Epilepsie

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Sestavit informace o této nemoci je poměrně složité, protože existuje celá řada variant, jak se nemoc projevuje. Nejprve je třeba rozlišit základní pojmy. Epilepsie je nemoc, zatímco epileptický záchvat je příznak. Epilepsie je onemocnění charakteristické opakovanými epileptickými záchvaty, jejichž původ je v mozku.

Epileptický záchvat je jen jeho příznakem – příznakem záchvatové, přechodné poruchy funkce mozku, vyvolané abnormálním elektrickým výbojem skupiny nervových buněk. Buňky mohou být postiženy například: dlouhodoběji nějakým chorobným procesem (zánětem, vrozenou poruchou nebo nádorem), přechodně poškozeny a podrážděny, např. nízkou hladinou cukru v krvi (obvykle u lidí léčených na cukrovku), poruchou rovnováhy minerálů ve Vaší krvi nebo přechodnou nedokrevností spojenou s nedostatkem kyslíku (u cévní mozkové příhody). Pak se sice jedná o epileptické záchvaty, nikoliv však o onemocnění epilepsií.

Podle rozšíření záchvatové aktivity je možno epilepsii rozdělit na dvě skupiny:
Rozlišujeme epilepsie, kde záchvatová aktivita postihuje velké oblasti mozku – nazýváme je generalizovanými záchvaty – od epilepsií, kde jsou záchvaty lokalizované – nazýváme je fokálními nebo parciálními epilepsiemi. U nich pak záleží na místě, kde záchvat vzniká, která část mozku je zasažena – pak se objevují příznaky svalových záškubů – nebo příznaky zrakové, sluchové apod.

Pokud je při záchvatu člověk při plném vědomí, uvědomuje si průběh záchvatu, je schopen komunikovat, pak se jedná o parciální záchvat jednoduchý. Mohou tak vznikat samovolné záškuby obličeje, končetiny nebo jedné poloviny těla, přechodné pocity brnění jedné poloviny těla, záblesky před očima, vnímání různých pachů nebo divná chuť v ústech. Původ záchvatů bývá zejména v zadní části čelního laloku, laloku temenním, týlním, někdy i spánkovém. Existují i záchvaty, kdy člověk sice neupadá do bezvědomí, nicméně chová se zcela automaticky, chová se „zvláštně“ a na příhodu si nepamatuje, pak mluvíme o komplexním parciálním záchvatu. Ten se může projevit neúčelnou gestikulací, pošklebováním, pomlaskáváním, automatickým upravováním se, přecházením po bytě s bezmyšlenkovitým prohlížením věcí, křikem, takto postižený člověk nereaguje na oslovení, nekomunikuje. Záchvaty mohou provázet i nepřiměřené emoce (city), případně „záchvaty hysterie“, člověk se válí po zemi a provádí bizarní pohyby. Původ těchto záchvatů bývá buď v oblasti čelního nebo spánkového laloku, kde jsou „centra“ pro paměť, chování a složitější aktivity člověka, tyto oblasti kontrolují např. chování, pomáhají při orientaci.

Před záchvatem vzniká tzv. aura, která je charakterizována několika rysy:

• vzniká bezprostředně před záchvatem, trvá krátce, několik vteřin
• projeví se různými pocity brnění, zápachu, neskutečna atd.
• může pacienta upozornit na blížící se záchvat s bezvědomím, takže je schopen například zaujmout takovou polohu, aby se neporanil.

Přítomnost aury však nemusí být pravidlem, někdy vzniká generalizovaný záchvat náhle, což bývá pro postiženého závažnější, jestliže varování chybí. Nejčastěji dochází ke vzniku epilepsie v dětském, dospívajícím věku a u starších lidí (nad 60 – 70 let). Důvodem je zejména vývoj mozku a vrozené poruchy v případě prvém (mohou být samozřejmě i jiné příčiny) a stárnutí mozku spojené s různými změnami v případě druhém.

Pokud bychom hledali příčiny, pak lze jmenovat:

• poranění mozku – dopravní nehody s úrazy hlavy, zlomeninami lebky, dlouhým bezvědomím, krvácením do mozku apod.
• infekce mozku, které zahrnují zejména encefalitidu (zánět mozku způsobený například virem klíšťové meningoencefalitidy, Lymeskou borreliozou), případně meningitidu (zánět obalů mozku – mozkových blan – způsobených bakteriální infekcí)
• odchylky normální stavby mozku, které mohou vznikat špatným vývojem v době těhotenství, případně poškozením v době porodu.
• mozkové nádory – zhoubné či nezhoubné – mohou podráždit mozek a způsobit epileptické záchvaty.
• toxické poškození mozku škodlivými látkami, nejčastěji alkoholem. Chronický alkoholizmus je nejčastější příčina vzniku epilepsie ve středním věku. Příčinou toxického poškození však mohou být i jiné látky, například drogy nebo jedy.
• jiné příčiny, vzácnější – například cévní anomálie (klubíčkovité rozšíření cév), roztroušená skleróza nebo jiná onemocnění postihující mozek se zobrazitelnou odchylkou od stavby normálního mozku.

Příčiny epilepsií mohou být různé, podstatu některých známe, u jiných nikoliv. Provokačním faktorem epilepsie je vlastně všechno, co zvyšuje dráždivost nervových buněk:

• je to především alkohol (nebo jeho odnětí u alkoholika),
• nedostatek nebo nepravidelný rytmus spánku (například noční směny), u některých blikající světla (např. diskotéka, počítačové hry – blíže viz fotosenzitivita), požití omamných látek.
• u léčených epileptiků může náhlé vysazení léků vyvolat epileptický záchvat.
• jsou i další faktory, které mohou ovlivnit vznik epileptických záchvatů, jako například stres, hormonální změny (menstruace) a nadměrná únava, teploty, určité léky, hluboké dýchání, fyzická zátěž …

Jak můžeme pomoci člověku, který má záchvat?

• Zachovejte klid.
• Položte nemocného na bok, aby mu nezapadl jazyk, dbejte, aby v dosahu nebylo nic nebezpečného (radiátor, oheň, schody), podložte pod něho něco měkkého a odstraňte z dosahu všechny předměty, o které by se mohl zranit.
• Zbytečně s ním nehýbejte, pokud to není bezpodmínečně nutné, nesnažte se ho omezovat v pohybu, nedávejte mu nic do úst ani nešpendlete jazyk, jak se to dříve dělalo.
• Nesnažte se dávat nic k jídlu ani k pití, než se probere z bezvědomí.
• Okamžité zapadnutí jazyka v poloze na zádech (pokud je obtížné pacienta přesunout na bok) je možné řešit záklonem hlavy s předsunutím dolní čelisti.

Po odeznění záchvatu

• odstraňte možnou překážku z úst, např. umělý chrup či potravu, snažte se zmírnit po-záchvatovou zmatenost, nebraňte mu v pohybu (např. když se zvedá).
• Pokud se jedná o první záchvat, neprodleně volejte RZP. Po záchvatu se snažte vypátrat, zda-li není zraněný, případně se snažte zjistit další bližší informace (o příbuzných, je-li léčený, co předcházelo, apod.), jež mohou lékaři významně pomoci! Každý epileptický záchvat – i u léčeného epileptika – by měl lékař vidět. Okamžitý transport do nemocnice bývá nutný v případě prvního záchvatu, opakovaných záchvatů, poranění nebo trvající dezorientace… Ale to už ponechte na uvážení lékaři.

U opakovaných nebo navazujících záchvatů (status epilepticus) postupujete stejně jako u generalizovaného tonicko-klonického záchvatu, JE VŠAK ABSOLUTNĚ NUTNÉ ZAJISTIT CO NEJDŘÍVE ODBORNOU LÉKAŘSKOU POMOC, VOLEJTE OKAMŽITĚ RZP!

Přesnou diagnózu na základě komplexního vyšetření stanoví neurolog.
Elektroencefalografické vyšetření (EEG) je naprosto zásadním a základním vyšetřením v neurologii, zvláště pak u podezření na možnou epilepsii. EEG je metoda, která snímá elektrickou aktivitu mozku pomocí nalepených elektrod nebo zvláštní čepice. Vyšetření trvá asi 20 minut, ležíte v klidu, na příkaz otevíráte či zavíráte oči, používá se blikajícího světla a místy musíte hluboce dýchat – takzvané aktivační metody, které snáze odhalí záchvatovou poruchu – zvyšují dráždivost nervových buněk. Neurolog může k upřesnění diagnózy také použít počítačovou tomografii nebo magnetickou rezonanci.

Po upřesnění diagnózy rozhodne neurolog o léčbě a ta je vždy individuální.
Mnozí by si mohli představovat, že se epilepsie vyřeší podáváním léků. Není tomu tak. Je nutné dodržování speciálních opatření, nejlepší pacient je pacient spolupracující a informovaný, který ví, co nemoc obnáší a čeho se má vyvarovat. Jen tak je totiž možné dosáhnout nejlepšího výsledku léčby. Za plně kompenzovaného epileptika považujeme člověka, který neměl záchvat více než 2 roky, za kompenzovaného považujeme člověka, který neměl záchvat více než 1 rok, za částečně kompenzovaného, pokud je déle než měsíc bez záchvatu, za de-kompenzovaného, pokud má více než 12 záchvatů za rok, což je dlouhodobě neuspokojivý stav, který pacienta omezuje v běžných aktivitách.

Všeobecná opatření. Obecně platí, že epileptik by neměl:

• pít alkoholické nápoje (ani požívat drogy)
• měl by dodržovat pravidelný režim dne a noci (chodit pravidelně spát a ráno pravidelně vstávat)
• měl by užívat pravidelně předepsanou medikaci a chodit na pravidelné prohlídky
• nejsou vhodné rizikové sporty (např. potápění, horolezectví apod.)

Epileptik:

• nesmí pracovat ve směnném provozu
• u rotačních strojů
• ve výškách (např. kominíci, pokrývači)
• do odvolání je nezpůsobilý řízení motorových vozidel, motorových člunů či letadel (řízení motorových vozidel skupiny B se povoluje dle zákona až po uplynutí bez-záchvatovitého období 1 roku, přičemž pacient musí splňovat ještě další požadavky)

Léky a jejich úskalí
Principem léků ovlivňujících epilepsii je především jejich působení na poškozené mozkové buňky, ovlivnění jejich elektrické aktivity. Jedná se spíše o ovlivnění stavu nežli příčiny nemoci. Skupina těchto léků se nazývá „antiepileptika“. Principem léčby je dostatečná a setrvalá hladina účinného léku v krvi, která by měla vydržet po celých 24 hodin denně. Dávkování bývá obvykle 2x denně, přednost se dává preparátům retardovaným (které se zvolna uvolňují do krve – někdy mívají označení CR, SR, R). Toto je nesmírně důležité si uvědomit, neboť nepravidelné užívání nebo náhlé vysazení antiepileptik může záchvat naopak paradoxně vyprovokovat! V případě, že antiepilepileptikum selže (což se samozřejmě stát může), volí lékař buď záměnu za jiný preparát (monoterapie) nebo uváženou kombinaci s jiným antiepileptickým lékem. Též účinná dávka antiepileptika je dána v určitém rozmezí, takže lze užít např. dávkování dvou, ale i tří tablet denně, obojí je správné, závisí na uvážení lékaře dle příznaků a nálezu, která volba je vhodnější.

Nežádoucí účinky léčby
Prakticky každý lék může mít nežádoucí účinky. Většinu z nich nelze dopředu předvídat, např. alergii, jiným lze předejít např. pozvolným zvyšováním dávky („titrace“) léku. Mezi nejčastější nežádoucí příznaky patří kožní vyrážka, poruchy koordinace, zažívací obtíže, svědění, poruchy krvetvorby, poruchy koncentrace a paměti a jiné. Některé nežádoucí účinky se vyskytují v závislosti na dávce, jiné zase bez ohledu na ní. Možnosti léčby epilepsie jsou různé, vždy je nutné dodržovat „režimová opatření“, tedy nařízení, která zmenšují riziko vzniku záchvatů a následků, které může způsobit. Dále je to léčba léky čili farmakoterapie. V některých případech lze užít i chirurgický zákrok. Nakonec lze doplňkově užít i „alternativní“ způsoby léčby.

Často dostáváme do poradny celostní medicíny dotazy, zda lze nahradit chemické léky nějakými přírodními prostředky. Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Jak bylo výše popsáno, nemáme adekvátní alternativní léčbu a pacient zůstává odkázán na neurologem předepsané léky. Jde o to, že prioritní je stabilizovat záchvaty. Antiepileptika jsou jasně specifické prostředky, které brání záchvatům a ovlivňují mnohé pochody v těle. Bohužel i negativně (třeba játra, ledviny, střevo…). Ale přesto se s Vámi mohu podělit o své praxí získané poznatky.

V průběhu nemoci se objevují záchvaty, neurolog podává léky, četnost záchvatů se zmírní, ale po nějaké době se znovu frekvence zvýší, neurolog reaguje zvýšením dávkování nebo podává jiný lék. Tím se zmírní obávaný průběh základní choroby, ale také se zatíží důležité funkce jater, ledvin, střeva apod. Známý jev. Používá se např. některý produkt z hlívy ústřičné nebo  2x do roka lze provádět hloubkovou očistu s cílem vytvořit symbiózu, která je často porušena. Podáváme probiotika, mladý ječmen nebo řasu chlorelu. Tímto pomocným opatřením se tělo snadněji dokáže vypořádat s vedlejšími účinky antiepileptik, záchvatová pohotovost se sníží a lékař může přistoupit ke snižování dávky léků. A to stojí za to.