Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Současná houbová sezóna je v plném proudu, hory jsou plné kozáků, babek, modráků a klouzků, stačí jen vyběhnout do nedalekého lesa a do hodinky přijít s pěknou výslužkou. Sama jsem teď strávila týden v krásných bohdanečských lesích, kde se to hříbky jenom hemžilo. A nejen jimi. Podzimní sluníčko mi pomohlo nasušit kopřivy, šípky a další, tolik cenné bylinky. Pokud si myslíme, že příroda je štědrá pouze na jaře, jsme na omylu, jen se rozhlédněme, tolik toho ještě kvete, voní a samozřejmě léčí. Nejdříve si však povězme něco k houbám, které tu smíme užívat přinejmenším celý říjen. Pokud si nejsme jisti jejich sběrem, vybírejme pouze ty, jejichž klobouk je ze spodu „sametový.“ Takové houby pak označujeme jako rourkaté. Mezi jejich zástupce patří lahodné hříbky, křemenáče, kozáci a klouzci. Houby s lupeny naspodu klobouku nazýváme lupenaté a řadíme zde právě bedly, holubinky, muchomůrky, pečárky či ryzce.
Čerstvé houby obsahují 85 – 95 % vody, většina z ní se během sušení odpaří, přičemž se hmotnost plodnic a desetinásobně sníží. Sušina hub obsahuje 5 – 35 % bílkoviny. Množství pak závisí na druhu hub, na jejich stáří. Čím mladší houba, tím vyšší % bílkoviny v sobě ukrývá. Mnohé houby, např. pečárky a hříbky, obsahují tolik esenciálních aminokyselin jako maso. Stěny buněk hub jsou obvykle tvořeny chitinem, nestravitelným druhem vlákniny, která napomáhá střevní peristaltice, trávení, působí jako ochranný faktor v prevenci arteriosklerózy či rakoviny trávicího tratu. V sušině hub jsou v menší míře zastoupeny také tuky a cukry, jedním z nich může být tzv. trehalóza, štěpena enzymem trehalázou. Pokud houby těžce trávíme, jedním z důvodů může být jejich nesprávná a zatěžující technologická příprava, např. smažení, případně pak absence již zmíněné trehalázy.
V houbách najdeme vitamíny, zejména vitamíny skupiny B, nejvíce v hříbcích, dále C, D, E, K. V Lišce obecné je pak zastoupeno hezké množství beta karotenu. Z minerálních látek naše tělo využije draslík, fosfor, vápník, železo, mangan, ale také měď. V 1 kg sušiny Bedly jedlé najdeme až 180 mg mědi, důležité, mimo jiné, při tvorbě červených krvinek. Ve stejném množství sušiny Klouzka strakoše pak najdeme 1 500 mg železa, což už je skutečně významné množství, pokud zvážíme, že DDD železa činí 20 mg pro muže a o 5 miligramů více pak potřeba v organismu ženy.
Na co bych ráda upozornila, je onen fakt, že houby velice snadno absorbují jedovaté prvky okolního prostředí, rtuť, arzen, kadmium. Koncentrace těchto prvků je v houbách povětšinou vyšší, než v okolní půdě. Dobře si tedy vybírejme, kde na houby půjdeme. Nesbírejme ve spádových oblastech elektráren, chemických a hutních závodů, skládek. Dejme si to nejlepší a tak, vyražme do lesů daleko za město, čerpejme energii přírody a pokud zvládneme, choďme chvíli bosky, odměnou nám bude to nejčistší, pro co si tu naše duše přišly. Onen klid a láska, jež prostoupí našimi žilami…
Protože mne odmalička uchvacují právě jedlé houby rourkaté, pojďme si některé z nich představit. Výjimkou je pak Hřib satan, jenž bývá masitý s bělavým, stříbřitě šedým, vzácně i zelenavým kloboukem. Ústí rourek jsou zprvu oranžově žlutá, později karmínová. Dužnina je v mládí žlutavá, později bělavá, na řezu slabě modrající. Mladý hřib má libou vůni, ve stáří však páchne. Chuť je více méně příjemná, tou se tedy neřiďme. Skutečně, spolehlivým znakem této houby je onen nápadně světle bílý klobouk s karmínovými rourky.
Úžasní jsou klouzci, pravda, jejich klobouček je sice mírně lepivý a slizký, nicméně, pokud již najdeme stanoviště těchto hub, většinou jich nasbíráme slušnou část košíku. Řadíme zde Klouzek obecný, Klouzek žlutavý, Klouzek modřínový, neboli sličný, Klouzek tridentský, slizký, zrnitý a kravský. Do výčtu můžeme zařadit také Klouzek limbový, jenž je ze všech klouzků nejméně vzhledný, jeho klobouk je spíše okrově hnědý, červenohnědý až šedohnědý. V mládí vylučuje kapky tekutiny, které po zaschnutí hnědnou. Dužnina je žlutavá, za sucha bělavá, vůně i chuť nevýrazná. Tento jediný druh nesbírejme, je totiž vzácný a tak, zákonem chráněný. Klouzky většinou najdeme ve vyšší provlhčené trávě, případně pak na okraji polí. A opravdu, můžeme je sbírat kosou, kolik jich tam jenom je.
Protože tyto houby vytvářejí rodinky, větší houby lze nakrájet a nasušit, ty malé pak naložit do octu a uschovat na zimu. Z octu vybírejme kvalitnější druhy, klasický vinný nechme raději babičkám, které jím ještě dnes velmi rády čistí zašlé kachličky.
Co takové suchohříbky, kterými se to lesy jen hemží? Řadíme zde Suchohřib hnědý, moravský, který je zákonem chráněný, Suchohříbek plstnatý, uťatovýtrusný, žlutomasý, meruňkový, sametový, příživný a další. Všechny tyto druhy jsou jedlé, velmi voňavé a chutné. Nevýhodou je, že bývají velmi často napadeny nezvanými hosty v podobě červíků. Pokud známe místečka jejich výskytu, sbírejme je jako svěží, mladé hříbky, kdy na ně vyražme po prvních deštích.
Nasušíme-li je, naučme se je zapracovat do zdravého staročeského pokrmu jménem Kuba.
Staročeský Kuba
- 300 g krup
- 100 g kyselého zelí
- 50 g sušených hub
- 1 cibulka
- 3 stroužky česneku
- majoránka
- 5 g kvalitního oleje na smažení
V pánvi zpěníme cibulku, přidáme promyté kyselé zelí, sušené houby, majoránku, prolisovaný česnek, podlijeme vodou a dusíme, společně s kroupami, cca 40 minut. Podáváme jako výživný oběd.
Mezi další oblíbené houby řadíme kozáky. Jako malá jsem z nich měla největší radost, už pro jejich bílou třeň neboli nožku, která je pokryta černými „obrazci.“ Nejčastějším kozákem je Kozák březový, jehož klobouk bývá za vlhka mírně slizký, plavý, až sytě hnědý. Ústí rourek bývají bělavá, špinavě krémová. Bělavá dužnina po rozkrojení nemodrá, vůně je jemná, nevýrazná. Stejně tak chuť, po nasušení však nabírá své intenzity. Sbíráme jej od konce května až do požehnaného listopadu, tudíž, z kozáků se tu lze těšit ještě dobré dva měsíce.
Mimo to, nebojme se při svých toulkách nasbírat tolik zdravé mladé kopřivy, které teď v září vládnou stejnou silou, jako na jaře. Dále šípky, které jsou zásobárnou rutinu a vitamínu C. Vše nasušme. Stejně tak sbírejme lístečky cizopasného jmelí, které má ten dar zharmonizovat náš vyčerpaný hormonální systém. Odšťavňujme jitrocel a pampeliškové listy, sušme křížaly, v zimě nám vše přijde vhod, abychom si pak vzpomněli na prosluněné horské kopce, na sklonku tohoto léta…
Zdroj: V článku jsou použity informace z knihy Houby, Ladislava Hagara.