Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Fyzikální vyšetření se koncentruje na vyšetření břicha (pohledem, poklepem, pohmatem) a vyšetření konečníku. V diagnostice pomáhají laboratorní vyšetření provedená z odebrané krve pacienta (krevní obraz – známky anémie – chudokrevnosti), biochemie – známky aktivity zánětu, stav výživy apod, speciální imunologická vyšetření), mikrobiologická vyšetření ze vzorku stolice (parazitární a bakteriologické vyšetření).
Zobrazovací metody – endoskopické vyšetření (pomocí zavedené ohebné hadice (endoskopu) do konečníku a celého tlustého střeva (koloskopie) či ústy do žaludku a tenkého střeva (gastroskopie, enteroskopie) umožňují přímé zobrazení sliznice s možností posoudit přítomnost zánětlivých změn, jejich charakter, rozsah a tíži a umožňují odebrat malé vzorky sliznice – biopsie – k mikroskopickému rozboru), ultrazvukové vyšetření břicha (k posouzení zánětlivých změn střevní stěny, zánětlivých ložisek), v případě nutnosti i speciální rentgenové tomografické vyšetření – tzv. CT vyšetření. K posouzení případných změn na sliznici tenkého střeva je možno provést rentgenové vyšetření tenkého střeva za pomoci ústy podané kontrastní látky (enteroklýza).
Výše uvedená vyšetření umožní ve většině případů stanovit definitivní diagnózu Crohnovy nemoci, rozsah zánětlivých změn, jejich lokalizaci a závažnost a následně stanovit co nejvhodnější léčebný postup.
Léčba Crohnovy nemoci a ulcerózní kolitidy
Základem léčby Crohnovy nemoci (CN) i ulcerózní kolitidy (UC) je léčba medikamentózní, která je v současné době u obou typů střevních zánětů téměř identická. Druh léku a výše dávky závisejí především na intenzitě zánětu a jeho lokalizaci ve střevě. Protože se obě nemoci typicky projevují střídáním období aktivity (tzv. relaps) a klidu (tzv. remise), můžeme zjednodušeně rozdělit léčbu idiopatických střevních zánětů (IBD) na terapii útočnou (též indukční) a léčbu udržovací, jejímž cílem je dlouhodobé udržení klidového stádia.
Podle těchto kritérií pak volíme některý z následujících léků, které často vzájemně kombinujeme:
Aminosalicyláty (kyselina 5-aminosalicylová) patří k základním a nejčastěji používaným léčivům obou nemocí, zejména ulcerózní kolitidy. Mají formu tablet a kapslí podávaných ústy, nebo je lze aplikovat lokálně do konečníku v podobě čípků nebo mikroklyzmat. Jsou vhodné k léčbě mírně a středně aktivního zánětu a osvědčují se také v dlouhodobé udržovací léčbě.
Kortikosteroidy jsou látky hormonální povahy s velmi silným protizánětlivým účinkem. Patří proto mezi běžné léky útočné fáze medikamentózní léčby, a to buď ve formě tablet, nebo v injekcích podávaných nitrožilně (během hospitalizace). Tzv. topické steroidy mají podstatně omezené vedlejší účinky a mohou výše uvedené léky nahradit především u nemocných se středně aktivním zánětem. Imunosupresiva potlačují zánětlivou reakci v těle pacienta tím, že snižují aktivitu bílých krvinek, které jsou zodpovědné za udržování střevního zánětu. V současné době tvoří základ udržovací léčby většiny pacientů s Crohnovou chorobou a také u některých nemocných s ulcerózní kolitidou. Tzv. biologická léčba využívá protilátek proti zesilujícím zánětům v těle nemocného s idiopatickými střevními záněty. Její efekt je většinou rychlý a intenzivní, a proto je určena nemocným s vysokou aktivitou zánětu.
Asi 2/3 nemocných s Crohnovou chorobou a 20 % pacientů s ulcerózní kolitidou musí v průběhu života podstoupit chirurgický zákrok – operaci střeva. Důvodem je nedostatečná účinnost předchozí léčby, vznik léky neřešitelné komplikace (např. těsné zúžení střeva) nebo také komplikace medikamentózní léčby a nutnost jejího omezení. Chirurgická léčba ulcerózní kolitidy spočívá v tzv. kolektomii, tj. odstranění celého tlustého střeva, které je pak napojeno přímo na konečník. Druh operace u nemocného s Crohnovou chorobou závisí na lokalizaci nemoci ve střevě. Nejčastěji provádí chirurg resekci postižené části střeva. V některých případech mají nemocní po přechodnou dobu vývod střeva – tzv. stomii. Ani chirurgická léčba však neznamená definitivní uzdravení a nemocní jsou proto nadále sledováni a zpravidla také léčeni medikamenty.
Častá otázka pacientů s idiopatickými střevními záněty se týká stravování a režimu života. Až na výjimky lze říci, že strava nemá vliv na průběh obou nemocí. Dietní režim je ovšem nutno upravit tak, aby potraviny byly snadno stravitelné a nezhoršovaly již tak nepříjemné obtíže nemocného. Tato úprava je však individuální a závisí na zkušenosti daného pacienta. Výjimku tvoří situace, kdy střevní zánět vede ke zúžení některé části střeva se zhoršením průchodnosti; pak je nutno omezit, nebo zcela vyloučit ze stravy vlákninu. Jediným, zato však zásadním režimovým opatřením je zákaz kouření u nemocných s Crohnovou chorobou. Nikotinismus totiž prokazatelně a významně zhoršuje průběh této nemoci.
Aktivita ulcerózní kolitidy i Crohnovy choroby může vést k poruše výživy a hubnutí. Tento stav pak vyžaduje zavedení tzv. nutriční léčby, která je podávána buď přímo do žíly (tzv. parenterální výživa), nebo pomocí sondy do tenkého střeva. Nemocní mohou také popíjet speciální nutriční přípravky, které dodávají velké množství živin a dalších látek (vitamínů a minerálů) v relativně malém objemu. Součástí nutriční terapie je i doplňková léčba minerály a vitamíny (např. železo, vápník, kyselina listová) u pacientů s jejich nedostatkem. Je prokázáno, že časté vynechávání léčby zvyšuje pravděpodobnost relapsu (návrat příznaků nemoci). Je proto zřejmé, že základem úspěšné léčby Crohnovy nemoci a ulcerózní kolitidy je vedle lékařovy erudice také dobrá komunikace mezi pacientem a jeho ošetřujícím lékařem.
Pracovní skupina pro idiopatické střevní záněty
Pracovní skupina vznikla díky nadšenému úsilí několika specialistů již v roce 1996. Jejím prvním předsedou byl prof. MUDr. Zdeněk Dítě, DrSc., od roku 2000 je jejím koordinátorem doc. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
Jde o volné a otevřené sdružení pro všechny lékaře, kteří se specializují na problematiku diagnostiky a léčby těchto onemocnění. Od roku 2002 se tato skupina stala součástí zastřešující evropské organizace (ECCO), v níž je v současné době registrováno 23 zemí. Aktivity pracovní skupiny je možné shrnout do čtyř nejdůležitějších oblastí. První z nich je vzdělávání lékařů formou pravidelných ročních sympozií a intenzivního kurzu pro mladé lékaře. Do dnešní doby bylo realizováno celkem 11 velkých sympozií a pět ročníků intenzivního kurzu, který byl navíc rozšířen pro střední zdravotnický personál. Druhou oblastí je podíl skupiny na tvorbě národních doporučení, jak léčit a sledovat pacienty se střevními záněty. Třetím okruhem je klinický výzkum zaměřený na průběh chorob (IBD-Registr) nebo adherenci nemocných, léčbu a hodnocení účinnosti nových léčebných prostředků. Čtvrtou oblastí je snaha o edukaci pacientů a interakci s nimi. V tomto ohledu plánuje pracovní skupina uspořádat v roce 2007 tři sympózia pro pacienty. Právě komunikace s nemocnými a jejich edukace by mohla do budoucna podpořit myšlenku vytvoření aktivní a fungující organizace pacientů s idiopatickými střevními záněty.