vztahy jsou proto velmi rizikové a nestabilní, a velice často končí rozchodem (i navzdory už existujícímu závazku, ať už je závazkem koupený byt nebo narozené dítě).
Úplná láska (consumate love) je typem lásky, u které jsou přítomné všechny tři komponenty. Představuje ideální typ vztahu, po kterém touží snad většina z nás. Sám Sternberg však připouští, že tento typ lásky je mnohem těžší udržet než dosáhnout. Z času na čas se může ze vztahu vytratit třeba vášeň – a z úplné lásky se stane přátelská (compationate) láska, avšak úplná láska se vždy může vrátit.
Nezapomínejme, že každý jsme jiný a každý od vztahu očekáváme něco jiného. Komplikující je, když partner, který od vztahu čeká spíše kamarádskou lásku, narazí na partnera toužícího po lásce bláznivé a fyzické.
U romantické lásky máme vášeň, sdílení a vzájemnou péči, nevidíme zde však vizi budoucnosti, což u některých lidí může představovat problém.
U přátelské lásky společný závazek sice je, partneři jsou jeden druhému nejlepším přítelem, avšak co když druhému zde chybí právě to fyzické, sexuální a žádostivé…?
Zmiňované tři aspekty lásky, intimita, vášeň a závazek, se v partnerstvích v různé podobě mísí a dynamicky proměňují. O to správné „namíchání“ všech tří ingrediencí proto musíme pečlivě usilovat, o to víc, uvážíme-li, že v společné kuchyni jsou kuchaři dva.