Etikoterapie – hledání skutečných příčin nemocí

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Díváme-li se na vývoj světonázoru v civilizovaných zemích v posledních staletích, převažuje ve vědě i společnosti příklon k pragmatickému materialistickému nazírání na svět. Za příčiny hmotných situací a jevů jsou považovány zase hmotné situace a jevy. Věda se postupně zredukovala na vědu o hmotě a zaměřila se převážně na zkoumání toho, co je nabíledni, co je na povrchu, co je zřejmé, smysly člověka uchopitelné, myslí člověka pochopitelné, pro rozum srozumitelné.

Zdá se, jako by ve vývoji lidského myšlení převládla snaha jenom jedné jeho části – řekněme jedné hemisféry mozku – snaha po redukci, zjednodušení, snaha po vydělení a oddělení jednoho (jednotlivce) od všeho ostatního, až na jednotlivou buňku, nebo dokonce atom či prvek. A odtud pak snaha zase přehledně vystavět z těchto prvků představu o světě – jak jinak než jen hmotném. Věda kráčí vítězně cestou nalezení hmotné podstaty všeho světa.

Je velmi pohodlné vytrhnout ze souvislostí, zjednodušit, zkoumat snadno prokazatelné, měřitelné, važitelné – a díky tomu pohodlněji žít. Je pak snadné sebe v tomto zjednodušeném světě iluzí zbožštit na pána věcí, který má, naučí-li se pár definic, přehled o „všem“. Tak se člověk na Zemi stává pánem věcí – vědě odpovídající technologie zajišťují hmotný blahobyt jednotlivců – ale nikoli pánem obsahů věcí a jevů. Uspokojována je jen touha po blahobytu hmotného těla a jeho smyslů. Jako by vítězila snaha vydělit hmotnou jednotku (jednotlivce) ze všeho ostatního – z nehmotných souvislostí, vztahů, z univerzálního, vše spojujícího. Jako by se modlou posledních staletí ve vědě, a nejen ve vědě, stalo číslo 1. Význam pojmu člověk je redukován na hmotné tělo a uspokojování jeho potřeb. Z věd o člověku se prakticky vytrácí zkoumání duše a ducha.

Tato tendence, praktikovaná i v medicíně (i titul MUDr. – medicíny univerzální doktor se redukuje na lékař), má za následek, že je zkoumán jedinec a jeho nemoci odděleně od vztahů jeho duše a ducha s okolím. Zkoumají se hmotné anatomické důsledky v jeho těle bez zřetele na nehmotné vztahové příčiny, které nesledovány a neléčeny dále dopadají až do hmoty těla i přes lékařskou péči. Tímto přístupem se nepozorovaně ztrácí něco velmi podstatného pro udržení harmonické jednoty zdravého jedince i zdravé společnosti.

Cosi v nás rozdmýchává pýchu, touhu po pohodlném vlastnění hmotných požitků, nutí nás nejen oddělovat se od ostatních a zažívat oprávněný pocit individuality, ale i nadřadit sebe nad celek a mít moc něco využít ve svůj prospěch. A tak se člověk může postupně zabývat už jen sám sebou a to ve své nevědomosti ještě za sebe samého považuje jen odraz svého hmotného bytí ve své mysli. Tak se udržuje u moci nevědomost a sobectví. Nemá-li svět zaniknout, musí se v jeho vývoji projevit i opačná tendence orientovaná na celek (druhá hemisféra). I přes monopol materializmu ve vědě se zvedají hlasy volající po návratu duchovního vhledu a aplikaci duchovní vědy do medicíny. Příkladem mohou být antropozofická medicína nebo etiko-terapie.

MUDr. Ctibor Bezděk, zakladatel etiko-terapie, už v roce 1931 formuloval odvážnou myšlenku, že „příčinou všech nemocí a běd jednotlivce i lidstva je jedna lidská vlastnost – sobectví“. Pak ale skutečnou léčbou nemocí lidstva je odstranění všech forem sobectví z jednání člověka! Tato myšlenka naprosto zásadně mění pohled na to, co je zdraví a nemoc, i na to, co je skutečným uzdravením nejen těla, ale i duše a ducha z nevědomosti o sobě a svém pokřiveném vztahu k sobě i k Bohu. Tím se boj o uzdravení člověka přesunuje z operačních sálů nemocnic, a z laboratoří a výrobních hal farmaceutického průmyslu do nitra člověka samotného – do nitra jedince. Poznat a odstranit formy svého sobectví totiž musí každý sám. Musí se sám svobodně rozhodnout, čemu bude věřit a jak bude žít.

Člověk jako by stál na rozhraní mezi zemí a vesmírem. Mezi přírodou, jíž je přes prvky svého hmotného těla součástí, a vesmírem, s nímž má vztahy přes éterné (oživující) tělo – přes duši a ducha. Soustředí-li věda své zkoumání jen na hmotné bytí člověka – jen na hmotu, která bez oživení duší a duchem je jen mrtvou bezduchou hmotou, je to degradace člověka. Člověka, kterému byla dána právě duše a duch, aby jimi vládl na zemi a byl zde dobrým hospodářem, který právě přes své zdravé tedy mocné – mravné vztahy se zemí i vesmírem je ustanoven  pánem, protože je vědomým průsečíkem všech informací a může je využívat svou svobodnou vůlí ku prospěchu sebe i všech ostatních. Teprve vědomé vytváření takových zdravých vztahů umožňuje zdravý život jednotlivce, společnosti i planety Země.

Knihy MUDr. Vladimíra Volgeltanze  Co s doktorem – cesta etikoterapie I. díl a Co s doktorem – cesta etikoterapie II. díl naleznete v naší nabídce.