Hruška, hrušeň

cm hrusky

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Spadl jsi z hrušky? Toť oblíbený slogan vesnického údivu nad akutně ochablou znalostí lokálně evidentní skutečnosti. Tím je zároveň naznačeno, že tato léčivka je poměrně vysoká a pád zanechává člověka v dostatečném otřesu, aby se mu v hlavě pomíchal mozek s rozumem a pamětí, ale také že existuje nějaký dobrý důvod na ni lézt. Tím dobrým důvodem je plod. Existuje ale i druhý neméně dobrý důvod – list. Tedy dobrý… – jak se to vezme. Doslova. Zvláště, vezmete-li obé do úst, je, řekl bych, hned poznat výrazný rozdíl. Tak to trochu rozebereme.

Hruška je oblíbená náhrada altánu na vesnickém dvorku, protože její široká koruna s bohatým listovím zvlhčujícím vzduch zabezpečuje příjemný chládek a vysává nadbytek vlhkosti z oblasti základů domů. Někdy to umí tak dobře, že mělká studna v jejím okolí za letních veder vysychá. Ale pod hruškou je pohoda. Ta přestane rázem, až začnou dozrávat plody. Plody dozrávají postupně a přezrálé padají podléhajíce gravitaci a vy také, jdouce po setmění po dvorku a překvapivše si stoupnuvše na rozčvachtaný kluzký stromoprodukt, plníce si zevně oděv produkty hrušně a vnitřně pravděpodobně i svými, neboť s jakým jiným záměrem jste mohli v ten čas tudy kráčeti…? Svěrače už holt nebývají jako dřív… Dřív se u příležitosti leknutí tuhlo, teď se z toho moderněji většinou pos…me (slušní si doplní „měje“; ostatní ví…).

Bohužel jsou sladké hrušky oblíbenou pochoutkou po všem lezoucích much a zvláště kousavých, bodavých, nervózních vos, a ty jsou zase oblíbenou pochoutkou sršňů poletujících vůkol jako zuřivá vzdušná torpéda. Jste-li ovšem sršáňovi na překážku i vy, lze se nadít fortežihadel, kteráž se bez několikahodinového obkladu z dubových kapek téměř nedají přežít.

Na to je připraven další slogan: „Z hrušky dolů!“ Ten naznačuje komentátorem schvalovaný neúspěch po nepřiměřeném nebo nevhodném nadužívaní relativní výhody pobytu na hrušce s nezaslouženým rozhledem, naturáliemi a spokojeností.

Sladké hrušky se dají kromě neprodleného zkrmení také vyždímat na léčivou šťávu. Ta se užívá při potížích s cévami, například při jejich křehnutí nebo ztenčení. Z kombinace účinných látek se jeví být jako rozhodující příčina v této indikaci přítomnost vitamínu P. Podobně jej obsahuje i černý rybíz. Ten dokonce mnohem více, ale zase má plod mnohem menší než hruška a navíc je mnohem kyselejší.

Šťáva z jedné hrušky se užívá asi 4x denně (ne z té samé!), což je připravené celkem hned. Na rybíz potřebujete brýle a trpělivost, protože ekvivalentní množství budete sbírat půl dne a místo vos vás budou terorizovat naštvaní mravenci, chovající na koncových listech brabenconektarouzadkudárné farmy mšic.

Hrušková šťáva je sladká a chuťově velmi příjemná. Díky vysokému obsahu draslíku je předurčena pro infarktáře, slabosrdcaté kardiaky, angínopektorisové osoby a lidičky s takovou nadváhou, že se zadýchávají při chůzi i se schodů dolů, nahoru raději ani nemluvě (a když, tak silně funivě…). Pije se mimo jídla nebo po jídlech.

Přestože je hruška příjemně sladkokyselá, v organizmu se chová nakonec alkalicky přebytkem kationtů po rozložení živin.

Tuto šťávu je lidově doporučeno popíjet i při horečnatých chorobách a zvláště, jsou-li doprovázeny zimnicí nebo horečkou (test pozornosti..). Alkalizace i snadno stravitelné cukry jsou pro rozhicovaná játra v tu chvíli velmi zachraňující, protože umožňují spalovat snadněji cukry než mnohem obtížněji bílkovinné rezervy, navíc s velmi zanášejícími zplodinami.

Šťáva z hrušek je močopudná a doporučuje se podávat jako doplněk při léčbě diuretiky.

Hruškovou šťávu lze po vyčištění koncentrovat varem na velmi lahodný sirup, který je v chladnu natolik stálý, že nepotřebuje konzervaci. Pokusně jsem zjistil, že i zahuštěný sirup při normální pokojové teplotě pomalinku kvasí a během asi deseti let je z něj zvláštně lahodné hustosladké pití podobné vaječnému likéru. Při nedostatečné koncentraci (pod 1,3 kg/l) vzniká ale nebezpečí vzniku plísní.

Doma lze ze zředěné převařené hruškové šťávy udělat i hruškové víno, které patří mezi vína sladká a těžká, protože je po něm brzy velmi těžká hlava. Také měknou nohy, což se pozná nejlépe, když po neopatrném pití chcete opustit stolní společnost. Vzhledem k náhlé podobné zkušenosti ostatních účastníků experimentu se společnost záhy stane podstolní. Po probuzení a překontrolování otlačené figury lze očekávat pocity majitele vosího hnízda v hlavě. Je to dáno kombinací složenin hruškových cukrů, přiboudlin (nepřesná definice) a nepřiměřeného množství lihu, které omezí jaterní detoxikaci, čímž se zanesou zmalátňující metabolity do celého těla, ale my v tu chvíli víme jen o obsahu jakoby zmenšené lebky. Není to však velikostí lebky, ale rozumu. Doporučuji jednu diuretickou vinnou sklenku 100 ml na 4-5 hodin diurézy zabezpečené pitím přiměřeného přídavku vody (asi 2-3 l/D, podle schopnosti ledvin tekutiny včas vyloučit). Pro laicky terapeutické účely lze místo čerstvé šťávy z hrušek připravit 5-10 minutový odvar ze sušených hrušek, hruškových křížal.

Požívání vyzrálých plodů s dobře stravitelnými cukry vítají střevní kvasinky oslavnými salvami kvasných plynů, které zároveň účinně zabrání včasnému vstřebání vody ještě před dosažením konce střeva a tím raketově akcelerují krok. Někdy ovšem jen několik prvních, protože na ostatní už je pozdě spěchat (doporučuji si včas sundat obuv a ponožky dát přes nohavice). Proto myslím, že je vhodné zralé hrušky užívat rychlostí jednu za 3 – 4 hodiny, nejvýše 5 za den. A to především v močopudných, tepelně zimničných či kardiologických indikacích. U hubnou-cích obézních bych ale počet hrušek z pochopitelných příčin neomezoval…

Nedozrálé hrušky obsahují veliké množství ve střevech nerozložitelné vlákniny, která se teprve zráním nebo tepelným zpracováním změní v cukry. Požitím těchto nastává těžko od žaludku, nechuť k jídlu i pití, ale zároveň dobrá diuréza, takže v konečném efektu dochází k zácpě a určité mírné dehydrataci.

Literatura uvádí možnost rozpékání nezralých hrušek, v jejichž složení je zřejmě i vyšší podíl hořčin z nezralé slupky s částečně karamelizovanými cukry nabízející zvláštní chuťové zážitky. Sám jsem to ale ještě nezkoušel.

Nezralé zelené tvrdé hrušky vhodně uskladněné pomalu dozrávají až téměř do nové sklizně a dokáží být skutečnou gurmánskou lahůdkou. To jsem vyzkoušel. A jo.

Drcené, mleté nebo strouhané hruškové křížaly se dříve jako tak zvaná pracharanda nebo prachanda přidávaly do perníku nebo se jimi posypávaly kaše, škubánky, ovocné knedlíky, koláče, buchty. I když chutnají sladce, většinou se před použitím ještě spékaly s cukrem a případně skořicí.

Při používání hruškových produktů s močopudným zaměřením se nedoporučuje kombinace s bílkovinovou stravou – masem, vejci, mléčnými produkty, protože kyselé trávicí šťávy sníží dezinfekčně diuretický efekt hrušek.

Tento efekt má poměrně vysoký zvláště list, který obsahuje větší množství dezinfekčně diuretických látek, takže může do určité míry nahrazovat při zánětu ledvin a měchýře i medvědici nebo brusinku. Při pití záparu z listu hrušně (3-5x denně mimo jídla spařit asi 4 g řezaného sušeného listu) při zánětech v urologickém traktu, ledvinách, močovodech, měchýři, prostatě a při ledvinovém písku či kamenech není vhodné užívat nic kyselého, protože kyseliny, včetně vitamínu C, způsobí eliminaci účinných látek játry a omezí jejich žádoucí průchod ledvinami do moči. Stejně bych to pojistil tabletou 1,5g jedlé sody. Soda ovšem zastaví v podstatě trávení, takže to je potřeba brát asi hodinu před jídly (aby se to stihlo vstřebat) a několik hodin po jídlech.

Pro list lezeme na hrušku v době květu s přiměřenou opatrností, abychom v lepším případě nenaplnili slogan, v horším rubáš.

Hrušeň je tedy překvapivě užitečná léčivá rostlina našich dvorků a zahrad a bylo mi potěšením vám ji představit.