Guillain-Barrého syndrom (GBS)

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Guillain-Barrého syndrom (GBS) je akutní zánětlivá demyelinizační polyneuropatie (AIDP). Jde o autoimunitní reakci proti periferním nervům, obvykle vyvolané akutním infekčním procesem.

Mezi základní obecnou charakteristiku patří akutní začátek s rychlou progresí nejčastěji během 1 – 2 týdnů, často se jedná o vážné onemocnění obvykle se projevující ochrnutím začínajícím slabostí v nohou, která se šíří do horních končetin a obličeje, společně s úplnou ztrátou hlubokých šlachových reflexů.

Předpokládá se, že infekce je jenom spouštěčem reakce a že před vznikem onemocnění existovala jistá chybná imunitní dispozice k neuropatii. Guillain-Barrého syndrom je jednou z hlavních příčin netraumatických paralýz na světě.

Jsou známy souvislosti s virovými infekcemi, jako jsou virus infekční mononukleózy, cytomegalovirus, HIV infekce, oparový virus, virus infekční žloutenky A a C, ale také dětské infekce, jako byly spalničky, příušnice či neštovice. Také po kontaktu s bakteriemi rodu camphylobakter, borelie, mycoplasma pneumoniae, E-Coli.

Onemocnění se vyskytuje v komplexu s jinými autoimunitními nemocemi: lupus erythematosus, sklerosis multiplex nebo systémovými chorobami typu Hodgkinovy choroby, chronické lymfatické leukémie…

Ke startu nemoci může dojít po anestezii při operacích, při těhotenství atd.

Základní patologický mechanizmus si lze stručně představit tak, že při reakci protilátek jsou napadány myelinové pochvy nervů, kde vznikne zánět, a ten vede k demyelinizaci – k odhalení nervu, jehož následkem je porušení schopnosti vodit nervem vzruchy k jednotlivým svalům a orgánům. Dojde k ochrnutí.

Pokud není včas nemoc odhalena, vede tento proces k nevratným změnám a následkům. A bude záležet na tom, která skupina nervů je postižena, podle toho se pak projeví celkový charakter nemoci a jeho závažnost.

Tento proces lze dnes zpomalit odfiltrováním kolujících protilátek z krve tzv. plazmaferézou.

Vědci se musí ještě intenzivně zabývat myšlenkou, jak zastavit autoimunitní proces, aby se netvořily protilátky.

Ví se zatím, že poškození myelinové pochvy je zprostředkováno hlavně T buňkami, které rozpoznají specifický antigen. Aktivované T buňky asi přestoupí nervově-cévní bariéru a vniknou do periferního nervového systému. T buňky aktivují makrofágy, dochází k produkci cytokinů, uvolňování toxických mediátorů a rozvoji demyelinizace.

V diagnostice má dominantní roli EMG, typický je likvorový nález, pečlivá anamnéza hledající souvislosti s prodělanou infekcí.