Etikoterapie – úvahy o vznikání nemoci

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Kdyby se mě na začátku mé medicínské praxe někdo zeptal, jak a kde vzniká nemoc, vysypal bych asi ze sebe naučené fráze o zákeřných bakteriích, které napadají nevinné orgány a způsobují příznaky nemoci dle náhodného výběru, nebo jak chybějící enzymy či hormony a podobně nedovolí zdárnou funkci organizmu, či jiné podobné materialistické myšlenky. Dnes po patnácti letech praktikování klasické medicíny, ale hlavně po dalších osmnácti letech jejího nepraktikování a rozvíjení etiko-terapie, bych asi řekl, že nemoc vzniká kdesi hluboko v našem nitru, učiníme-li chybu při formování našeho postoje k životu. Kdy rozhodnutím naší svobodné vůle se odkloníme od přímého směřování k radosti ze života, tvorby a vděčnosti za užívání darů. A sklouzneme ke kritice okolí nebo sebe a radost se vytratí (nakrátko u akutních či nadlouho u chronických nemocí, které jsou pak následným otiskem ve hmotě těla).

Zkusme si vzpomenout, v jak radostném rozpoložení jsme se nacházeli před objevením prvních příznaků našich neduhů. Ale upřímně! Co bylo v hloubce? Mrzuto, lítostivo, truchlivo, ukřivděno, či převládal hněv, vztek až nenávist. Zkrátka mraky jakých emocí zakryly hřejivé slunce radosti a štěstí? Co udupalo láskyplné přijímání světa kolem nás? Byli jsme vůbec někdy v takovém láskyplném stavu?

A jaký láskyplný vztah k životu máme právě teď? Tak pozor! Co se stalo naším zvykem?! Nemoc jenom komentuje, jakým jsme člověkem. Podívá se tomu na kloub nebo na zoubek a dochází k závěru, zda potřebujeme přes prsty nebo přes hlavu, aby se nám rozsvítilo. A co uděláme my, nevděčníci? Nadáváme, proč zrovna já, když ten a ten je přece horší a nedostal nemoc.

Jdeme pak, kam jinam, než k lékaři a tam slyšíme fráze o zákeřných mikrobech či chybějících elementech a podobně, anebo dokonce vůbec nic o příčině své nemoci. Zato ale hodně o jediné možné léčbě v tabletách či injekcích.

A užíváme! Je nám to líto, je nám mrzuto, či máme zlost a zuříme. Nic jsme nepochopili. Pořád ne a ne se rozsvítit a konečně začít s uzdravováním příčiny, kterou bychom bez světla nemoci dál přehlíželi. Takže jak to bylo na začátku? O tom vznikání nemocnosti, kdesi v hloubce nás samých, při formování nemocného postoje k životu?

V čem byl ten váš postoj nemocný?…

Doporučujeme knihy Co s doktorem – cesta etikoterapie I. díl a Co s doktorem – cesta etikoterapie II. díl.